HIC SUNT DRACONES Vizuální báseň s prvky magické obrazivosti, absurdity a grotesknosti, spojující fyzické, loutkové a výtvarné divadlo. Kam se podějí všechny naše myšlenky a vzpomínky, když večer zavřeme víčka? Když se vše, přes den nemyslitelné, zhmotní, ožije a z našeho těla se stane jen materiál? A co se stane, když ráno opustíme pokoj a necháme tam zavřené všechny svoje sny, obavy a tajné tužby, s nimiž jsme strávili noc? Prý nemáme jen jedno já, máme jich víc. V běžném životě se tato naše já vzájemně omezují, abychom mohli fungovat v každodenních situacích. Co se však stane, když se tato já osvobodí od ostatních a stanou se autonomní? Místa a krajiny, kde se toto vše může stát, leží v neznámé zemi (terra incognita). Dávní kartografové věřili, že na neznámých územích v odlehlých koutech světa žijí fantastické obludy, draci a leviatani. V inscenaci Hic Sunt Dracones vznikají z částí lidského těla, objektů a materiálu neznámé krajiny, nepoznané bytosti, nemyslitelné situace a nepředstavitelné příběhy. Není to však výprava do dalekých krajů, do fantaskního světa krajiny utopie, ale cesta do našich vlastních myslí a skrytých zákoutí naší duše.
DIVADLO CONTINUO je mezinárodní nezávislá divadelní skupina vedená režisérem a uměleckým vedoucím Pavlem Štouračem. Její zakládající členové Pavel a Helena Štouračovi spolu začali pracovat v r. 1990 na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze. V roce 1992 se odstěhovali z Prahy do jižních Čech a v roce 1993 založili nezávislé profesionální divadlo. Od roku 1995 Divadlo Continuo trvale sídlí a tvoří v malé vesnici Malovice, 25 km od Českých Budějovic, v prostorách bývalé zemědělské usedlosti pojmenované Švestkový Dvůr.
Během své dvacetileté existence vytvořilo Divadlo Continuo řadu inscenací a divadelních projektů, v nichž je zřejmá vývojová cesta od loutkových počátků přes inspiraci pouličním divadlem a cirkusovým uměním až po poetiku, kterou divadelní kritika nazývá „novou středoevropskou snovou obrazivostí“. Inscenace Divadla Continuo je prakticky nemožné žánrově zařadit. Pohyb, hudba, fyzické herectví, tanec, cirkusové techniky, živá muzika, stejně jako výrazná výtvarná stylizace - to vše vytváří nezaměnitelnou poetiku jednotlivých inscenací. Pro tvůrce Continua však není příliš důležité, zda jejich práce bude charakterizována jako fyzické, či vizuální divadlo, stejně tak jako pro herce Continua není důležité, zda hrají, či tančí. Mnohem důležitější než otázky estetiky a stylu je pro ně podstatné hledání a zpracování tématu, potřeba pracovat společně, divit se, být překvapováni, učit se, rozvíjet se a výsledky práce sdílet s diváky.
