Koncept, libreto, režie: Marta Górnicka
Hudba: IEN
Choreografie: Anna Godowska
Korepetice: Agnieszka Symela
Spolupráce na kostýmech a výpravy: Maja Wolak, Anna Maria Karczmarska
Vědecká a literární spolupráce: Agata Adamiecka
Produkce: The Zbigniew Raszewski Theatre Institute in Warsaw
Účinkují: Maniucha Bikont, Justyna Chaberek, Paulina Drzastwa, Alicja Herod, Anna Jagłowska, Marta Jasińska, Katarzyna Jaźnicka, Ewa Kossak, Katarzyna Lalik, Aleksandra Krzaklewska, Aleksandra Matryba, Kamila Michalska, Marta Ponichter, Anna Rusiecka, Monika Sadkowska, Karolina Szulejewska, Anna Stachowicz, Kaja Stępkowska, Olga Szymula, Iwona Tołbińska, Agata Wencel, Karolina Więch, Anna Wojnarowska.
Premiéra: 13. června 2010
Délka představení: 40 minut bez přestávky
Ženský chór byl v anketě časopisu TEATR zvolen za jednu z nejlepších inscenaci alternativního a hudebního divadla. /
Ženský chór - Moderní forma chórického divadla. Libreto inscenace vychází z literárních textů včetně úryvků z Antigony, z děl Rolanda Barthese, Michela Foucaulta a Simone de Beauvoir, stejnou měrou využívá frází z každodenního jazyka, reklamních sloganů, receptů, citátů z filmů a pohádek. Zaznívají zde zapomenuté poznámky a zvuk televizoru. Moderní tragický chór byl vytvořen z žen různých profesí a věkových skupin. Podrývá jazyková klišé a odhaluje ideologický rozměr jazyka: mluví slovy vyřazených textů. Autorka Marta Górnicka k formě podotýká: „Moderní drama se s chórem rozešlo, a tak se připravilo o jistý rozměr tragična. Musíme chór vrátit na jeviště a nalézt nové formy jeho jevištní existence; musíme vrátit chór ženám. Ženský chór bude křičet, šeptat i zpívat. Se slovy v něm budeme zacházet jako s hudbou. Jazyk proměníme v hlas, probudíme jeho rozvratnou sílu."
Marta Górnicka - Režisérka a zpěvačka. Absolvovala Hudební školu Fryderyka Chopina ve Varšavě a faktultu činoherní režie na Divadelní akademii ve Varšavě. Studovala také na Varšavské univerzitě a na Státní dramatické škole v Krakově. Je autorkou filmu Crave. Zkouška záznamu podle Sarah Kane, který byl uveden na festivalu Odkryte / Zakryte v Dramatickém divadle Gustawa Holoubka ve Varšavě v rámci "Performačních akcí". Jako asistentka spolupracovala mimo jiné s Robertem Wilsonem na inscenaci Symptoms / Akropolis (Gabriella Maione a Stanisław Wyspiański) ve varšavském Teatru Dramatyczném, jakož i s Redbadem Klijnstrou a Swietłanou Butskou při práci s hlasem na divadle. Pro Polský rozhlas nahrála CD s písněmi Astora Piazzoly. Pro varšavské divadlo Laboratorium dramatu připravila scénická čtení dramat (Sofokles: Antigona a F. T. Marinetti: Zajatci).
Když do svého chóru pozvala 28 žen a dívek, kuchařek, princezen, skautek i matek, obnovila režisérka a vokalistka Marta Górnicka tradici kolektivního komentáře, obžaloby i nářku, častých motivů antických tragédií. Sboristky se tísní na malém prostoru, někdy se staví do bojových pozic, jindy se jejich formace rozpadá, když sebou plácnou na zem či ve volných skupinkách vrtí boky. Rozpustilé předškolačky, svůdnice, Amazonky: tahle masa žen vám může navodit jakoukoli představu. Recitují recepty na dorty, nacvičují písničky pro "zlý holky na vyžádání" (jako třeba Teach me Tiger od April Stevensové), reklamní slogany, texty inspirované Antigonou či Simone de Beauvoir. Dětské hlasy: melodické, tiché, potemnělé. Za chraplavostí se skrývá erotická výzva, chraplavost svědčí o nezáviděníhodném životě. Téměř každý hlas vyvolává otázku: co přimělo jeho nositelku postavit se do téhle šílené, revoltující řady? (...) Tento divadelně sociální projekt má mnoho rysů kolektivní terapie.
Joanna Derkaczew, Gazeta Wyborcza
Jedna replika přerušuje druhou anebo jich několik zaznívá najednou; recitace přechází v hluk, ale když se vrací k čistému tónu, zůstává v ní napětí, za nímž lze cítit odhodlanost všech zpěvaček. Tohle je chór na pokraji zhroucení, který, jakoby přesvědčený o svém poslání, zpívá hymnus sjednocení.
Katarzyna Czeczot, www.krytykapolityczna.pl
Více než sto žen se zúčastnilo konkurzu do Ženského chóru, inscenace Marty Górnické. Liší se věkem, životními zkušenostmi i povoláním. Co mají společného, je jejich ženskost a problém definovat ji způsobem, který o nich říká pravdu a zároveň se vyhýbá četným stereotypům. (...) Ženský chór představuje ženský nesouhlas s vnucenými představami o ženskosti. Vykřičený, skandovaný, zpívaný i šeptaný nesouhlas pro hlasy, sóla i sbor. Konstruktivní nesouhlas.
Aneta Kyzioł, Polityka
