JÁ, HRDINA

Režie: Jiří Havelka
Asistent režie: Tomsa Legierski
Dramaturgie: Lenka Krsová
Pomocná dramaturgie: Linda Dušková
Scéna: Jan Brejcha
Kostýmy: Ha Thanh Nguyen
Produkce: Petra Kašparová, Petr Cibulka, Gabriela Nováková

Hrají: Sofia Adamová, Andrea Ballayová, Jiří Böhm, Eva Burešová, Mikuláš Čížek, Josef Jelínek, Barbora Kubátová, Marek Menšík, Richard Vokůrka, Petr Vydarený

Premiéra 27. října 2011

Délka představení: 90 minut bez přestávky

Já, hrdina - Autorský projekt je rekonstrukcí činů bratří Mašínů a poskytuje maximálně objektivní prostředí pro rozřešení jednoduché, ale vyhrocené otázky: vrah nebo hrdina? Připadáme si, že víme dost. Ale víme jen tolik, kolik informací máme zrovna k dispozici. Mašínové hájili svobodu. Možná jen svou vlastní. Díky odvaze a přesvědčení o pravdě se jim podařilo uprchnout přes přísně střežené hranice a o několik desítek let později získat několik vyznamenání. Při jejich akcích však zemřeli lidé.Připadáte si objektivní? A na čí straně stojíte? Autorská inscenace čerpá z policejních záznamů, autentických rozhovorů a internetových diskusí k tématu bratří Mašínů.

Havelka nestraní nikomu, jen skládá fakta a stanoviska otáčí ze všech možných úhlů. A protože má smysl pro humor, nechybí tu ani rozmanité komické detaily. Ty jsou více přítomné v další tematické linii, kterou je nekončící vzrušení nad případem stále probíhající napříč celou naší společností.
jmc, Lidové noviny

Princip sběrné metody informací, které se v průběhu zkoušek postupně skládají do definitivního tvaru, nabízí mladým hercům neobvyklý, dle mého velmi inspirativní způsob práce. Princip, kdy herci spíše nežli konkrétní postavy ztvárňují obecnější charaktery, je v tomto případě ještě posunut - jednotlivci jsou v pravém slova smyslu figuranty, kteří nemají hrát, naopak si zachovat odstup. Tato neosobnost má své zvláštní kouzlo, je chvílemi až detektivně napínavá.
Jana Soprová, Český rozhlas 3 – Mozaika

Studenti přesto svou rekonstrukcí (pravděpodobně záměrně) dokazují, že objektivita ani v jejich podání není možná – že samotná montáž pramenů, jejich výběr, řazení a skladba, s sebou vždy ponesou nějak tendenční stanovisko. A tak jen podtrhují snadnost manipulace v obecném společenském mínění a upozorňují na mnohdy banální názorovou vyhraněnost, která se odvíjí od míry (ne)informovanosti každého z nás.
Magdalena Pantáková, www.kulturissimo.cz

DAMU – Divadelní fakulta AMU v Praze je moderní umělecká vysoká škola univerzitního typu zaměřená na výchovu humanitně vzdělaných uměleckých osobnosti schopných ve své praxi spojovat znalost divadelních postupů a stylů s odvahou k tvůrčímu experimentu. DAMU je výběrová škola, která nabízí studium ve všech oborech divadelní tvorby: herectví, režie, dramaturgie, scénografie, teorie a kritiky, divadelní produkce, autorské tvorby a dramatické výchovy, a to jak v oblasti činoherního divadla, tak v oblasti divadla alternativního i loutkového. Učí zde osobnosti českého divadelního života a jako hostující pedagogové rovněž divadelníci ze zahraničí. Studium probíhá v bakalářském, magisterském i doktorském cyklu. Škola má velké množství zahraničních kontaktů a nabízí možnost stáží jak v rámci EU tak mimo ni. Absolventi DAMU nacházejí uplatnění v předních divadlech v České republice, působí v nezávislých divadelních skupinách, uplatňují se jako divadelníci, divadelní kritici, producenti, pedagogové a v nejširším slova smyslu autoři.