VYROZUMĚNÍ Groteskně-satirické podobenství o konformitě člověka, vylíčené na konfliktu mezi ředitelem ústavu Grossem a jeho náměstkem Balášem, který se snaží zavést úřednickou řeč ptydepe. „Oproti Zahradní slavnosti (1963) je zde mnohem explicitněji vyjádřena politická rovina hry, dramatická metafora je konkrétnější a přímočařejší. Například v ostré výměně replik mezi Grossem a Balášem můžeme poznat autentické či parafrázované výroky K. Gottwalda při jeho návštěvě u prezidenta E. Beneše ve dnech únorového převratu, kdy komunistický předák a předseda vlády nabádal prezidenta, aby přijal demisi nekomunistických ministrů. V Grossových promluvách zase lze identifikovat aluze na soudní obžaloby a vynucenou sebekritiku z období vykonstruovaných politických procesů 50. let s M. Horákovou, Z. Kalandrou, R. Slánským a mnoha dalšími nespravedlivě odsouzenými a posléze i popravenými,“ napsal Libor Vodička. První provedení hry se odehrálo v roce 1965 v Divadle Na zábradlí, režisérem byl Jan Grossman a dramaturgem sám autor. Od té doby se hra v Čechách dočkala dalších dvanácti uvedení, z toho polovina měla premiéru až po roce 1989 - a to i přes to, že šlo o podobenství silně spjaté s komunistickou byrokratickou mašinérií.
Václav Havel o své hře pro Divadelní noviny řekl: „Působí-li mé hry jako současné i dnes, není to plod nějaké jasnozřivosti či jasnovidnosti, ale pouze výsledek toho, že jsou snad správně napsané: podle mého mínění totiž každá dobrá hra musí platit pořád, neboť se musí dotýkat věcí trvalých. Ve Vyrozumění je plno rovin, které si lze snadno odmyslet – mám na mysli třeba ten posměch byrokracii –, ale za nimi se skrývají, alespoň doufám, i roviny hlubší, třeba modelové situace, kdy člověk lže sám sobě... Takové téma by nemělo vlastně nikdy zestárnout – je-li dobře vyjádřeno. To ovšem není tak docela záležitostí samotného dramatika, jako spíš jeho určité otevřenosti. Mám tím na mysli, že musí být především schopen nechat se svým způsobem táhnout zvolenou látkou a její vnitřní logikou, bytím postav, bytím hry, že tomu všemu musí naslouchat a citlivě to zaznamenávat. Věc sama už pak někam směřuje a cosi poví. Když je autor moc chytrý a nafoukaný a myslí si, že všechno ví a všechno může zaranžovat po svém, většinou se ukáže, že on sice šíleně chytrý je, ale výsledek už tak chytrý není. Podle mne by hra měla být naopak chytřejší než dramatik – ten je jen jakýmsi médiem, skrze něj se vlastní logikou prosazují jistá vnitřní pravidla díla, pro něž především, jak už jsem naznačil, musí mít instinkt. Takže pokud se třeba stane, že Vyrozumění bude platit ještě za dalších třicet let, je to pouze znamení toho, že jsem nebyl pyšný autor a nechal jsem se vést látkou své hry.“
MARTINA FREJOVÁ KRÁTKÁ (1984) Na JAMU studovala Klaunskou scénickou a filmovou tvorbu pod vedením Ctibora Turby a po třech letech nastoupila na Činoherní herectví k Nice Brettschneiderové. Po ukončení studia nastoupila do angažmá v Divadle Husa na provázku. V roce 2006 se stala jedním ze zakládajících členů občanského sdružení Služebníci lorda Alfreda, orientujícího se převážně na alternativní, nonverbální a pohybové divadlo, kde se věnovala především režii (inscenace: Spíš se mnou?, Spadlo z nebe, Vražda pro pár vidliček ad.). Dále působila v Divadle U stolu, v Divadle Polárka, v brněnské Redutě, pro HaDivadlo napsala a režírovala inscenaci Rape Me!. Od roku 2009 je externím pedagogem na brněnské JAMU, 2011 až 2019 byla členkou hereckého souboru Švandova divadla. V sezoně 2012/13 vznikla pod její režijní taktovkou inscenace Švandova divadla CRY BABY CRY, která bude slavit 130. reprízu, cyklus večerů s názvem Dekabaret a inscenace Slušný člověk na motivy novely Karla Čapka Obyčejný život. Pravidelně vede workshopy ve Švandově divadle, letní kurzy commedie dell´arte ve Velkých Losinách a workshopy zaměřené na divadlo masek pro studenty JAMU i DAMU. V září roku 2014 iniciovala vznik hereckého studia ve Švandově divadle, kde působí jako jedna z lektorek. V roce 2015 začala spolupracovat s divadelní společností Titans, působící v divadle Palace, která zahájila činnost inscenací Znovu a líp v její režii.
STUDIO MARTA je specifický experimentální prostor, kde jsou prezentovány školní projekty studentů Divadelní fakulty JAMU. Koncepce fungování tohoto divadla vychází ze tří základních tezí: Marta jako nezaměnitelná součást divadelní scény (nejen) brněnského kulturního dění; Marta jako učebna, posluchárna, laboratoř a dílna pro studenty a pedagogy Divadelní fakulty JAMU; Marta jako simulátor provozu profesionálního divadla. Přestože Studio Marta navenek vykazuje parametry, kterými disponuje profesionální divadlo, ve skutečnosti se jedná o školu, specifický prostor, kde se studenti učí, experimentují a tvoří. Vedle pedagogů jsou ke spolupráci na projektech pravidelně přizýváni i tvůrci z řad profesionálů. Idea tvorby je generována především ateliéry dramaturgie a režie Divadelní fakulty JAMU. Nosný pilíř divadelní sezony pak představují absolventské projekty 4. ročníku Ateliéru činoherního herectví a také inscenace Ateliéru výchovné dramatiky Neslyšících a Ateliéru fyzického divadla. Členy tvůrčích týmů těchto projektů se stávají posluchači dalších oborů, vedle zmíněné dramaturgie a režie jsou to ateliéry scénografie, divadelního manažerství a jevištní technologie, audiovizuální tvorby, světelného designu a další.
