Režie: Anna Petrželková
Dramaturgie: Josef Kovalčuk
Scéna a kostýmy: Lucie Labajová
Hudba: Petr Hromádka
Osoby a obsazení:
Miroslav Tichý, Ivana Hloužková
Anička: Anna Duchaňová
Anežka: Anežka Kubátová
Ženská od vedle: Gabriela Štefanová
Plavčík: Robert Mikluš
Starosta, příslušník SNB, kurátor: Vladimír Hauser
Premiéra 13. ledna 2012
Délka představení: 95 minut bez přestávky
Tichý Tarzan - Pijan či snad lépe řečeno alkoholik, posedlý ženami, rváč s mastnými vlasy... nuzně oblečený... se směšným fotoaparátem vyrobeným z ruličky toaletního papíru... Šmírák, který se v létě plížil kolem plotu plovárny a fotil mladé ženy v plavkách, opalující se ženy a venkovské krásky ze svého okolí... Fotograf Miroslav Tichý, svými sousedy považovaný spíše za podivína a úchyla, je dnes pokládán za jednoho z nejvýznamnějších fotografů 20. století, jeho fotografie jsou vystavovány na prestižních světových výstavách a jednotlivé fotografie stojí sta tisíce korun. Jeho život a podivuhodné dílo nastolují řadu otázek. Je tento radikální moravský outsider šílencem a zachycovatelem pravdy? Anebo je to jen zavrženíhodný voyeur, jehož výplody se sluší spláchnout do záchodu?
Na sklepní scéně Provázku vzniklo mimořádně působivé poetické pásmo, které k sobě přikládá neobyčejně zdařilé scénické obrazy a rýsuje postavu jedinečného podivína, který okolí svým zjevem, pitím a programovým nicneděláním iritoval či přímo odpuzoval. Petrželkové inscenace má mimořádně silná místa (...) nápaditě inscenuje křehké Tichého výjevy. Dvě krásná dívčí těla v miniaturních plavkách jsou tady – podobně jako na Tichého snímcích - vystavována s nenucenou grácií a gradují éros inscenace, s nímž Petrželková mistrně zachází. Erotika a ženské půvaby tady vytvářejí jemný odér inscenace a traktují Tichého jako jemného skrytého obdivovatele těchto vnadů a nikoliv jako úchylného pornografa. A právě toto sdělení inscenátorů, že Tichý nebyl pošahaným smradlavým podivínem, ale absolutně svobodným umělcem pohrdajícím dokonce i vlastní tvorbou, korunuje mimořádně obrazovou inscenaci Tichý Tarzan.
Luboš Mareček, Divadlo žije!
Ivana Hloužková hraje Tichého tak přesvědčivě, že úvahy, proč jej vlastně hraje žena, divák brzy zapomene. Hloužková vychází z realistického obrazu starého muže se všemi jeho fyzickými rysy (shrbené držení těla, vratký postoj). Inspiruje se i fotografovými skutečnými gesty a intonací a mírně je nadsazuje (podobně jako je v inscenaci lehce zdůrazněné nářečí). Výsledkem je jemně karikovaná postava starce, která má jak humor, tak rozměr reálné osobnosti. Inscenátoři chtěli ženským obsazením titulní role potlačit motiv voyeurství, ztlumit prvoplánovou interpretaci Tichého jako sexuálního štvance.
Kateřina Slámová Bartošová, Czech Theatre
Anna Petrželková (*1984) - Patří mezi výrazné mladé talenty česko-slovenské režie. Vystudovala divadelní režii na VŠMU v Bratislavě v ročníku Petera Mikulíka. Absolvovala inscenacemi Heda Gablerová a Casablanca /mezi supy/. Během studia se zúčastnila studijní stáže v mezinárodním divadelním studiu Farma v jeskyni. Ihned po dokončení studia intenzivně působí na českých a slovenských profesionálních scénách – mj. Svíce dohořívají v Divadle 7 a půl v Brně, Kazimír a Karolína v Městském divadle Žilina, Nebezpečné vztahy ve Zlíně, Nora ve Štátnom divadle Košice, Svrbí v pražském A Studiu Rubín, Marx Bros. v brněnském HaDivadle, Tichý Tarzan v Divadle Husa na provázku, Jules a Jim v Divadle Reduta, Mein Kampf ve Švandově divadle aj. Za inscenaci Nora byla nominována na cenu DOSKY jako režijní objev roku. Rukopis Anny Petrželkové je velice bohatý, neposedný, energický. Opírá se o stylizaci, groteskní prvky, hledání skrytých významů.
Divadlo Husa na provázku – Divadlo bylo založeno na podzim roku 1967. Od svého počátku se profilovalo jako experimentální scéna a až do dneška se vyznačuje autorskými inscenacemi, adaptacemi, inscenováním původních her. V současné době je uměleckým šéfem divadla Vladimír Morávek, Husa na provázku spolupracuje s renomovanými režiséry (J. A. Pitínský, bratři Formanové, Jan Mikulášek a další), ale také s mladými talentovanými tvůrci (Ján Mikuš, Anna Petrželková aj.). Za své inscenace získal umělecký soubor řadu nominací i Cen Alfréda Radoka (nejnověji v roce 2011 získal Cenu Alfréda Radoka za hudbu k inscenaci Leoš aneb Tvá nejvěrnější Miloš Štědroň) a divadlo bylo několikrát nominováno na Divadlo roku.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
