Dramatické setkání muže a ženy, které kdysi pojila velká láska, za niž muž zaplatil několikaletým vězením. Co je spojuje dnes? Může existovat skutečná láska mezi dospělým mužem a dívkou na pokraji ženství? To jsou otázky, které klade inscenace jednoho z nejosobitějších režisérů střední generace, Jiřího Pokorného.
Délka představení: 01:10
Režie: Jiří Pokorný
Překlad: David Drozd
Dramaturgie: Iva Klestilová
Scéna: Jiří Pokorný
Kostýmy: Zuzana Krejzková
Hudba: Petr Kofroň
Osoby a obsazení:
Raymond: Jiří Štěpnička
Una: Jana Pidrmanová
Dívka: Helena Němcová
Premiéra 11. března 2010
Představení je součástí projektu "Budoucnost evropského činoherního divadla – tradice nebo experiment ve visegrádském prostoru".
Blackbird – Jedno z nejhranějších Harrowerových dramat líčí opětovné setkání šestapadesátiletého muže a sedmadvacetileté ženy, kterým vášnivý vztah před patnácti lety navždy změnil život. Hra rozvíjí téma střetu života a paragrafů. Peter Stein o textu řekl: „Není to hra o pedofilii, ale o lásce. A je také o světě, ve kterém se k dvanáctiletým chováme jako ke spotřebitelům, kde reklama používá sex jako prostředek k přilákání pozornosti, a kde mají děti přístup k internetové pornografii… Hra možná začíná jako nějaký příběh z bulvárního plátku, ale postupně se z ní stává metafora lásky. Je o odcházení. Takový je totiž problém lásky: zrodí se, a pak odumře. Nebo odejdete vy.“
Jiří Štěpnička je výjimečný herec. Vědomá stavba role i spontánní, dokonce hraniční fyzické jednání jsou u něj ve vzácné, přirozené jednotě. Všechno, co jeho Raymond říká a dělá, je jako chůze po laně. Spadne, nespadne? Prozradí se? Vzpomíná si na Unu a takticky dělá, že neví, kdo je? Je to jen zbabělec, který lže? A možná ji skutečně nepoznává… Štěpnička v této roli působí jako workholik, pro kterého je práce způsobem, jak zapomenout. Jako vášnivý muž, který se snaží ovládnout. Ale stále je někde vzadu otevřená možnost, že to všechno jenom hraje.
Marie Reslová, Hospodářské noviny
Objevem inscenace je suverénní kreace Jany Pidrmanové, která Uně vtiskla uvěřitelnou podobu dívky, jejíž vývoj od zneužití v dětském věku (byť jednou z příčin byla i její prepubertální vášnivost) dospěl do podoby existenciálně vykořeněné a – alespoň dle jejího verbálního svědectví – značně promiskuitní mladé ženy. Funguje i souhra mezi zkušeným protagonistou a nadějným talentem, napětí kulminuje v momentech, kdy si skáčou do řeči a interpretace zoufalých výpovědí obou postav se překrývá.
Jan Kerbr, Divadelní noviny
I když představení trvá pouhých 70 minut, patří k herecky i divácky velice náročným. Divák se při něm skoro ani nestačí nadechnout, tak je do dialogu vtažen a tak je jím zaujat. Štěpnička a Pidrmanová hrají s neuvěřitelnou energií a silou, vydávají ze sebe psychické i fyzické maximum.
Jan Januš, www.cianews.cz
Jiří Pokorný ( ⃰ 1967) - Po studiu na DAMU spoluzaložil nový soubor Činoherního studia v Ústí nad Labem, kde byl několik let i uměleckým šéfem. Uvedl zde např. Procitnutí jara či Élektru, ale také hry současných českých autorů – J. A. Pitínského, E. Tobiáše, L. Havlíkové i sama sebe. Obě jeho dramata - Taťka střílí góly a Odpočívej v pokoji - získaly první Ceny Nadace Alfréda Radoka. Kromě Ústí, za rok 2000 vyhlášeném kritiky za nejlepší české divadlo, inscenoval např. v pražském Divadle Komedie, v Divadle Na zábradlí či v plzeňské opeře (zde uvedl kontroverzní Fibichovu Šárku). Dále působil jako umělecký šéf brněnského HaDivadla, kde s velkým úspěchem mimo jiné inscenoval Jerofejevu hru Moskva - Petuški, Top Dogs Urse Widmera či Ravehillovu hru Faust (Faust je mrtvý). Od začátku sezony 2002/2003 do roku 2006 byl uměleckým šéfem Divadla Na zábradlí, kde například uvedl hry Pan Kolpert, Gazdina roba, Platonov je darebák aj. Dále režíroval například v Národním divadle, v Divadle Ta Fantastika, v Divadle Reduta.
Činohra, ND - Páteř repertoáru čtyř divadelních domů, ve kterých činohra působí, je velmi obsáhlá - od klasických komedií, světových dramat, přes komponované večery hereckých beneficí, k současné hře. Herecký soubor činohry Národního divadla je sestaven z výrazných uměleckých osobností české divadelní scény, napříč generacemi. Ke stálým režisérským osobnostem patří Ivan Rajmont, J. A. Pitínský, Jan Nebeský a především umělecký šéf Michal Dočekal, který stojí v čele činohry od roku 2002. Dramaturgie i celkové umělecké směřování této scény usiluje o vyváženost mezi tradicí a novými trendy, mezi klasikou a moderními postupy.
