NOVÉ EVANGELIUM Co by kázal Ježíš v jednadvacátém století? Kdo by byli jeho učedníci? A jak by ti, kdo dnes vládnou světskou i duchovní mocí, reagovali na návrat a provokace jednoho z nejvlivnějších proroků a sociálních revolucionářů v lidských dějinách? Film Nové evangelium se odehrává v jihoitalském městě Mateře, kde své proslulé filmy o Kristově životě natočili jak Pier Paolo Pasolini, tak Mel Gibson. Režisér Milo Rau se tu se svým týmem vrací ke kořenům evangelia a inscenují je jako pašijovou hru celé civilizace. Společně s kamerunským politickým aktivistou Yvanem Sagnetem konstruuje Rau nanejvýš aktuální biblický příběh. V „Revoltě důstojnosti“ stvořili politickou kampaň, jež bojuje za práva migrantů, kteří do Evropy přišli přes Středozemní moře, ale čekalo je tu otroctví na jihoitalských rajčatových polích a život v ghettech za nelidských podmínek. Odsud roste ryze politické, divadelní i filmové evangelium pro jednadvacáté století. Manifest solidarity s těmi nejchudšími, revolta za humánnější svět.
Milo Rau člověka nenechá vydechnout. V divadle se tento v Belgii působící režisér často věnuje skutečným příběhům, v nichž leckdy hrají jejich skuteční aktéři. (…) Linii mezi skutečností a fikcí zmatňuje natolik, že to člověka vyvádí z míry a provokuje. Jednoduše vás nenechá jen tak si sednout a dívat se. Ve filmu se mu daří totéž. Nové evangelium je zároveň dramatizací příběhu o ukřižování, portrétem vykořisťovaných migrantských dělníků i dokumentem z natáčení. Nedostane se nám jenom poslední večeře a biblických citátů, vidíme také konkurz, zkoušky a pohled před i za kameru. O tom, co znamená tento příběh vyprávět, je to úplně stejně jako o onom příběhu samotném.
Dějištěm je Matera v jižní Itálii (…). Město, které vypadá, jako by je vytesali ze skály – ideální filmový dublér pro starověký Jeruzalém. Rauova verze si s touto myšlenkou pohrává. Kamera Thomase Eiricha-Schneidera čistě a vyrovnaně zachycuje herce v dobových tunikách, kteří vypadají drsně a přesvědčivě. Vzápětí se nám ale dává nahlédnout skrz okna vlaků na odporné uprchlické tábory či na noční nádraží, kam chodí prostitutky. Jednoduše se vžít do povědomého velikonočního příběhu není na pořadu dne.
To je nesmírně důležité z politického hlediska, protože v Mateře vedle proslulých jeskynních domků najdeme i spousty migrantských zemědělských dělníků žijících z nuzných mezd, bez elektřiny nebo vody. Rauovým Kristem je Yvan Sagnet, aktivista, který organizuje „revoltu důstojnosti“ na obranu hlasů zbavených pracujících. Jako Ježíš je pasivní, moudrý a přijímající – jako aktivista je hlasem spravedlivého hněvu. Že je vedle toho i ojedinělým černým Kristem v dějinách evropského filmu, osvětluje další aspekt nespravedlnosti v příběhu, který ani po dvou tisících letech neztrácí jistou radikalitu.
– MARK FISHER, The Guardian
Politické pašije.
– ED MEZA, Variety
MILO RAU (1977) Švýcar Milo Rau studoval sociologii, romanistiku a germanistiku v Paříži, Berlíně a Curychu, mimo jiné u Pierra Bourdieu a Tzvetana Todorova. Od roku 2002 zveřejnil více než 50 divadelních her, filmů, knih a akcí, které byly k vidění na téměř všech velkých mezinárodních festivalech, mimo jiné na berlínském Theatertreffen, Avignonském festivalu, Biennale Teatro die Venezia, Wiener Festwochen a Kunstenfestivalu Brüssel a navštívily více než 30 zemí celého světa. Mnohokrát oceněný Milo Rau byl také vyznamenán cenou Poetikdozentur für Dramatik 2017 a Cenou ITI ke Světovému dni divadla 2016. Rau je po divadelnících jako Frank Castorf, Pina Bausch, George Tabori, Heiner Goebbels či Christoph Marthaler dosud nejmladším nositelem této renomované divadelní ceny. Od sezony 2018/2019 působí jako umělecký šéf NTGent.