* Filmová projekce
OČITÝ SVĚDEK Od 18. února 2021 uvádí Činohra Národního divadla na svém webu ve světové premiéře film režiséra Jiřího Havelky a dramaturgyně Marty Ljubkové Očitý svědek. Zpracovává poválečný masakr na návrší u Přerova zvaném Švédské šance, kde bylo zabito 265 Karpatských Němců, Maďarů a Slováků – většinou žen a dětí. Čechoslováci zde zabíjeli Čechoslováky. Autentická svědectví o této hrůze inscenátoři nahráli s herci na kameru tak, že připomínají prostředí, v němž všichni během pandemie žijeme: hovory na skype nebo zoom.
Je noc z 18. na 19. června 1945, před měsícem skončila světová válka, a na jednom moravském nádraží se setkávají dva transporty. V prvním jedou Karpatští Němci, Maďaři a Slováci, kteří byli odsunuti během války do Sudet, a teď se vracejí domů na Slovensko. V druhém jsou příslušníci 17. pěšího pluku z Petržalky, bývalí příslušníci 1. československého armádního sboru, pod vedením poručíka Karola Pazúra. Setkání těchto dvou skupin, jejichž někteří členové se osobně znali, vyústí v masakr. Na počátku stojí Pazúrův rozkaz „vypořádat se s esesáky“ – přičemž svědkem (němým, v mnoha případech aktivním) se stává nedaleká obec Lověšice u Přerova a její obyvatelé. Dalším dramatem je pozdější vyšetřování zločinu a řada očitých svědectví a dalších dokumentů, jež z něj zůstala dochována.
Herci mají dobové kostýmy, mluví protokolárním jazykem se spoustou archaických vazeb a koncovek, přeto jejich výpověji působí bezprostředně a autenticky. Jako bychom se skrze monitor živě spojili s minulostí. Místo, odkud svědkové hovoří, čas od času prostoupí jakýsi „vesmírný” šum, v němž lze matně rozeznat konkrétní zvuky, skřípot vlaku nebo střelbu.
– MARIE RESLOVÁ, aktuálně.cz
Pokud odhlédneme, a jde to jen velice těžko, od detailů samotného neomluvitelného činu, dostaneme navíc v druhém sledu zajímavé minipříběhy. Vojíni, kteří se na situaci snaží vydělat a slibují přeživším, že jim „pohlídají“ cennosti. Ztrápení vesničané, kteří museli kopat masový hrob a masakru přihlížet. A hlavně členové místního výboru, kteří si případnou vinu a podezřele hladký průběh akce mezi sebou přehazují jako horký brambor.
– MIRKA SPÁČILOVÁ, idnes.cz
JIŘÍ HAVELKA (1980) Výrazná osobnost českého divadla, režisér, autor a herec. V roce 2002 absolvoval DAMU, obor režie alternativního a loutkového divadla. Svou divadelní práci od začátku zaměřuje na kolektivní improvizaci jako metodu tvorby autorských inscenací. Jeho hry často leží na pomezí činoherního, alternativního, pohybového či výtvarného divadla. Zpočátku byl spojen s pražským Studiem Ypsilon, později se jeho tvůrčí talent uplatnil i na dalších scénách, spolupracoval též s Divadlem Na zábradlí, Dejvickým divadlem či Divadlem na Vinohradech. Režíroval také několik mezinárodních projektů, např. českoněmecký EXIT 89 či koncertní show s britskými The Tiger Lilies Zde jsem člověkem! Here I am Human! pro Divadlo Archa. Výjimečně inscenuje i dramatické texty, převážně původní, současné, např. v Dejvickém divadle text K. F. Tománka převedl do jevištního komiksového westernu Wanted Welzl (2011) a následovala autorská inscenace Vražda krále Gonzaga (2017). K jeho oceňovaným režiím dále patří Poslední trik Georgese Melièse (Drak, 2013), Dechovka (VOSTO5 2013 – Cena Divadelních novin), Korekce (VerTeDance 2014 – Cena Divadelních novin) a Elity (2017), nastudované ve Slovenském národním divadle. Spolupracuje také s pražským Národním divadlem – Plukovník Švec (2018). Působil jako vedoucí katedry alternativního a loutkového divadla na DAMU. V posledním období je jeho činnost úzce svázána s „domovským“ souborem Vosto5, jehož je členem. Tato skupina dlouhodobě vnáší do českého divadla čistou improvizaci, perzifláž a mystifikaci, především na česká národní témata. Nejúspěšnější inscenací souboru se stala v posledních letech inscenace Havelkovy původní hry Společenstvo vlastníků (2017).
ČINOHRA NÁRODNÍHO DIVADLA Působí na třech architektonicky odlišných scénách – ta největší patří mezi národní emblémy, symboly české kultury a samostatnosti našeho národa, a dramaturgie tu jde cestou klasického českého a světového repertoáru. V klasicistní budově Stavovského divadla jsou uváděna díla klasická i současná a nejprogresivnější Nová scéna slouží jako místo pro autorské projekty nebo české premiéry. Ke spolupráci jsou zváni především představitelé střední a mladé generace a vznikají tak odvážné inscenace, radikální interpretace klasiky či neotřelá ztvárnění současných textů. Činohra ND uvádí sedm až osm činoherních premiér do roka, nicméně velká část činnosti spočívá v doprovodných aktivitách a vzdělávacích programech. Současné vedení Činohry v čele s Danielem Špinarem chce z Národního divadla učinit instituci živou a otevřenou. Součástí aktivit je i mezinárodní festival Pražské křižovatky.
