UCPANEJ SYSTÉM

Režie: Michal Vajdička
Divadelní adaptace: Daniel Majling
Překlad: Olga Bártová
Výprava: Pavol Andraško
Hudba: Marián Čekovský
Dramaturgie: Daniel Majling, Eva Suková

Hrají: Ivan Trojan, Václav Neužil, Miroslav Krobot, Martin Myšička, Martin Pechlát, Jaroslav Plesl, Hynek Čermák, Petr Vršek, Jana Holcová, Klára Melíšková, Lenka Krobotová

Premiéra 20. února 2012

Délka představení: 150 minut s přestávkou

Ucpanej systém - Když se vám během jednoho dne posere celý život a navíc potkáte Boha v hospodě, který vám řekne, že sice existuje, ale že je to líná píča, která na vše sere, myslíte si, že nemůže být hůř. Ale ono může... Inscenace Ucpanej systém vznikla na základě povídkové knihy a filmového scénáře známého skotského spisovatele Irvina Welshe Acid House. Smutnými hrdiny jsou mladí lidé, kteří se nedokážou vymanit z podivné bezvýchodnosti své ztracené existence. Welshovy romány a povídky jsou syrově upřímné, plné drog, drsného jazyka a fotbalu, zkoumají temná zákoutí světa i duše. Pod černěhumorným povrchem anekdot se ale skrývá podstatná a  působivá generační výpověď. Welsh sám pak patří k nejoceňovanějším britským spisovatelům. Magazín „The Face" jej např. nazval „poetickým laureátem chemické generace", „The Sunday Times" o něm píše jako o „tom nejlepším, co britské spisovatelství za poslední dekády potkalo".

Z inscenace ale nenápadně odkapává cosi vražedného. Vajdička vytvořil panoptikum přiboudlých existencí, mravních deviantů, kteří vše řeší jen agresí a netuší, že svět může vypadat i jinak. Ani ho nepotřebují. Welshovy povídky už byly zfilmované, ale jeviště tu má oproti plátnu velkou výhodu: zatímco u filmu si udržujeme určitý odstup, divadlo nás i přes stálou nadsázku, zdůrazňovanou ironii a bizarnost dění nepříjemně vtahuje. Ucpanej systém je inscenace s mimořádně depresivní a naléhavou výpovědí, byť je tato režií rafinovaně překryta různými rovinami komiky a nadsázky. A herecky je opět naprosto mimořádná, v partnerské souhře nemá dnes soubor prakticky konkurenci.
Jana Machalická, Lidové noviny

Slovenský tým, do něhož patří kromě režiséra autor adaptace Daniel Majling a výtvarník Pavol Andraško, dejvičtí herci a Irvine Welsh si očividně padli do noty nejen ve věci milovaného fotbalu. "Hraje" tu úplně všechno: výhled do krajiny za špinavými okny, červená tanga na zadku Marge nebo fotka Otcovy mrtvé ženy na zdi. Ucpanej systém v Dejvickém divadle je silná, ohromně zábavná, ale i krutě aktuální inscenace. Člověk se směje, až mu tečou slzy a přitom je mu vevnitř spíš k pláči.
Marie Reslová, Hospodářské noviny

Při sledování divoké podívané plné nečekaných zápletek a podivných myšlenkových pochodů a činů má divák možnost se téměř zalknout smíchy. Herci namačkaní v malém prostoru unimo buňky s odstraněnou boční stěnou mu k tomu v čele s Ivanem Trojanem, Miroslavem Krobotem a Hynkem Čermákem poskytují jednu příležitost za druhou.
Roman Sikora, Český rozhlas 3 – Mozaika

Michal Vajdička (*1976) - V letech 1999– 2004 vystudoval divadelní režii na VŠMU v Bratislavě v ročníku Petera Mikulíka. Absolvoval inscenací hry Martina McDonagha Osiřelý západ, která získala ocenění na studentských festivalech v Brně a v Bratislavě. Věnoval se světelnému designu, jako režisér pracoval v řadě slovenských divadel (Košice, Zvolen, Martin, Nitra, Prešov, Městské divadlo Bratislava, Slovenské národní divadlo, Aréna Bratislava...), hostoval také v Národním divadle v Brně. Zaměřuje se často na hry irské provenience - jeho inscenace Krásky z Leenane autora Martina McDonagha získala v roce 2005 tři nominace na cenu Dosky a cenu Literárního fondu (za režii, ženský a mužský herecký výkon). Nitranská Portia Coughlanová (2006) byla oceněna dvěma Doskami, cenou diváka na festivalu Nová dráma a cenou Literárního fondu za režii. V Nitře dále inscenoval adaptaci novely Boženy Slančíkové – Timravy Vše za národ (2008), uvedenou i na festivalu Divadlo v Plzni, za kterou opět obdržel cenu Literárního fondu a tři nominace na Dosky. Ve Státním divadle v Košicích uvedl titul Euripides Medeia a v Nitře Mrtvé duše. Obě inscenace byly opět nominované na Dosky a vyznamenané cenou Dosky za hudbu (Marián Čekovský). Prozatím poslední Vajdičkovou režií je inscenace hry Martina McDonagha Ujetá ruka ve Slovenském národním divadle. Kromě divadla se intenzivně věnuje i televizní tvorbě (dramaturgie a režie seriálu Ordinace v růžové zahradě, režie sitcomu Profesionálové, režie show Šéfka a Česko Slovensko má talent aj.). Michal Vajdička patří k předním talentům současné slovenské režie, pracuje s ustáleným týmem (dramaturg Daniel Majling, scénograf Pavol Andraško, hudebník Marián Čekovský), klade důraz na práci s hercem, psychologickou pravděpodobnost i moderní divadelní řeč.

Dejvické divadlo - Jedna z nejvyhledávanějších a nejnavštěvovanějších českých divadelních scén byla založena v roce 1992. Po odchodu původního souboru s uměleckým šéfem Janem Bornou je od roku 1997 až dosud uměleckým šéfem režisér Miroslav Krobot. Výraznou součást dramaturgie Dejvického divadla tvoří současná dramatika, jak zahraniční (Joe Penhall: Krajina se zbraní, Denis Kelly: Debris, Patrick Marber: Dealer's Choice a další), tak domácí. Divadlo iniciuje vznik původních českých textů (Petr Zelenka: Příběhy obyčejného šílenství, Teremin, Miroslav Krobot: Sirup, kft/sendviče reality®, Brian, Viliam Klimáček: Dračí doupě a další) a klade důraz také na autorskou spolupráci s umělci názorově i generačně spřízněnými (Jiří Havelka: Černá díra, Petra Tejnorová: Modrovous/suovordoM a další). Zároveň však v repertoáru DD mají své pevné místo adaptace děl světové literární tvorby (Oblomov podle I. A. Gončarova, Bratři Karamazovi nebo Idiot podle F. M. Dostojevského, Love Story podle I. B. Singera, Spříznění volbou podle J. W. Goetha a další) a klasické hry (Shakespearův Hamlet a Večer tříkrálový, Gogolův Revizor, Čechovovy Tři sestry a další). Dejvické divadlo se pravidelně objevuje na předních místech při udělování nejprestižnějších divadelních ocenění. Je čtyřnásobným nositelem Ceny Alfréda Radoka v kategorii Divadlo roku a pyšní se zřejmě nejsehranějším hereckým souborem.