VINA? je třetím titulem, který Daniel Majling napsal přímo pro Dejvické divadlo. Dramatický příběh se odehrává v divadelním prostředí, ale není jen o divadle. V Majlingově hře zasáhne členy hereckého souboru po premiéře Goethova Utrpení mladého Werthera nečekané oznámení jednoho z nich. Od té chvíle už nic nebude jako dosud… Kdo za to nese vinu? Máme jednoznačně odsoudit a zatratit viníka, nebo záleží na tom, jaký úhel pohledu zvolíme? Měli bychom za každou cenu potlačit své city, kdybychom se později měli cítit vinni? Do jaké míry máme nést odpovědnost za následky svých rozhodnutí? Jaké je naše právo na odpuštění a nový start, jestliže nemůžeme své životy žít nejdříve nanečisto a teprve potom načisto?
S návratom nesenia viny ako základnej témy literatúry je to skrátka problematické. Ak sa s ňou na stránkach románov stretneme, tak veľmi často len ako s nežiadúcim javom, ako s patologickou vinou, ktorou sa niekto donekonečna umára a ktorá mu znemožňuje naplno prežívať život a radovať sa z neho. Ale to, že sa dnes niektorí ľudia chorobne umárajú vinou, nie je predsa spôsobené našou zvýšenou citlivosťou na zlo, ale skôr tým, že v modernej spoločnosti zlyháva inštitút pokánia a odpustenia, inštitút, ktorý existenciu viny nespochybňuje ani nebagatelizuje ani neracionalizuje, len jej bráni, aby sa stala absolútnou.
– DANIEL MAJLING, o vině
IVAN TROJAN (1964) Po absolvování oboru činoherního herectví na pražské DAMU v roce 1988 nastoupil do angažmá v Realistickém divadle, kde se poprvé setkal s Miroslavem Krobotem, pozdějším uměleckým šéfem Dejvického divadla, při práci na inscenaci Merlin aneb Pustá zem. Později hrál v Divadle na Vinohradech, kde vytvořil mimo jiné postavy Romea, Ivana v Bratrech Kramazových nebo nezapomenutelného Kamila v legendární inscenaci Jiřího Menzela Brouk v hlavě. Od roku 1997 je jeho domovskou scénou Dejvické divadlo. Jeho první rolí zde byl Profesor Maillard v Krobotově adaptaci povídky E. A. Poea Utišující metoda, následoval Hejtman v Gogolově Revizorovi (režie Sergej Fedotov) a první nominace na cenu Thálie. Od té doby má na kontě více než dvě desítky výrazných rolí, z nichž mnohé byly oceněny prestižními divadelními cenami. Mimo jiné za titulní roli v inscenaci Oblomov získal cenu Thálie, za roli Boha v inscenaci Ucpanej systém byl oceněněn Cenou Alfréda Radoka a za roli Andrewa Maxwella v inscenaci Vzkříšení se dočkal Ceny Divadelních novin. Významné úspěchy zaznamenal také jako filmový herec, je šestinásobným držitelem výroční Ceny české filmové a televizní akademie Český lev, věnuje se také rozhlasové herecké práci. Jeho režijním debutem byla inscenace Zásek v roce 2015, již odborná veřejnost ocenila nominací na cenu divadelní kritky v kategorii nejlepší poprvé uvedená česká hra roku.
DEJVICKÉ DIVADLO Bylo založeno v roce 1992. Po odchodu původního souboru s uměleckým šéfem Janem Bornou byl od roku 1996 do konce sezony 2013/2014 uměleckým šéfem režisér Miroslav Krobot. V letech 2014–2016 byl uměleckým šéfem divadla Michal Vajdička, který s Dejvickým divadlem spolupracoval od roku 2011 jako režisér inscenace Ucpanej systém. Od ledna 2017 je novým uměleckým šéfem Martin Myšička, který v DD působil jako člen hereckého souboru už od roku 1997. Dramaturgie divadla se ubírá několika směry. Kromě uvádění původních her současných evropských i světových autorů se orientuje na díla výrazných českých nebo slovenských tvůrců, kteří svá díla tvoří přímo pro soubor DD a ve většině případů se na nich podílejí i jako režiséři (J. A. Pitínský, Miroslav Krobot, Petr Zelenka, Jiří Havelka, Karel František Tománek, Viliam Klimáček, Petra Tejnorová, Daniel Majling a další). Výraznou součástí dramaturgie Dejvického divadla jsou i svébytné interpretace děl světové klasiky. Během své existence se Dejvické divadlo stalo pětkrát divadlem roku, řadu významných ocenění získaly nejen inscenace, ale i jednotliví umělci. Každoročně se jméno Dejvického divadla objevuje v nominacích na nejprestižnější divadelní ceny. Divadlo disponuje jedním z nejstabilnějších a nejsehranějších hereckých souborů, jehož členové patří mezi nejobsazovanější filmové, televizní i rozhlasové umělce. Sezony 2019/2020 a 2020/2021 byly poznamenány koronavirovou pandemií, ale přestože na základě vládních opatření bylo divadlo pro veřejnost uzavřeno, vznikly dvě nové inscenace. Kromě hry Daniela Majlinga Vina? také autorský titul choreografa, tanečníka a režiséra Petra Zusky Terapie.
