Loutková hudební komedie Labutí jezírko, napsaná na motivy baletu P. I. Čajkovského, nese základní atributy autorského rukopisu Ivy Peřinové: hravost, humor, fantazii a ironický nadhled. Je sice vystavěna na půdorysu klasického baletního libreta z 19. století, tedy na pohádkovém příběhu lásky Prince k dívce Odetě, kterou čaroděj Rudovous zaklel do labutí podoby, ale autorka ho rozpracovala po svém. Obohatila pohádku o originální happy end, o písničky, nové postavy a motivy. Tomáš Dvořák ve své inscenaci vtipně propojil prvky loutkového a činoherního herectví a podtrhl originální humor pohádky. Délka představení: 00:50
Režie: Tomáš Dvořák
Výprava: Ivan Nesveda
Hudba: P. I. Čajkovskij - Vratislav Šrámek
Dramaturgie: Vítek Peřina
Hrají: Miroslava Bělohlávková, Helena Fantlová, Michaela Homolová, Veronika Khomová, Markéta Sýkorová, Tomáš Bělohlávek, Tomáš Holý, Filip Homola, Marek Sýkora a Ondřej Švec
Premiéra 9. října 2009
Délka představení: 50 min. bez přestávky
Představení je součástí projektu "Budoucnost evropského činoherního divadla – tradice nebo experiment ve visegrádském prostoru".
Labutí jezírko - Loutková hudební pohádka na motivy baletu P. I. Čajkovského. Dvorní autorka Naivního divadla, Iva Peřinová, vycházela při psaní ze známého libreta k romantickému baletu, zároveň ale po svém rozpracovala některé z motivů. Pohrává si rovněž s komičností faktu, že se královninou snachou může stát labuť. Labutí jezírko je pohádkou o čarovné moci lásky i loutkovou „hrou na balet“. Autorka textu Iva Peřinová se umístila na 2. místě v Cenách Alfréda Radoka (kategorie Hra roku) a získala cenu Skupovy Plzně 2010. Režisér Tomáš Dvořák získal cenu Českého literárního fondu 2009.
Labutí jezírko patří nepochybně k těm šťastným titulům, kde není zapotřebí přemítat o tzv. divácké věkové adrese. Je stejně přitažlivé a zábavné pro děti i dospělé, ovšemže trošku z jiného „úhlu pohledu“. Pohádkový příběh, jehož zpracování obohacuje svými nuancemi základní princip boje dobra se zlem, je napsán a inscenován s důrazem na inteligentní humor, napětí, obrazovou atraktivitu a originalitu.
Z. A. Tichý, Loutkář
Stylově čistá, něžně úsměvná inscenace dosvědčila, že Iva Peřinová přinesla divákům loutkových pohádek svými texty hodně pohody, ba možná přímo štěstí.
Jan Kerbr, Divadelní noviny
Tomáš Dvořák (1956) - Po studiích na DAMU nastoupil roku 1979 do plzeňského Divadla Alfa, kde s výjimkou angažmá v Naivním divadle v sezoně 1989-1990 působí dodnes. Z jeho režií jmenujme například inscenace Posvícení v Hudlicích a v Praze, Jeminkote, Psohlavci, Láska vše zachrání. Spolu s výtvarníkem Ivanem Nesvedou navazuje na odkaz tradičního loutkového divadla, což je patrné především na inscenacích her Ivy Peřinové, které tito tvůrci uvedli v NDL: Bezhlavý rytíř, Alibaba a čtyřicet loupežníků, Alína aneb Petřín v jiném dílu světa, Krásný nadhasič aneb Požár Národního divadla, Labutí jezírko.
Naivní divadlo Liberec – Divadlo bylo založeno v roce 1949 jako jedno z prvních profesionálních loutkových divadel v bývalém Československu. Od počátku devadesátých let je ředitelem Naivního divadla Liberec Stanislav Doubrava. K nejúspěšnějším produkcím Naivního divadla v průběhu devadesátých let patřily inscenace her Ivy Peřinové, které vytvořil tým hostujících plzeňských umělců: režisér T. Dvořák, výtvarník I. Nesveda a skladatel J. Koptík: Bezhlavý rytíř (1993), Alibaba a čtyřicet loupežníků (1994) a Alína aneb Petřín v jiném dílu světa (1996) a Zvířecí divadlo (1999). V roce 2005 uvedl osvědčený tým další autorčinu hru - Krásný nadhasič aneb Požár Národního divadla (2005). Krásný nadhasič patřil ke kritiky nejoceňovanějším inscenacím v historii NDL, autorka za něj byla mj. nominována na výroční Cenu Alfréda Radoka. Nepřehlédnutelným počinem období po roce 2000 se také stala inscenace M. Dočekala a výtvarníka P. Matáska, Bouře (2002), která byla roku 2004 úspěšně uvedena na světovém festivalu konaném v rámci kongresu UNIMA v chorvatské Rijece.
Vedle osvědčených a zkušených režisérů zve NDL ke spolupráci také mladé, začínající tvůrce (J. Jirků, M. Tichý, J. Adámek, P. Vodička a další). Například netradičně výtvarně koncipovaná inscenace M. Tichého, Pohádka o Raškovi (2008), si vysloužila dvě ceny na jubilejním 20. ročníku festivalu Mateřinka a cenu Erik za nejlepší loutkářskou inscenaci v ČR v sezoně 2008/2009.
Během své šedesátileté existence podniklo Naivní divadlo Liberec četné cesty nejen do většiny evropských zemí, ale představilo se také v Číně, v Kanadě, Mexiku, Indii, Izraeli, Koreji či v Pákistánu.
