ODPAD, MĚSTO, SMRT

Úprava, scéna a režie: Dušan D. Pařízek
Překlad: Zuzana Augustová
Dramaturgie: Hermann Seeler
Kostýmy: Kamila Polívková
Hudební spolupráce: Ivan Acher
Korepetice: Vratislav Šrámek
Choreografická spolupráce, akrobacie: Jonáš Janků, Cirqueon

Osoby a obsazení:
Romi: Gabriela Míčová
Bohatý Žid: Martin Finger
Pan Müller: Martin Pechlát
Paní Müllerová: Dana Poláková
Franz: Stanislav Majer
Oscar: Jiří Černý

Česká premiéra 15. prosince 2011

Délka představení: 105 minut bez přestávky

Odpad, město, smrt – Inscenace kritizuje sebedestruktivní vzývání kapitalismu a akcentuje současné podoby vyhroceného konzervatismu, nacionalismu a nesnášenlivosti vůči menšinám, jež postihují celou Evropu. Rainer Werner Fassbinder se ve své nejkontroverznější hře provokativně dotýká problémů fyzické i morální prostituce a spekulací s nemovitostmi. Hra nastavuje nelichotivé zrcadlo politické korektnosti, která mnohdy vede k pokrytectví, protože nesnášenlivost pouze maskuje a neřeší. Z tohoto důvodu bylo její uvedení v německy mluvících zemích dokonce donedávna opakovaně zakazováno - Fassbinderovo vědomé zacházení s homofobními a protižidovskými klišé vzbudilo v roce 1974 bouřlivé ohlasy a autor byl paradoxně nařčen z antisemitismu. Za úpravu, scénu a režii hry získal Dušan D. Pařízek Výroční cenu Nadace Českého literárního fondu za rok 2012.

Odpad, město, smrt je výtečná dramaturgická volba, je to hra, která kromě jiného vystihuje deziluzi, prázdnotu a odcizení pramenící z mylné představy, že tržní mechanismus funguje správně a moudře. Je to přesně naopak, nefunguje, a ještě destruuje mezilidské vztahy. (...) Pařízek v Komedii poměrně hladce starý text „napasoval" na naši současnost a hraje o xenofobii, šovinismu, obyčejné lidské hlouposti, chamtivosti, brutalitě. Prostě o tom, že systém umožňující, aby na morálku mohl každý kašlat, z lidí dostane to nejhorší.
Jana Machalická, Lidové noviny

Působivé představení, ukazující mrazivě depresivní vizi současnosti. (...) Navíc si divák znovu uvědomí, jak konzistentní soubor se za Pařízkovy éry podařilo vytvořit. Každý herecký výkon je dokonalou až chameleonskou proměnou, a současně přesně zapadá do celkové koncepce, takže představení funguje jako dobře promazaný stroj.
Jana Soprová, Český rozhlas 3 - Mozaika

Inscenační tvar, který za pomoci jednoduchých výrazových prostředků váže pozornost diváka k obsáhlým a intelektuálně náročným promluvám, vnímám v kontextu současného českého divadla jako zázrak.
Vojtěch Poláček, Obalkapraha.cz

Z nové produkce Pražského komorního divadla čiší krutá deskripce světa, postiženého chorobnou honbou za materiálními statky, která probouzí zasuté „zvířecí" pudy. Také lhostejnost a nedostatek empatie jsou dalšími průvodními znaky zběsilé doby. Obávám se (a inscenátoři Fassbinderova opusu zjevně také), že se to netýká pouze Německa před čtyřiceti lety.
Jan Kerbr, Divadelní noviny

Pocty, které předznamenaly 30. výročí smrti divadelníka a filmaře Rainera Wernera Fassbindera, ukázaly, jak nesmírně je jeho dílo inspirativní pro jeho kolegy – dnes více než kdy jindy. Že je Rainer Werner Fassbinder jako divadelní autor uváděn v cizině častěji než v Německu, potvrzuje rčení, že ve své zemi nikdo není prorokem. (...) Český režisér Dušan D. Pařízek přivezl neobyčejně virtuózní úpravu hry Město, odpad, smrt, jejíž uvedení bylo v roce 1985 ve Frankfurtu kvůli obvinění z antisemitismu a protestním demonstracím v den premiéry zrušeno. Fassbinder se z tohoto důvodu vzdal své ředitelské funkce ve frankfurtském divadle Theater am Turm. Poprvé uvedena byla roku 1987 v New Yorku. Pařízek ve své úpravě zohlednil současné české poměry a z diváků učinil voyeury a přímé účastníky dění: Sedí u stolků kolem hracího prostoru na dotek vzdáleni od bohatého Žida, spekulanta s nemovitostmi, který je obětním beránkem za všechny ostatní, vedle prostitutky Romi, kterou její pasák násilně vyhání šlapat ulici.
Gabriella Lorenz, Kulturvollzug

