Režie: Kornél Mundruczó
Překlad do maďarštiny: László Bratka
Divadelní adaptace: Viktória Petrányi, Kornél Mundruczó
Scéna a kostýmy: Márton Ágh
Asistentka režie: Zsófia Tüű
Účinkují: Gergely Bánki, Eszter Csákányi, Rudolf Frecska, József Gyabronka, Frigyes Hollósi, László Katona, Attila László, Piroska Mészáros, Zoltán Mucsi, Bori Péterfy, Roland Rába, Peter Scherer, Orsolya Tóth
Premiéra: v listopadu 2006
Délka představení: 3 hodiny 20 minut s přestávkou
Představení je nepřístupné divákům do 18 let.
Led – Vladimír Sorokin (1955) je skandální hrdina současné ruské literatury, literární solitér, teoretiky přiřazován k tzv. ruskému literárnímu konceptualismu a soc-artu. Je fascinován obrazy utopického světa, který se rozprostírá mezi extrémy syrovosti a poezie. Dramatizace Sorokinova fantaskního románu Led o podivném bratrstvu vyvolených v současné Moskvě předvádí s neobvyklou otevřeností řadu erotických a násilných scén. Ty ale nepůsobí samoúčelně, odkazují na obskurnost soudobé ruské reality a skládají se v groteskní podobenství o hledání smyslu života v zemi, jejíž historie ani současnost smysl nedává.
Hudební dramaturgie, těžící z produkce stanice A+, určuje tempo a snadno srozumitelná slova opravdu rozmanitých soundtracků (většinou v angličtině) vylučují možnost, že by to, co sledujeme, byl prostý přepis nějaké postsovětské ruské hry. Led mluví mezinárodním jazykem (nebo jazyky). Je to univerzální drama osobní a společenské sféry, v níž vztahy zamrzly, zkameněly, je to vize lidství přibližujícího se době ledové..
Tamás Tarján, www.kultura.hu
Přes vysokou úroveň všech složek inscenace od režie po scénografii a hudbu jsou tím hlavním, fascinujícím a jedinečným herecké výkony (...), vytvořené s odvahou a drsností, která by se zdála u Národního divadla nepředstavitelná – kdyby účinkující nebyli rekrutováni z mezinárodně proslulého souboru Krétakör, který se na inscenaci koprodukčně podílel.
(...) Teprve závěrečná pointa jako zázrakem ozřejmila smysl všeho předchozího konání. Ne proto, že by byla tak ohromná, ale protože zjasnila dosud mlhavý dojem ze střípkovitě poskládané historie, jejímž přímým důsledkem je dnešní cynismus, o němž podávala zprávu první polovina, nyní teprve obhájená ve své délce a náročnosti. Jako kdyby se v první části jednalo o zkoušku, kterou jsme museli my diváci projít, aby se nám, očištěným, mohlo dostat zasvěcení do logiky světaběhu.
Jiří Adámek, Svět a divadlo
Kornél Mundruczó (⃰1975) - Absoloval budapešťskou Filmovou a divadelní akademii v roce 1998 jako herec a v roce 2003 jako filmový a televizní režisér. Jeho první celovečerní film Šťastné dny získal Stříbrného leoparda na filmovém festivalu v Locarnu v roce 2002. Johanna byla vybrána do alternativní sekce Un Certain Regard festivalu v Cannes v roce 2005 a Delta získala na stejném festivalu v roce 2008 Cenu kritiky. Divadelní režii zahájil Mundruczó ve slavném souboru Krétakör. Ačkoli sám nikdy vlastní soubor neměl, často spolupracuje s neměnnou skupinou herců, kteří se stávají spolutvůrci jeho inscenací. K jeho posledním režiím patří Led, Projekt Frankenstein (Divadlo Bárka, Budapešť 2007), Eszter Solymosiová z Tiszaeszláru (Schauspiel Hannover, 2010) a Die Zeit der Besessenen (Thalia Theater Hamburg, 2011).
Národní divadlo - Hlavní budapešťská scéna a největší instituce svého druhu v Maďarsku. Od roku 1837, kdy bylo založeno, působilo v řadě divadelních domů, až po ten současný - nové Národní divadlo na břehu Dunaje ve čtvrti Ferencváros, které bylo otevřeno 14. září 2000. Posláním Národního divadla je vštípit divákům otevřenost, toleranci a zvědavost. Podle uměleckého ředitele Róberta Alföldiho jsou "vztahy v současném světě otázkou přístupu – to znamená: jsem zvědav na myšlenky druhého, a toho zase zajímá, jakým způsobem uvažuji já – společně se pohneme kupředu."
