DIGITÁLNÍ PODZEMÍ „Nejste příliš zajímaví. Trocha masa na nedokonalé kostní struktuře.“ Horský penzion. Zaměstnanci IT startupu přijíždějí na teambuilding – nebo spíš oslavit úspěch. Vyvinuli totiž produkt, který nemá nikdo na světě. Ve firmě však nepanují ideální vztahy. Hlavní programátor má problém s otcovstvím, jeho kolega s maskulinitou, manažerka lidských zdrojů dotáhla feminismus tak daleko, že nenávidí ženy, a kluk přes sociální sítě je vtipný asi jako operace slepého střeva… Jenže do penzionu přijel ještě někdo. A ONA má tak trochu problém s celým lidstvem.
Digitální podzemí je autorský text, napsaný pro 4. ročník studentů Katedry činoherního divadla. Na tragikomickém půdorysu otevírá témata vlastní současné společnosti a mladé generaci zvlášť: prosíťovanou povahu globalizovaného světa, splývání reality a kyberprostoru, radikální internetové subkultury, drolení sociálních vazeb a především střet lidského vědomí s nástupnickými formami digitální existence.
Opět se potvrdilo, jak ideální je, když mladý autor píše pro mladé herce, společné naladění nešlo přehlédnout, bylo vidět, že herci se našli v téhle divoké a groteskní poetice, dryáčnickém humoru a výtečně odpozorovaných hláškách. V celém tom současném newspeaku generovaném sociálními sítěmi a permanentním sdílením všeho v kyberprostoru. Je to hořký výsměch i nevtíravé memento, protože není úplně vyloučené, že nakonec nás virální svět požere a rozloží na prvočísla a ten, kdo se zachrání, zůstane v jeskyni s křesadlem a bude ještě rád. Partička, kterou autor přivádí na svět, žije své životy hlavně na síti, každý má své mindráky, své předstíračky a v podstatě už ani nejsou schopni navázat a udržet normální lidské vazby. Jsou to – jak jinak – zaměstnanci IT startupu a přijíždějí na horský hotel absolvovat team building, ale spíš oslavit velký úspěch. To, co stvořili a od čeho si hodně slibují, se jim pochopitelně vymkne z rukou a začne žít vlastním životem. Děj se postupně propadá do šílené, téměř apokalyptické jízdy a autor inspirovaný trochu Čapkem a možná i Havlem (a to nejenom v jazykové stránce) sice v poslední třetině ztrácí dech, realisticky rozehraný příběh se zlomí do horečnatého chaosu, ale dravá energie nemizí. Mladí herci hrají pošahané a vykolejené typy ajťáků v zábavných charakterizačních zkratkách, a pak je tu Ona, umělá bytost bez citů, která jen „žere“ data a Anežka Štastná ji stvořila jako zvláštní amébu, křehkou, zákeřnou a studenou jako led.
– JANA MACHALICKÁ, Lidové noviny
EVA SALZMANNOVÁ (1957) po absolvování DAMU strávila několik intenzivních let v Divadle na okraji. Po rozpadu souboru složitě hledala nové ukotvení, jak sama říká, stala se útěkářkou a střídavě opouštěla různá angažmá a vracela se do nich. Až napodruhé zakotvila v činohře Národního divadla, kde strávila téměř čtvrtstoletí, a zejména v devadesátých letech a následujícím desetiletí zde vytvořila řadu důležitých rolí klasického i současného repertoáru. Zároveň se podílela na nejrůznějších studiových a často i novátorských divadelních projektech, od počátku například spolupracovala s Divadlem Letí, zaměřeným na současnou dramatiku, s Viktorií Čermákovou založila Studio Továrna. Řadu let se také intenzivně věnuje pedagogické práci na DAMU. Eva Salzmannová se nikdy nebála riskovat a odbočit ze zajetých kolejí – v roce 2018 odešla z Národního divadla, aby se připojila k novému tvůrčímu týmu Městských divadel pražských.
DIVADLO DISK je součástí Divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze, svou činnost zahájilo již v roce 1945 jako Divadlo státní konzervatoře. V průběhu dalších let pak vydávala tato scéna pravidelná svědectví nejen o výsledcích přípravy studentů DAMU na dráhu profesionálních umělců, ale také – a mnohdy velmi výrazně – o stavu společnosti a o vlivu režimu na nejmladší divadelní tvorbu. Inscenace tohoto repertoárového divadla připravují vždy budoucí absolventi ročníku Katedry činoherního divadla, ale své projekty zde prezentují také studenti Katedry alternativního a loutkového divadla. Studenti Katedry teorie a kritiky zde organizují DISK_USE s diváky, v rámci nichž mají návštěvníci příležitost setkat s celým inscenačním týmem. Svou variabilitou a vybaveností se divadlo řadí k nejmodernějším českým divadelním scénám. Některé inscenace jsou uváděny na komorní scéně Studio Řetízek.
MĚSTSKÁ DIVADLA PRAŽSKÁ jsou jednou z nejvýznamnějších kulturních institucí v Praze. Od jejich založení v roce 1950 působil zdejší herecký soubor na několika scénách v okolí Václavského náměstí. Místa se v průběhu času měnila, duch divadel ale zůstal stejný. Slavným obdobím v historii Městských divadel pražských byla hned na samém počátku éra legendárního ředitele Oty Ornesta. Pod jeho vedením měla divadla jeden z nejlepších hereckých souborů v zemi. V divadelní šatně se potkávali například Rudolf Hrušínský, Lubomír Lipský, Václav Voska, Dana Medřická, Jaroslava Adamová, Jiřina Bohdalová a mnoho dalších. Uváděl se zde klasický repertoár a drama z okruhu moderní západní dramatiky. Své místo v programu měly i komediální tituly a původní česká tvorba. Zásluhou Oty Ornesta a jeho dalších kolegů, mj. Alfréda Radoka, Miroslava Macháčka, Václava Hudečka či Ladislava Vymětala, disponovala Městská divadla pražská kvalitním hereckým souborem, který po několik desetiletí určoval podobu českého herectví. Městská divadla pražská fungovala jako jednosouborové divadlo až do sametové revoluce, poté došlo k uměleckému osamostatnění jednotlivých scén. K opětovnému umělecko-provoznímu propojení divadel došlo v roce 2006 pod vedením Ondřeje Zajíce a Petra Svojtky. Sezonou 2018/2019 začala nová etapa Městských divadel pražských: do vedení nastoupil Daniel Přibyl spolu s Michalem Dočekalem jako uměleckým šéfem a jejich společným cílem je přeměnit Městská divadla pražská na respektovanou kulturní instituci hrající aktivní roli ve vývoji nejen českého a evropského divadla, ale společnosti vůbec.
