Režie: Jan Antonín Pitínský
Dramaturgie: Lenka Kolihová Havlíková
Scéna: Jan Štěpánek
Kostýmy: Jana Preková
Osoby a obsazení:
Dr. Emil Hácha: Eva Salzmannová
T. G. Masaryk: Karel Steigerwald
Průvodci podsvětím: Jan Kotěšovský / Miroslav Rak
Premiéra: 15. června 2010
Délka představení: 1 hodina 15 minut bez přestávky
Historický monolog - Emil Hácha je bezesporu rozporuplnou postavou našich dějin, mnohými považován za zrádce národa. Milada Součková se ve svém Historickém monologu snaží vysvětlit jeho postoje, názory, ale i osudy na pozadí historické situace, v níž se nacházel. Autorka však každopádně nehodnotí, nazírá téma z vlastní perspektivy, vlastních válečných zkušeností, vlastní situace roku 1954, kdy hru píše. Hra balancuje na napětí mezi konkrétními obrazy a jejich historickou a filozofickou reflexí, pídí se po smyslu českých dějin.
Eva Salzmannová za roli Háchy byla vybrána redakcí Divadelních novin jako Osobnost měsíce:
Pozoruhodný, s historickými fakty volně manipulující a reálné hranice života „mnichovského prezidenta" Emila Háchy překračující text ztvárňuje herečka v obdivuhodném nasazení. V Pitínského režijním pojetí se nestylizuje do role starého muže, ale uplatňuje naplno svůj ženský temperament. O to překvapivě účinněji vystupuje do popředí Háchův chvílemi i rozmarně prestižní „dialog" s němým T. G. Masarykem, intelektuální bystrost právníka i bolest muže, který se ocitl v neřešitelné, pro český národ fatální situaci. Salzmannová na mimořádné úrovni zvládá i technické obtíže vyčerpávajícího monologu.
Pitínského inscenace stojí nejenom na postavě Emila Háchy, kterého ztvárnila Eva Salzmannová, ale i na TGM v podání jejího muže neherce Karla Steigerwalda. O něj Salzmannová své promluvy tříští, jeho kamenná tvář jí je vrací jako ozvěnu. Část představení jsou přitom oba hliněnými bustami, sádrovými figurínami bez jasné tváře, antickými sochami. Jak se Háchova logická analýza jeho chování mění v iracionální nářek, odpadávají i kusy hlíny z hereččina obličeje. Pitínský interpretoval Součkovou."
Klára Kubíčková, MF DNES
Jan Antonín Pitínský (vlastním jménem Zdeněk Petrželka, *1955) - Po absolvování gymnázia a dvouleté nástavby na Střední knihovnické škole v Brně prošel několik zaměstnání. V roce 1985 byl jedním ze zakladatelů brněnského Ochotnického kroužku a působil zde jako autor i režisér (vlastní dramatizace Kafkovy Ameriky, hry Ananas a Matka). Od roku 1990 se věnuje výhradně divadelní režii: v letech 1990-1992 byl režisérem HaDivadla, v letech 2000-2002 umělecky spoluvedl Divadlo Na zábradlí. Dnes spolupracuje jako hostující režisér s desítkami malých i velkých scén po celé České republice. Patří k nejvýraznějším režijním osobnostem s vyhraněným rukopisem. V jeho režiích je patrný zájem o detail, hudební cit se promítá do melodie a rytmizace řeči. Pitínského pokorný výklad textu dramaticky rozehrává silná režijní imaginace, spojená s častým využíváním metody asociativní montáže. Jeho režijní rukopis charakterizuje vizualizace stavů lidského nitra, cit pro hudební složku a pro přesnou rytmizaci jevištního gesta. Právem patří k nejoceňovanějším režisérům: Cena Alfréda Radoka za nejlepší inscenaci roku mu byla v roce 1995 udělena za jeho inscenaci Sestra Úzkost (Dejvické divadlo, Praha), v roce 1996 za oratorium pro činoherce Jób (HaDivadlo, Brno), za režii Bernhardovy hry Ritter, Dene, Voss získal první místo v anketě kritiků za rok 1996. Opera Henry Purcella Dido a Aeneas (Divadlo J. K. Tyla, Plzeň) zvítězila v anketě Divadelních novin o inscenaci roku 1998 a získala také Cenu Alfréda Radoka. Taktéž Bernhardův Divadelník (Divadlo Na zábradlí, Praha) byl o rok později vyznamenán Cenou Alfréda Radoka. Za uvedení Ibsenovy Nory (Divadlo v 7 a půl, 2004) získal J. A. Pitínský Cenu Sazky a Divadelních novin, stejně jako za Lišku Bystroušku (Slovácké divadlo Uherské Hradiště, 2004). V roce 2005 mu bylo uděleno slovenské ocenění Doska (divadelní prkno) za režii inscenace T. Bernharda Ignorant a šílenec ve Slovenském národním divadle. Nominována na Cenu Alfréda Radoka 2006 byla Smrt Hippodamie (Městské divadlo Zlín a filharmonie Bohuslava Martinů Zlín). V roce 2007 obdržel Cenu MK ČR za přínos v oblasti divadla. Kromě vlastních her je autorem četných dramatizací, jevištních adaptací a poezie.
Činohra, ND - Páteř repertoáru čtyř divadelních domů, ve kterých činohra působí, je velmi obsáhlá - od klasických komedií, světových dramat, přes komponované večery hereckých beneficí, k současné hře. Herecký soubor činohry Národního divadla je sestaven z výrazných uměleckých osobností české divadelní scény, napříč generacemi. Ke stálým režisérským osobnostem patří Ivan Rajmont, J. A. Pitínský, Jan Nebeský a především umělecký šéf Michal Dočekal, který stojí v čele činohry od roku 2002. Dramaturgie i celkové umělecké směřování této scény usiluje o vyváženost mezi tradicí a novými trendy, mezi klasikou a moderními postupy.
