ŠÍPKOVÁ RŮŽENKA Maňásková groteska na motivy nesmrtelné pohádky. Zlá sudička nedostala od královského páru pozvánku na křtiny jejich dcery Růženky. Protože je to ale sudička vytrvalá, nenechá se tím odradit a snaží se za každou cenu dostat dovnitř jinak. Podaří se jí to? Kdo zná tento staletími prověřený pohádkový příběh, ten dobře ví, že ano. Inscenace Divadla Drak jej vypráví jako maňáskovou grotesku o neodbytnosti osudu, který když vyhodíte dveřmi, vrátí se vám oknem. A to doslova. Vedle sudiček zlých jsou ale naštěstí také sudičky hodné. A po světě se navíc potuluje spousta princů hledajících štěstí, kteří jsou připraveni zakleté princezny ve vhodnou chvíli vysvobodit.
Inscenace vycházející z klasických pohádkových námětů jsou nedílnou součástí dramaturgie Divadla Drak. Po úspěšné a oceňované inscenaci O bílé lani či O zlaté rybce se nyní na repertoáru Draku po dlouhých letech znovu objevuje další ze známých pohádek, Šípková Růženka. Tento příběh o krásné královské dceři stižené kletbou se dočkal bezpočtu zpracování od nejrůznějších tvůrců, provokovaných jeho metaforičností a obrazivostí. Díky své vrstevnatosti pohádka dokáže oslovit jak diváky v raně školním věku, tak i ty starší.
Jakub Vašíček získal za Šípkovou Růženku na 19. ročníku Mezinárodního festivalu divadla pro děti Banja Luka 2020 v Bosně a Hercegovině ocenění Nejlepší režie.
Když se něco obzvlášť povede, říkáváme i my v církvi neorganizovaní, že „byl zrovna pánbůh doma“. To u nové inscenace pohádky Šípková Růženka v královéhradeckém Divadle Drak jsem měl neodbytný pocit, že nad vším drží ochrannou ruku snad sám Josef Krofta, velkorysý divadelník světové pověsti. Nad vším profesionálním loutkářským umem totiž vládla samozřejmost, souhra a humor bez stopy podbízení. (…) A co teprve hlasové a loutkářské výkony herců Pavly Lustykové, Jana Popely a Milana Žďárského!
Pokud existuje spravedlnost, patří už teď Šípková Růženka – model 2020 vedle inscenací O bílé lani, Zeď, A na noze pevnina, Jak si hrají tatínkové či Bílý tesák mezi evergreeny, tedy mezi dračí stříbro, ne-li zlato.
– PETR MAREČEK, MF Dnes
(…) sudička postupuje v rámci vystavěné logiky, kterou jsou děti schopny sledovat a baví je ji domýšlet. To znamená, že vzápětí se z hlediště ozývají rady zlé sudičce od diváků, co jsou pyšní, že přišli na řešení jejího problému. (…) Jakmile se jí podaří se do hradu vloudit, nastává čas na poctivou rakvičkárnu, kdy se sudičky řežou lopatou hlava nehlava.
– VERONIKA ŠVECOVÁ, Loutkář
JAKUB VAŠÍČEK (1979) a TOMÁŠ JARKOVSKÝ (1986) Absolventi oboru režie na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU, během studií jako autorský tandem nastudovali pro Naivní divadlo Liberec vlastní hru Neklan.cz aneb Ze Starých pověstí českých. V dalších letech pak opakovaně spolupracovali jak s Naivním divadlem (Velbloud, ryba, slepice aneb Námořnická historie, Biblické příběhy), tak s dalšími divadly u nás i v zahraničí. Byli či jsou pravidelnými hosty v plzeňském divadle Alfa (Hamleteen, Ostře sledované vlaky, Spadla klec! aneb První případ podporučíka Vitáska, Gazdina roba), v pražském Minoru (Perníková chaloupka, Jak kohouti obarvili svět aneb Magoři dětem, Záhada hlavolamu), v Malém divadle v Českých Budějovicích (Tom Sawyer, Vyhnanci a vyděděnci, Sto roků prázdnin) nebo ve slovinském Mariboru (?Zakaj, Cyrano!). Od podzimu 2014 působí v královéhradeckém Divadle DRAK, Jakub Vašíček coby kmenový režisér a umělecký šéf, Tomáš Jarkovský jako dramaturg a od roku 2020 i ředitel. Vedle toho mají ještě vlastní nezávislé divadlo Športniki, které s několika dalšími spolužáky z pražské DAMU spoluzaložili v roce 2011.
DIVADLO DRAK bylo založeno v roce 1958. Jeho první období je spjato s autorem a režisérem Jiřím Středou a výtvarníkem Františkem Vítkem. V druhé etapě se tvůrčí tým rozšířil o ředitele a dramaturga Jana Dvořáka, režiséra Miroslava Vildmana, výtvarníka Pavla Kalfuse a hudebníka a herce Jiřího Vyšohlída. Inscenace Pohádky z kufru se stala na světovém festivalu UNIMA v r. 1966 senzací, která založila dosud trvající popularitu Draku jak doma, tak i v zahraničí. V roce 1971 přichází do Draku mladý režisér Josef Krofta. Po příchodu výtvarníka Petra Matáska vzniká v divadle Drak legendární tvůrčí tým ve složení Krofta – Matásek – Vyšohlíd. Díky jejich tvorbě se divadlo brzy stává jednou z nejvýznamnějších loutkářských scén jak doma, tak i v mezinárodním kontextu. V roce 1995 přichází do Draku syn Josefa Krofty režisér Jakub Krofta a společně s ním také scénograf Marek Zákostelecký. Jejich autorské inscenace kombinují prvky jak loutkového, tak i klaunského, vizuálního či hudebního divadla. Začátkem roku 2010 se ředitelkou Divadla Drak stává Eliška Finková a spolu s dramaturgyní Dominikou Špalkovou startují další postupnou proměnu divadla. V souvislosti s otevřením Labyrintu rozšiřují činnost o vzdělávací programy a dílny jak pro děti, tak jejich pedagogy, v rámci projektu Gaudeamus navazují dlouhodobou spolupráci s pražskou DAMU.