Dušan David Pařízek (*1971) - Vystudoval komparatistiku a divadelní vědu na mnichovské univerzitě a své režisérské vzdělání ukončil v roce 1999 na DAMU v Praze. Ještě během studia se představil mj. inscenacemi Schwabových Prezidentek a Brechtovy Žebrácké opery, kromě toho publikoval eseje, překlady a adaptace. V roce 1998 založil Pražské komorní divadlo, nezávislé divadelní seskupení, které nejprve čtyři roky vedl jako umělecký šéf. Od roku 2002 už působí se svým souborem na stálém místě v pražském Divadle Komedie, jehož je ředitelem. Dušan David Pařízek patří k významným osobnostem současného českého divadla. Jeho inscenace Světanápravce byla oceněna Pražským divadelním festivalem německého jazyka cenou MAX, Proces získal Cenu Alfréda Radoka za nejlepší inscenaci roku 2007, zvítězil i v anketě Inscenace roku Divadelních novin a obdržel cenu MAX. Za inscenaci hry Wernera Schwaba Nadváha, nedůležité: Neforemnost obdržel Pařízek další cenu MAX. Od roku 2002 pracuje Dušan D. Pařízek pravidelně také jako režisér a scénograf v německy mluvící kulturní oblasti, například v divadlech Schauspiel Köln, Deutsches Theater Berlin, Deutsches Schauspielhaus in Hamburg, Residenztheater München a Schauspielhaus Zürich. Dramaturgie Pařízkovy tvorby silně vychází z německojazyčné literatury (W. Schwab, T. Bernhard, E. Jelinek, H. Müller, R. Schimmelpfennig). Text sehrává v jeho inscenacích dominatní a prvořadou roli, přičemž režiséra tolik nezajímá příběh jako myšlenky, filozofické úvahy, místo dramatu esej. Scéna, jejímž autorem bývá Pařízek povětšinou sám, obvykle sestává z pár přesně vybraných fragmentů, bezpříznakové kostýmy podporují nadčasovost příběhů a režie se vyznačuje přísným minimalismem. Mizanscéna dokonale podtrhuje Pařízkův zájem o existenční témata: ztráta životního smyslu a orientace, absence komunikace, lidská osamělost.

Divadlo Komedie – Divadlo Komedie provozovalo od roku 2002 Pražské komorní divadlo (PKD), které tento prostor povýšilo na jednu z dramaturgicky nejvyhrocenějších a esteticky nejcelistvějších českých scén. Sezonou 2011/2012 se především díky nepříznivým finančním podmínkám činnost divadla uzavřela. Titulky novinových článků vyjadřují jednotný postoj recenzentů k této skutečnosti: „Oceňované divadlo končí, pražský magistrát ho nechal finančně vykrvácet", „Tragédie v Komedii: jediná česká scéna a evropským rozměrem končí" aj. Jan H. Vitvar napsal: „Praha momentálně bohorovně přihlíží, jak v ní končí jedno divadlo, o kterém se jednou budou psát diplomové práce jako o neopakovatelném fenoménu." Dramaturgie této progresivní scény se orientovala převážně na první provedení současné české, rakouské a německé dramatiky (Thomas Bernhard, Werner Schwab, George Tabori, Elfriede Jelineková aj.). PKD se pro své působení v Divadle Komedie rozhodlo přijít s koncepcí otevřeného divadla, jehož organizaci a chod má na starost pouze minimální produkčně-umělecký tým. Oproti zvyklostem tak nemělo PKD v zaměstnaneckém poměru herce ani část technického personálu. Přesto lze v Divadle Komedie hovořit o zřetelném hereckém souboru, který patřil k jeho velkým devízám (Karel Roden, Daniela Kolářová, Vanda Hybnerová, Roman Zach, Martin Finger, Gabriela Míčová, Martin Pechlát, Ivana Uhlířová, Jiří Černý, Jiří Štrébl aj.). Svou prací zaujalo Divadlo Komedie jasnou pozici na české scéně a stalo se nejoceňovanějším divadlem posledního desetiletí – mimo jiné Divadlo Komedie bylo v Cenách Alfréda Radoka vyhlášeno Divadlem roku 2007, 2009 a 2011. Jeho inscenace hostovaly na mnoha mezinárodních festivalech a významných evropských scénách (mj. Deutsches Theater Berlin, Volksbühne am Rosa-Luxemburg-Platz Berlin, Deutsches Schauspielhaus in Hamburg, Residenztheater München, Volkstheater Wien, Salzburger Festspiele, Festival THEATERFORMEN Hannover, Stage Festival Helsinki, Teatr imeni V. F. Komissarževskoj Sankt Peterburg, Riverside Studios London) nebo jimi byly přímo koprodukovány.