Režie: Jiří Pokorný
Překlad: Dana Hábová
Dramaturgie: Eva Suková
Scéna: Martin Chocholoušek
Kostýmy: Zuzana Krejzková
Hudba: Michal Novinski
Osoby a obsazení:
Stephen, majitel restaurace: David Novotný
Carl, jeho syn: Jaroslav Plesl
Sweeney, kuchař: Hynek Čermák
Frankie, číšník: Martin Myšička
Mugsy, číšník: Václav Neužil
Ash, hazardní hráč: Ivan Trojan
Česká premiéra: 11. prosince 2010
Délka představení: 2 hodiny 30 minut s přestávkou
Dealer's Choice - Nejlepší komedie roku 1995 (Evening Standard Award) vypráví příběh o hráčské vášni, posedlosti a závislosti. Zaměstnanci jedné londýnské restaurace se každou neděli v suterénu podniku stávají hráči pokeru. Jednoho dne však do hry vstoupí záhadný muž a rozehrává se napínavá partie, v níž už nejde pouze o karty. „Stačí-li Gogolovým hráčům karetní hru markýrovat a odhazovat takřka libovolnou kartu, která jim přijde pod ruku, herci v osidlech Marberovy hry jsou v mnohem složitější pozici. Režisér, který vede jejich fyzické jednání, se musí mít na pozoru, aby promluvy, které samotnou karetní hru velmi konkrétně a detailně provázejí a komentují, korespondovaly s děním na scéně, respektive na hracím stole. (...) Realistický (ba naturalisticky věrný) detail se u inscenace Marberovy hry stává svého druhu nutností. Vede tak daleko, že inscenátoři musí hledat cesty, jak dosáhnout správného rozvržení karet, aby jejich pořadí odpovídalo daným promluvám. (...) Marber svou hru navíc staví na pečlivé znalosti pokerového prostředí, rozumí psychickému rozpoložení hráčů a dokáže svá předchozí pozorování a studium zhodnotit ve výstavbě situací a dialogů," napsal Petr Christov. Světová premiéra hry se odehrála v režii samotného autora, v Čechách již etablovaného dramatika Patricka Marbera: Marberova hra Closer kdysi zaujala na Mezinárodním festivalu DIVADLO Plzeň přesností britského herectví a v Čechách se hrála pod názvem Na dotek na několika českých scénách, dvou uvedení se prozatím dočkala i hra Don Juan v Soho a hru Howard Katz uvedlo Divadlo na Vinohradech.
Jestli se kvůli něčemu vyplatí do Dejvic zajít, pak jsou to herci. Drama jim nepřipravilo zrovna lehké úkoly – výraznějších akcí je poskrovnu, v druhé polovině dokonce sedí většinu času všichni zúčastnění za stolem.
Chybí hlavní role, scénář je tedy založen především na vzájemné souhře, spravedlivém nahrávání si a s tím souvisící (sebe)kázní, což všichni účinkující pod vedením Jiřího Pokorného předvedli v brilantní podobě. Každý výkon je zároveň jedinečný, originální a každý bezesporu obstojí také sám o sobě.
Kateřina Rathouská, MF DNES
Snad od zlatých dob Činoherního klubu s Abrhámem, Hrzánem, Landovským, Kodetem a dalšími, Husy na provázku s Polívkou, Pechou či Donutilem nebo Činoherního studia Ústí s Bartoškou, Heřmánkem a Zedníčkem jsme u nás neviděli tak sehraný komediální tým. Nemá smysl opisovat všechny situace a gagy ani vyzdvihovat jednotlivé výkony či akce. Podstatná je právě souhra, vzájemná inspirativnost a hlavně čirá komediálnost, jíž jsou všichni aktéři prodchnuti.
Vladimír Hulec, E15
Pokorného režie kráčí po hraně, vyostřuje vztahy a situace a vše staví do stálého neklidu. Všichni ti chlápci jsou pořád v tenzi, z níž si pomáhají vzájemným ironizováním a výpady, které ani nemyslí vážně. V podstatě jsou na sobě závislí, ale je to zdivočelá patologie citů. V druhé části inscenace se hraje poker. A vůbec to není nezáživné, ani když se tu operuje s technickými výrazy. Naopak, režie výtečně pointuje jednotlivé partie a přes ně děj posouvá do absurdních a vykolejených poloh. Hráči vyskakují jako špunty z lahve a padají na dna marných nadějí. Jen Trojanův Ash zachovává skutečnou poker face...
Konec se nesluší prozradit, ale je celkem logicky potvrzením toho, o čem se celou dobu hraje. Ovšem skvěle a v nebývalé souhře. Také s empatií, razancí i neokázalou senzitivitou. A to vše se jistě nenarodilo jen při této inscenaci, tomu se říká pěstování stylu."
Jana Machalická, Lidové noviny
Jiří Pokorný (*1967) - Vystudoval ostravské gymnázium a před nástupem do základní vojenské služby pracoval jako dělník v Divadle J. Myrona a v NHKG. Po vojně začal studovat režii na divadelní fakultě pražské AMU. V roce 1993 uvedl v Dejvickém divadle svou absolventskou inscenaci vlastní hry Valašská čtverylka, kterou napsal pod pseudonymem J. L. Fást. Ta byla později přenesena do jeho prvního angažmá v Činoherní studiu v Ústí nad Labem. Tady v jeho režii vznikly například inscenace Procitnutí jara, Profesionální žena a nasudování vlastního textu Taťka střílí góly, oceněného Cenou Alfréda Radoka za nejlepší českou původní hru roku 1997. V roce 1998 se stal uměleckým šéfem HaDivadla (mimo jiné režie inscenací Moskva – Petušky, Faust – Faust je mrtvý, Tvář v ohni, Top Dogs) a poté v letech 2002 - 2006 působil rovněž jako umělecký šéf v Divadle Na zábradlí. Tady ještě předtím jako host nastudoval inscenace Jelizaveta Bam, Terasa a Balada o vídeňském řízku, v angažmá pak napřiklad inscenace Pan Kolpert, Push up 1-3, Gazdina roba, Včas milovat, včas umírat, W. zjistil, že válka je v něm, Afterplay, Platonov je darebák!, Nám můžete věřit, Troilus a Kressida, Pískoviště, Cesta do Bugulmy, Sarabanda.
Jako host režíroval také v Národním divadle (Stísněná 22, Prvotřídní ženy, Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové, Blackbird) nebo v plzeňském divadle J. K. Tyla Fibichovu operu Šárka a Ostrčilovy Kunálovy oči. Tři inscenace režíroval také v divadle Ta Fantastika, a to muzikály Obraz Doriana Graye, Němcová! a hru Marka Ravenhilla Produkt. V brněnském Divadle Reduta uvedl Kohoutovu hru Erós, scénické čtení Havlovy prvotiny Rodinný večer a vlastní adaptaci hollywoodského filmu Sunset Boulevard pod názvem Hvězda stříbrného plátna.
Absolvoval zahraniční stáž v Antverpách (1993) v rámci projektu Tempus a v Royal Court Summer School v Londýně (1995).
Jiří Pokorný je kromě hry Taťka střílí góly autorem dalších úspěšných textů, mimo jiné hry Odpočívej v pokoji (Cena Alfréda Radoka za nejlepší původní hru, uvedena byla také v anglickém překladu v National Theatre v Londýně) a libreta k „nedokončené opeře" Milada. V roce 2010 vychází v časopise Svět a divadlo jeho zatím nejnovější hra Zkurvený fáro. Jeho dramata jsou přeložena do sedmi jazyků a byla uvedena ve čtyřech zemích.