Režie: Róbert Alföldi
Dirigent: Ivan Pařík
Dramaturgie: Zbyněk Brabec
Scéna: Karel Glogr
Kostýmy: Anni Füzér
Osoby a obsazení:
Vévoda mantovský: Rafael Alvarez, Richard Samek, WeiLong Tao
Rigoletto, dvorní šašek: Ivan Kusnjer, Vladislav Zápražný
Gilda, jeho dcera: Petra Perla, Gabrijela Ubavič
Sparafucile: David Szendiuch, Jevhen Šokalo
Maddalena, jeho sestra: Ilona Kaplová, Jana Tetourová
Giovanna, Gildina společnice: Eva Brabcová, Valentina Čavdarová
Hrabě Monterone: Pavel Horáček, Miloš Horák
Marullo, dvořan: Aleš Hendrych, Luděk Koverdynský
Borsa, dvořan: Jan Adamec, Jan Ježek
Hrabě Ceprano: Jan Fraus, Michal Kubečka
Hraběnka Ceprano: Ivana Šaková, Ivana Veberová
Pánský sbor opery DJKT
Orchestr opery DJKT
Premiéra: 2. dubna 2011
Délka představení: 3 hodiny se 2 přestávkami
Nastudováno v italském originále (s českými titulky)
Rigoletto - „Skutečným předmětem dramatu je kletba. Koho zasáhla? Tribouleta, králova šaška? Ne, Tribouleta člověka, otce, který má srdce, má dceru a v tom všechno leží," napsal Victor Hugo roku 1832 v předmluvě k dramatu Král se baví. Giuseppe Verdi napsal podle této hry roku 1851 italskou operu Rigoletto, nazvanou podle hlavního hrdiny, který se vzhledem k přesunu děje z Francie do Itálie přejmenoval z Tribouleta na Rigoletta. Hlavní postavou opery je tedy hrbatý šašek - outsider, žijící na pokraji společnosti. Rigoletto žije dvojí život – vidíme ho jako cynického dvorského šaška, který svými řečmi dokáže krutě ranit, ale poznáme ho též jako milujícího otce své jediné dcery Gildy, která pro něj představuje všechno na světě. Když je Gilda vévodou zneuctěna, je Rigoletto hněvem bez sebe a žije pouze svou pomstou. Objedná si vévodovu vraždu u nájemného vraha Sparafucila. Ale krutostí osudu nezemře vévoda, ale k Rigolettovu zoufalství jeho vlastní dcera, která se z lásky k vévodovi pro něj obětovala. Rigoletto měl svou světovou premiéru v Benátkách v roce 1851 a dodnes se pravidelně objevuje na všech světových jevištích.
Róbert Alföldi vede interprety k divadelně stylizovanému, přitom psychologicky věrohodnému, pochopitelnému jednání. Rigoletto se vysmívá Monteronemu, přičemž se proplétá mezi Vévodovými dvořany, vykukuje za nimi: jako pes, který se bojí a štěká, jen když je za plotem. Když unesou jeho dceru, pokleká před dvořany, ti ale všichni odcházejí a zanechávají ho na jevišti samotného: a tak se Rigoletto obrací se svou úpěnlivou prosbou na publikum. Apelativní divadlo. Zároveň ale i zábavné, to když Vévoda dětinsky vztekle odkopává své boty, nebo když dvořané předvedou jakési kabaretní číslo: pár tanečních kroků, unisono třesení buřinkami. Alföldi dokáže v pravou chvíli situaci odlehčit, vše má přitom jakoby odposloucháno z temporytmu, z charakteru hudby. V kontrastu s drobnými komickými gagy o to intenzivněji pak vyzní vážné, tragické momenty: třeba závěr, v němž Rigoletto objímá zkrvavené tělo, zabalené v igelitovém pytli, a Gilda - bílý anděl nad ním smutně stojí a loučí se s ním. (...) Celkově je podle mě setkání s pozoruhodným maďarským režisérem, ředitelem Národního divadla v Budapešti, inspirativním impulsem pro české operní divadlo. Výrazně oponuje tradičnímu opernímu divadlu, přitom nabízí cestu, která by měla být přijatelná i pro konzervativnější publikum.
Lenka Šaldová, Divadelní noviny
Režisér s pěvci silně oslovili diváky až drásavou syrovostí a jejich city zmrazili neobyčejně koncentrovanými pudy a emocemi. Romantickou operu podle romantického dramatu Victora Huga režisér odromantizoval a podtrhl vyhrocenost vztahů mezi jednotlivými postavami, které scénograf Karel Glogr a autorka kostýmů Anni Füzér uvedli do současného stylizovaného civilu. Podobně odromantizovat hudbu však nemohl dirigent Ivan Pařík, i kdyby tisíckrát chtěl. Hru orchestru dovedl obdivuhodně sladit s osobitě vedeným děním na jevišti a zpěvem v italském originále. Ze sólistů dominoval premiéře excelentní a bez nadsázky světový výkon Ivana Kusnjera z Národního divadla v Praze, který je v titulní roli už léta uhrančivý i dojemný. Vysoké parametry naplnili také Richard Samek (Vévoda mantovský), Gabrijela Ubavić (Gilda), David Szendiuch (Sparafucile) či Jana Tetourová (Maddalena), představitelé dalších postav i sbor připravený Zdeňkem Vimrem.
Petr Dvořák, Plzeňský deník
Robert Alföldi (⃰1967) - Herec, divadelní a filmový režisér, působil jako umělecký šéf divadla Bárka a od roku 2008 zastává post ředitele Národního divadla v Budapešti. Režíroval řadu inscenací v Maďarsku, na Slovensku, v Chorvatsku nebo ve Spojených státech; jeho inscenace jsou často zvány na mezinárodní festivaly. „Zejména konzervativní část publika jeho inscenace velmi pobuřují, neboť často v klasických hrách zvýrazňuje sexuální element, homosexualitu či nejrůznější velmi kontroverzní témata. (...) Návštěvnost první budapešťské scény ovšem od jeho nástupu stále stoupá, rok 2009 byl pak prvním, kdy Národní divadlo dosáhlo zisku. Alföldi také získal ocenění Asociace maďarských kritiků za obnovu Národního divadla. (...) Debata kolem jeho působení v maďarském Národním divadle znovuotevřela otázky o umělecké svobodě a také o tom, zda mají obecně „národní divadla" fungovat jako historická muzea.", napsal Vítězslav Sladký.
Během jednoho desetiletí se Alföldi pětkrát představil svými maďarskými inscenacemi na festivalu Divadlo: Kupec benátský (1998), Loupežníci (1999), Macbeth (2003), 120 dní markýze de Sade (2005) a Žebrácká opera (2007).
