SEROTONIN je přenašeč nervových vzruchů obsažený v krevních destičkách, jehož nedostatek způsobuje depresi a poruchy nálad. A taky název další pochmurné knihy francouzského spisovatele Michela Houellebecqa, jejíž divadelní adaptaci uvedlo divadlo MeetFactory. Houellebecqovo dílo se na českém jevišti objevuje potřetí – před deseti lety inscenoval Elementární částice Jan Mikulášek v brněnské Redutě (na festivalu v Plzni v roce 2010) a Platformu v režii Lucie Málkové uvedlo divadlo MeetFactory. Hlavní hrdina Serotoninu, šestačtyřicetiletý Florent-Claude, je fyzicky zdravý, přesto však těsně před smrtí. Dochází ke zjištění, že se v životě dopustil omylu, když mu jaksi uniklo, že partnerské vztahy kladou na člověka jiné nároky než výběr hummusů v supermarketu. Ocitá se v naléhavé prázdnotě, kterou nelze odehnat prostředky, jež fungovaly dříve: luxusním zbožím, omamnými látkami, exotickými destinacemi nebo perverzním sexem. Ze dne na den zpřetrhá veškeré pracovní i osobní vazby. Zinscenuje několik reálných i fantasmagorických setkání se svými bývalými partnerkami i sebou samým, aby se mohl oddat své samotě plně a doklopýtat k nevyhnutelné pointě. Bolest, kterou přitom zažívá, je hrozivá, avšak jeví se jako nevyhnutelná a očistná. Monologickou formu inscenace rozbíjejí výstupy dvou bývalých lásek, kamaráda z dávných časů i přítomnost počítače se svou strojovou logikou.
Jan Hájek je v roli znuděného čtyřicátníka Florenta-Clauda neuvěřitelně přesvědčivý, když veškerý despekt svému okolí projevuje s přiznaným vědomím, že si úplně stejný despekt zaslouží i on od těch, jimž se vysmívá. Dramaturg Matěj Samec s režisérkou Natálií Deákovou si snad pro tuhle postavu nemohli vybrat lepšího představitele.
– JAN H. VITVAR, Respekt
Koncentrovaný dramatizovaný výtah z románu Houellebecqovu předlohu kupodivu činí „uživatelsky přívětivější“. Bezděky se tak odhaluje, že přitažlivost Houellebecqova autorského stylu je založena i na vrstvení a prolínání nesčetných rovin životních nepříjemností a náhledů na ně.
– MARTA MARTINOVÁ, A2
Třebaže je atmosféra vyprávění místy opravdu bezvýchodná, Hájek k němu přistupuje s potměšilým nadhledem, takže se z odpuzujícího misantropa stává méně iritující glosátor. Jestliže se hlavní hrdina vysmívá všemu a všem (třeba světu militantních palačinkáren a alternativních barů), Hájek se zase s téměř hmatatelnou ironií vysmívá své postavě.
– ANEŽKA PONDĚLÍČKOVÁ, Divadelní noviny
NATÁLIA DEÁKOVÁ (1981) Divadelní režii studovala na pražské DAMU. V lednu roku 2005 se stala uměleckou šéfkou Činoherního studia Ústí nad Labem. Po mateřské dovolené se do tohoto divadla vrátila jako kmenová režisérka. Z šestiletého angažmá se nejvýrazněji zapsala do paměti inscenacemi Mahenova Jánošíka, Jak jsem se učila řídit podle P. Vogelové a scénickým komiksem Alois Nebel podle předlohy Jaroslava Rudiše a Jaromíra Švejdíka. V roce 2012 nastoupila jako režisérka Českého rozhlasu v Praze, k úspěchům zde patří především druhé místo v kategorii drama na Prix Bohemia 2013 (Zellerová: Hovory s astronauty). V letech 2013–2019 byla šéfkou činohry Divadla J. K. Tyla, k jejím úspěšným inscenacím patří Camusův Caligula, Mannův Mefisto i tituly Unaveni sluncem a Srpen v zemi Indiánů. Dále hostovala v Národním divadle v Brně, hradeckém Klicperově divadle, Středočeském divadle Kladno, Divadle na Vinohradech, Švandově divadle, Divadle Letí, Divadle Komedie a pražské MeetFactory. Jako režisérka preferuje texty, které rezonují s problémy současné společnosti. Je to především otázka, kde se v člověku rodí zlo a co umožňuje jeho rozrůstání. Dalším výrazným tématem je hledání identity jedince v rozporuplnosti současného světa.
MEETFACTORY je neziskové mezinárodní centrum současného umění, založené v roce 2001 umělcem Davidem Černým. V důsledku povodní v roce 2002 bylo nutné opustit původní prostory v Praze - Holešovicích a projekt byl vzkříšen o tři roky později ve smíchovské průmyslové budově, ve specifickém prostoru mezi dálnicí a aktivní železniční tratí. Program byl spuštěn po rozsáhlé rekonstrukci v roce 2007 a zahrnuje projekty z oblasti výtvarného umění, divadla a hudby, stejně jako interdisciplinárních a experimentálních platforem. Mezinárodní rezidenční program je největším českým ateliérovým programem pro zahraniční umělce. MeetFactory disponuje patnácti ateliéry, které ročně užívá více než třicet vizuálních umělců, kurátorů, hudebníků, divadelních režisérů nebo spisovatelů. Dlouhodobé plánování MeetFactory je schvalováno správní radou, jejímiž členy jsou vizuální umělec David Černý, hudebník David Koller a režisérka Alice Nellis.
