Režie: Daniel Špinar
Překlad: Leoš Suchařípa
Úprava textu: Ilona Smejkalová a Daniel Špinar
Dramaturgie: Ilona Smejkalová
Výprava: Linda Boráros Jiříková
Hudba: Jiří Hájek
Dramaturgická spolupráce: Klára Procházková
Osoby a obsazení:
Irina Arkadinová, herečka: Alena Štréblová
Konstantin Treplev, její syn: Štěpán Benoni
POZOR ZMĚNA v obsazení: Petr Sorin, bratr herečky Arkadinové: Daniel Špinar (místo Jana Poměšila)
Nina Zarečná, dcera bohatého statkáře: Dana Marková
Ilja Šamrajev, Sorinův správce: Zdeněk Dolanský
Pavlína, správcova žena: Zuzana Mixová
Máša, dcera správcové: Eva Nádaždyová
Boris Trigorin, spisovatel: Tomáš Petřík
Jevgenij Dorn, lékař: Zdeněk Velen
Semjon Medvěděnko, učitel: Petr Pěknic
Premiéra: 5. června 2010
Délka představení: 2 hodiny 10 minut s přestávkou
Racek – Tragicky laděná komedie spojuje téma životní banality s tématem umění, tematiku intimní s problematikou umělecko-společenskou. Do popředí se tu dostává samotná literatura a potažmo otázka profesionality a diletantství. Hodnotovou nezakotveností tu netrpí jen lidé, kteří usilují o uměleckou seberealizaci, do zoufalého pohybu v kruhu se dostávají všichni a ztrácejí životní orientaci: Konstantin Treplev, mladý ambiciózní dramatik, se snaží upoutat pozornost své matky, herečky Iriny Arkadinové, a získat lásku dívky ze sousedství Niny Zarečné. Domácí představení jeho hry, v němž vystupuje právě Nina, sklidí neúspěch. A naivní dívka propadne kouzlu Borise Trigorina, úspěšného spisovatele, přítele Arkadinové. Jenomže Konstantin není jediný, jemuž nakonec zůstane zlomené srdce. Skoro všechny postavy jsou tu zamilované, ale ti, které milují, nemilují je. Drama Racek kombinuje pro Čechova typický styl trpké komedie s absencí děje, ale i vývoje postav, což je nahrazeno dvouletým časovým skokem mezi třetím a čtvrtým dějstvím. Za přeobraz Racka je vzhledem k podobnosti dramatické výstavby i archetypů hlavních postav pokládán Hamlet Williama Shakespeara: Konstatin Treplev - Hamlet, Treplevova matka Irina Arkadinová - královna Gertruda, spisovatel B. A. Trigorin - král Claudius.
Racek je pozoruhodná variace na klasické téma a postavení umělce, groteskně laděná a úchvatně vizuálně ztvárněná úvaha o základních věcech lidského živobytí.
Vojtěch Varyš, Týden
Špinarův Racek je ale také velkým komentářem fenoménu Čechov v Čechách se spoustou odkazů k evropskému divadelnímu kontextu. Groteskně nadsazené obrazy upomínají na někdejší Léblovu inscenaci a její inspiraci v éře němého filmu. Černo-bílý motiv břízek je přítomen v potisku lehkých bočních závěsů. Motiv destruovaného názvu hry v azbuce opadající ze stěny i aranžmá druhého dějství na "nekonečně" dlouhé bílé pohovce nezapírá svůj původ ve formálních postupech současného německého divadla. I takové citace mají v tomto případě svůj smysl. Divadlo, umělecké formy či proces tvorby jsou vedle mnoha druhů nešťastné lásky a osamělosti nejsilnějším tématem této Čechovovy hry.
Marie Reslová, Hospodářské noviny
Špinarova režie je originální, vynalézavá, svá. Přesná stylizace postav odpovídá divadlu 21. století, a přes krutou grotesknost nepůsobí vyumělkovaně.
Jana Soprová, Jana Soprová, ČRo 3 Vltava – Mozaika
Výsledkem je výrazná herecká inscenace, která režisérův záměr naplňuje. Alena Štréblová je afektovanou, sebestřednou, avšak noblesní herečkou ve věku, který si dámy nerady připouštějí. Nina Zarečná v pojetí Dany Markové zastupuje přidrzlé, neobratné, naivní, avšak bezelstné mládí. A život ji těžce skřípne.
Mášu, jednu z nejtragičtějších Čechovových postav, vystihla se vší v alkoholu utápěnou beznadějí a rezignací Eva Nádaždyová. (...) Treplev Štěpána Benoniho neumí uspořádat vlastní myšlenky, pohrdá okolím, chybí mu ale vůle k seberealizaci. Dopadá - však víme. Nemocný bratr Arkadinové Sorin. Proč ne na invalidním vozíku?! Další velmi dobrá herecká příležitost pro Jana Potměšila. Jako by mu Čechov psal Petra na tělo...
J. P. Kříž, Právo
Daniel Špinar (⃰1979) - Po studiích herectví vystudoval také režii činoherního divadla na DAMU. V roce 2002 založil spolu se svými kolegy z DAMU občanské sdružení Divadlo VALMET. V roce 2003 získal na studentském festivalu ZLOMVAZ cenu časopisu Reflex za nejlepší herecký výkon. Zaujal už svým studentským představením HOMO 06 aneb Kdo také kamarádí s gayi (2006) nebo inscenací Návštěva expertů (projekt Bouda Bondy, 2007). Je také autorem úspěšných dramatizací – za dramatizaci Dostojevského Bratrů Karamazových v Divadle DISK (2007) byl nominován na Cenu Evalda Schorma, za hru Kauza Médeia (2010) byl nominován na Cenu Alfréda Radoka v kategorii Text roku.
V letech 2008 – 2010 působil jako kmenový režisér Divadla na Vinohradech. Zde nastudoval Büchnerova Vojcka, kterého kritika vyznamenala Cenou Alfréda Radoka za rok 2009. Od roku 2010 je na volné noze, zaměřuje se zejména na moderní inscenování klasických textů. Mimo jiné inscenoval: Kauza Salome, 2009, A studio Rubín, Maškaráda, 2010, Klicperovo divadlo Hradec Králové, Heda Gablerová, 2010, Švandovo divadlo Praha, Racek, 2010, Lakomec, 2010, Divadlo F. X. Šaldy Liberec, Městské divadlo Kladno, Kauza Médeia, 2011, A studio Rubín, Být, či nebýt, 2011, Národní divadlo Praha, Zkrocení zlé ženy, 2011, Letní Shakespearovské slavnosti na Pražském hradě).
