KABINET ZÁZRAKŮ NEBOLI ORBIS PICTUS Svět v obrazech nejen podle Komenského. Inscenace, která se inspiruje ve světově proslulé učebnici Jana Ámose Komenského Orbis pictus, je vlastně jakýmsi „divadelním úvodem“ do fungování planety Země. Přichystal ho tvůrčí tým kmenové režisérky a umělecké šéfky Naivního divadla Michaely Homolové (v NDL například O beránkovi, který spadl z nebe). Podtitul inscenace by klidně mohl znít „Zeměkoule v kostce“, nebo přesněji – ve skříni: po vzoru starobylých kabinetů kuriozit herci z jednotlivých poliček tajemného kabinetu vytahují méně či více známé artefakty, které rozžívají pomocí těch nejstarších a nejtradičnějších loutkářských triků. Těmito divadelními zázraky a kouzly postupně dětské diváky seznámí s největšími zázraky v životě kolem nás. Pro někoho je to příroda, pro jiného člověk samotný, leckdo zůstává v úžasu stát zase z objevů a vynálezů, které má člověk za dobu své existence na svědomí. Tím největším zázrakem je však planeta Země jako celek a její fungování ve vesmíru.
Poetická didaktika je už delší dobu charakteristická jak pro dramaturgii Naivního divadla, tak pro režisérku Michaelu Homolovou – a Kabinet zázraků inspirovaný Komenského dílem Orbis pictus je kvintesencí tohoto směřování. Nečekejte ale žádné suché poučování: tento „vymalovaný svět“ podle Michaely Homolové a především výtvarníka Hzy Bažanta je tajemný, metaforický, uhrančivý. Je to poznání světa skrze divadlo určené především dětskému publiku, ale i dospělý doprovod sleduje podivuhodné obrazy o světě a jeho bohatství se zatajeným dechem. […] Ačkoli se opírá o Komenského text, je liberecký Kabinet zázraků cíleně především vizuální. Ukazuje náš svět jako kabinetní sbírku podivuhodných předmětů a jevů a stává se zpřítomněnou metaforou učení podle zásady „škola hrou“.
– NINA MALÍKOVÁ, Divadelní noviny
MICHAELA HOMOLOVÁ (1972) Režisérka a herečka. Studia režie a dramaturgie na KALD DAMU v Praze absolvovala roku 1995 inscenací Cesta kolem světa za osmdesát dní v českobudějovickém Malém divadle. Od roku 1996 spolupracovala s prešovským Babadlem a roku 1999 nastoupila do herecko-režijního angažmá v NDL. Mezi její počáteční liberecké režie patří Křesadlo, Taškařice či… a jiný Bedřich. Od roku 2005 pravidelně spolupracuje s autorem (a dramaturgem) Vítem Peřinou a jejich inscenace pro děti a mládež získaly řadu festivalových ocenění (například Písmenková polívka, Hrnečku, vař!, Pečení holubi aneb Přísloví, Budulínek, O beránkovi, který spadl z nebe a další). Její inscenace O beránkovi, který spadl z nebe byla za rok 2014 nominována na Cenu divadelní kritiky v kategorii Inscenace roku, za inscenaci Šššš. Šššš. Hůůů. Haf! získala Cenu Divadelních novin, cenu festivalu Mateřinka a oborovou cenu Erik.
NAIVNÍ DIVADLO LIBEREC bylo založeno v roce 1949 jako jedno z prvních profesionálních loutkových divadel v bývalém Československu. Jeho historie je spjata například se jmény režiséra a herce Jana Schmida (který tu roku 1963 zakládá Studio Ypsilon, působící od sedmdesátých let v Praze), režisérky Markéty Schartové či dramatičky Ivy Peřinové. Od počátku devadesátých let byl dlouholetým ředitelem Naivního divadla Liberec Stanislav Doubrava, od roku 2021 je jeho ředitelkou Kateřina Pavlů a uměleckou šéfkou Michaela Homolová. K nejoceňovanějším inscenacím v historii NDL patří Krásný nadhasič aneb Požár Národního divadla (2005) v režii Tomáše Dvořáka. Autorka textu, Iva Peřinová, byla za svou hru mj. nominována na výroční Cenu Alfréda Radoka, inscenaci natočila Česká televize a NDL ji dokonce opakovaně uvedlo i na jevišti historické budovy Národního divadla. Opět let později se stejný tvůrčí tým úspěšně utkal s loutkovou interpretací slavného baletu P. I. Čajkovského – Labutí jezírko (2009). Dlouhodobě úspěšná je rovněž spolupráce režisérky Michaely Homolové a autora a dramaturga Víta Peřiny při tvorbě pro nejmenší diváky. Jejich inscenace Budulínek (2012) byla – vedle řady dalších ocenění – vyhlášena nejlepší českou loutkovou inscenací roku. Podobně velký ohlas si vysloužil i další počin tohoto týmu O beránkovi, který spadl z nebe (2014). K dalším úspěchům souboru patří nepochybně „magické“ inscenace Čechy leží u moře (2016), Jsou místa, kde nikdy a nic na ostrovech se skrývá odlehlých (2017) a Šššš. Šššš. Hůůů. Haf! (2019). Zmiňovaná jevištní díla měla úspěch nejen na festivalu Divadlo, ale byla – v čele s jazykově univerzálně srozumitelným Beránkem – pozvána na řadu prestižních zahraničních divadelních festivalů. Na nich je Naivní divadlo pravidelným hostem, neboť podniká četné cesty nejen do většiny evropských zemí, ale představilo se také v Číně, Hong-Kongu, na Tchaj-wanu, v USA, v Kanadě, Mexiku, Indii, Izraeli, Koreji či v Pákistánu. V červnu 2021 proběhl 26. ročník Mezinárodního festivalu profesionálních loutkových divadel Mateřinka, který se koná v Liberci každé dva roky a jehož organizátorem je Naivní divadlo.
