RODINA Experiment, etnologická studie dnešního osobního života, přehlídka všednodennosti. Jaká traumata se schovávají za zdí? V roce 2007 byla čtyřčlenná rodina na severu Francie v Calais nalezena mrtvá, bez vysvětlení, bez jasného motivu – žádné psychické nebo finanční problémy, žádná nemoc nebo drogy, žádná touha po pomstě. Jednoho dne se tito čtyři lidé prostě rozhodli ukončit své životy. Jejich příběh tlumočí režisér Milo Rau prostřednictvím skutečného hereckého manželského páru a jeho dvou dcer. Na scéně vidíme večer, takový jako v řadě rodin, jen s tím rozdílem, že tento je poslední. Inscenace zachycuje každodenní, rutinní rodinný život – telefonování, jezení, poslouchání hudby, uklízení, četbu Harryho Pottera, učení angličtině…. – který však ústí do tragického finále. Banalita, detail, všednodenní drobnosti jsou postaveny vedle tak závažného činu, jakým je hromadná sebevražda. Tento intimní vhled do života rodiny, který kombinuje realitu s fikcí, je strhující podívanou naplněnou smutkem a deziluzí. Rodina je završením trilogie o násilí v moderní Evropě, již zahájila roku 2016 inscenace Five Easy Pieces o zneužívání dětí v Belgii a následně na ni navázala La Reprise. Histoire(s) du Théâtre (I), přinášející šokující pohled na homofobně motivovanou vraždu.
K téhle rodině cítíme tutéž náklonnost jako k mluvícím hlavám v reality show Gogglebox, nikoliv proto, že by byli výjimeční, ale pro pravý opak: pro jejich obyčejnost a pro to, jak si na nic nehrají. A fakt, že pozorujeme rekonstrukci zcela běžných rodinných vztahů v souvislosti s onou skutečnou tragickou událostí, jen posiluje naše znepokojení.
– MARK FISCHER, The Guardian
Rodina je úplně jiná inscenace, než jakou by člověk obvykle od Mila Raua viděl a čekal – ten si totiž v posledních letech vysloužil označení „enfant terrible evropského divadla“. Je komornější, jemnější a vyrovnanější, než se dá očekávat, když jde člověk do divadla na inscenaci o sebevraždě.
– lostdramaturgininternational.wordpress.com
MILO RAU (1977) Švýcar Milo Rau studoval sociologii, romanistiku a germanistiku v Paříži, Berlíně a Curychu, mimo jiné u Pierra Bourdieu a Tzvetana Todorova. Od roku 2002 zveřejnil více než 50 divadelních her, filmů, knih a akcí, které byly k vidění na téměř všech velkých mezinárodních festivalech, mimo jiné na berlínském Theatertreffen, Avignonském festivalu, Biennale Teatro die Venezia, Wiener Festwochen a Kunstenfestivalu Brüssel, a navštívily více než 30 zemí celého světa. Mnohokrát oceněný Milo Rau byl také vyznamenán cenou Poetikdozentur für Dramatik 2017 a Cenou ITI ke Světovému dni divadla 2016. Rau je po divadelnících jako Frank Castorf, Pina Bausch, George Tabori, Heiner Goebbels či Christoph Marthaler dosud nejmladším nositelem této renomované divadelní ceny. Od sezony 2018/2019 působí jako umělecký šéf NTGent.
NTGent (neboli NEDERLANDS TONEEL GENT) bylo založeno roku 1965 jako gentské městské divadlo. Uvádí své vlastní inscenace i hostující projekty, pravidelně hostuje v divadlech ve Vlámsku, Nizozemsku i jinde v zahraničí. V Gentu hraje na třech scénách: Koninklijke Nederlandse Schouwburg (600 míst), Arca (200 míst) a Minnemeers (200 míst). Od března 2018 je jeho uměleckým šéfem švýcarský režisér a sociolog Milo Rau. Ten napsal manifest deseti pravidel, jimiž by se divadlo mělo v budoucnu řídit.
1. Nejde už o to znázorňovat svět, ale měnit ho. Cílem není zachycovat skutečnost, ale docílit toho, aby samo představení bylo skutečné.
2. Divadlo není výrobek, ale výrobní proces. Výzkum, casting, zkoušky a související debaty musejí být veřejně přístupné.
3. Autorství náleží výhradně těm, kdo se zapojují do zkoušek a do představení, ať už v jakékoliv pozici. Nikomu jinému.
4. Doslovné adaptace klasik na jevišti se zakazují. Pokud u zrodu projektu stojí zdrojový text – ať už próza, film anebo hra –, smí zabírat nanejvýš dvacet procent hracího času.
5. Přinejmenším čtvrtina času zkoušek se musí odehrát mimo divadlo. Divadelním prostorem je jakýkoliv prostor, v němž se inscenace zkoušela či hrála.
6. V každé inscenaci se musí hovořit alespoň dvěma jazyky.
7. Alespoň dva z herců na jevišti nesmějí být profesionální herci. Zvířata se nepočítají, ale jsou vítána.
8. Celý objem scénografie nesmí přesáhnout dvacet krychlových metrů, tj. musí se vejít do dodávky, již lze řídit s běžným řidičským průkazem.
9. Alespoň jedna inscenace v sezoně se musí zkoušet či hrát ve válečné zóně bez jakékoliv kulturní infrastruktury.
10. Každá inscenace se musí odehrát alespoň na deseti místech v alespoň třech zemích. Z repertoáru NTGent nesmí být stažena žádná, která tohoto čísla nedosáhne.
