POŽÁR

Scénář a režie: Jiří Adámek
Dramaturgie: Martina Musilová
Scéna a kostýmy: Ivana Kanhäuserová
Hudba: Jakub Kudláč
Pohybová spolupráce: Zuzana Sýkorová
Produkce: jedefrau.org / Zdeňka Brychtová

Hrají: Anna Kroupová/Marie Štípková, Pavol Smolárik, Vendula Štíchová, Daniel Šváb a Petr Vančura

Premiéra 19. října 2011

Délka představení: 70 minut

Požár - Příběh měnící se evropské společnosti na přelomu 19. a 20. století. Pět aristokratů v dobových kostýmech na pikniku vášnivě hovoří o umění, přírodě, velkých problémech zrychlujícího se světa. Pomocí pohybového divadla i sborového zpěvu obdivují první automobily, žasnou nad pásovou výrobou a těší se na příchod nových lidí z východu. Společně si užívají volný čas, postupně odpadají předsudky, odhazují svršky, jejich vztahy se začínají měnit. Najednou leží na trávníku pět přátel v plavkách a slunečních brýlích, kteří přemýšlí o své budoucnosti. Po smrti France Josefa ohlášené telegrafem nastává „velká vleklá válka“ a z představitelů evropské elity se rázem stávají paranoidní zbabělci, falešní revolucionáři nebo bezohlední kšeftaři.

Adámek, jeho tým a jejich inscenace začínají být vývozním artiklem české divadelní kultury, jednak proto, že jeho postupy jsou originální, dobře vymyšlené a všeobecně srozumitelné, dokonce i tehdy, když publikum neumí česky. Důvod, proč ho zvou a oceňují na divadelních festivalech je ale i v tom, že jeho inscenace reagují na společenskou a politickou situaci, že se ji snaží svými prostředky pojmenovat. A protože soubor pracuje s útržky, citacemi, osobními vyznáními, spontánními větami, melodiemi a přetavuje je ve zvukové metafory, ladí do voicebandů a zase nechává rozpadat, nenapíše nikdo, že Boca Loca Lab inscenuje původní hry, protože jsou to spíše scénáře, či ještě lépe partitury. Jejich inscenace (dramaturgie Martina Musilová) ovšem reagují na společenskou realitu docela naléhavým způsobem. (…)

Nic v inscenaci není popisné a v konečném vyznění je to zrcadlo nastavené divákům, připomenutí, že všechno nasvědčuje tomu, že taky žijeme v době, která se láme, a nechceme tomu věřit a přijít o své rozkošné tapisérie a intarzie a šálky a akcie a automobily a galerie a klavír. O svoje místo na slunci, když už jsme si pořídili ty moderní plavky.
Alena Zemančíková, Deník Referendum

Inscenace Boca Loca Lab se programově vyhýbají ději založenému na klasickému příběhu, ale Požár má oproti těm předchozím dějovou linii výraznější, do scénáře jsou obratně a nenápadně vloženy minipříběhy milenecké a manželské dvojice. Dialogy, zachycující tep doby, jsou sestaveny chytře, neotřele a s humorem (…).
Paralela s naší dobou, v níž se rovněž lámou epochy a mění zvuková i myšlenková struktura světa, je nasnadě. Stejně jako před sto lety mizí hodnoty a autority předchozího věku, odkládají se nepohodlné svršky a názory vyšlé z módy. Nezbývá než doufat, že zvukové dějiny nadcházejícího věku nezahájí, tak jako v Adámkově inscenaci éru předchozí, výbuchy a lomoz války.
Kamila Černá, Czech Theatre