ŠPINARKA Věru nevzali na konzervatoř, protože je příliš malinká. Nehodí se ani do sboru, na to má moc výrazný hlas. Věra žije v blbé době. Nezáleží na tom, jak zpíváte, ale jak jste politicky uvědomělá. Naštěstí talent se prosadí vždycky. „Dokumentární fikce“ o legendární rockové zpěvačce, celoživotně svázané s rodnou Ostravou, přináší silný příběh samorostlého talentu i křehké ženy, která svou tvorbou vzdorovala všem myslitelným stereotypům. Skládá intimní portrét i epický příběh o nezávislosti, intrikách, odvaze a nezapomenutelné přítomnosti opravdové lásky. Nechybí deset písní Věry Špinarové ve fenomenálním podání hlavní představitelky Markéty Matulové a živý bigbít.
S námětem mě oslovilo přímo vedení Bezručů. Přiznám se, že o jejím osobním životě jsem toho moc nevěděl, znal jsem jenom pár jejích písniček. Velice mě baví moderní československé dějiny. Když budu cynický, řeknu, že Špinarová je ideální představitelka postavy, která prochází divokým 20. stoletím. Její turbulentní život nabízí po dramatické stavbě skvělý oblouk. Je to jako psát komiksový film o zrodu superhrdiny. Je to story talentované osobnosti, kterou nechápavá společnost zničí (v případě Špinarové naštěstí jenom na pár let). Je to v podstatě téma, které mě na divadle nejvíc zajímá. Tenká linie mezi slávou a pohrdáním. Stejně funguje i Zdena Koubková, Vlasta Burian, Jindřiška Nováková, Bezruký Frantík a další postavy z mých her.
– TOMÁŠ DIANIŠKA, režisér
TOMÁŠ DIANIŠKA (1984) Je duší, organizátorem, kmenovým autorem a hercem Divadla F. X. Kalby, které původně vzniklo jako „punková odnož“ libereckého Divadla F. X. Šaldy, posléze začalo žít vlastním životem a stalo se kultovní „divadelní tlupou“, úzce propojenou s pražským Divadlem pod Palmovkou. Narodil se v Banské Bystrici, v devatenácti letech odešel ze Slovenska do Prahy, kde v roce 2008 absolvoval herectví na DAMU. Poté vstoupil do angažmá v Divadle F. X. Šaldy v Liberci. Od září 2014 je členem hereckého souboru Divadla pod Palmovkou. V rámci Studia PALM OFF, tamní studiové scény, byly uvedeny Dianiškovy autorské hry, například 1000 věcí, co mě serou (divadelní adaptace stejnojmenného blogu), Mlčení bobříků, Pusťte Donnu k maturitě! či Bezruký Frantík. Ve všech jmenovaných inscenacích Tomáš Dianiška také hraje. Vedle domovského Divadla pod Palmovkou spolupracuje Tomáš Dianiška jako autor a herec s několika pražskými scénami, mj. s MeetFactory, Divadlem LETÍ, s A Studiem Rubín, Divadelní společností Masopust, Chemickým divadlem, Divadlem X10 a jinými. Jeho autorský počin Mlčení bobříků získal nominaci v rámci Cen české divadelní kritiky 2016. Ve stejné anketě získal ocenění Talent roku. Na nejlepší poprvé uvedenou českou hru roku byla za rok 2019 vedle Dianiškovy hry Transky, body, vteřiny, která cenu získala, nominována také hra Bezruký Frantík, kterou napsal s Igorem Orozovičem. V roce 2020 obdrželo toto ocenění jeho drama 294 statečných.
DIVADLO PETRA BEZRUČE v Ostravě patří k umělecky nejvýraznějším divadlům v České republice, což potvrzuje řada ocenění i ohlasy diváků. Svůj dramaturgický plán Bezruči směřují zejména k mladým divákům a všem, kteří se nebojí aktuálních témat. Soubor disponuje vysoce ceněným uměleckým kolektivem, řada herců, kteří se u Bezručů vystřídali, se prosadila v celorepublikovém kontextu (Richard Krajčo, Lucie Žáčková, Tereza Vilišová, Filip Čapka, Jan Plouhar, Tomáš Dastlík). Originální dramaturgie zahrnuje moderní ztvárnění klasických titulů, dramatizace zajímavých nebo „kultovních“ děl literatury či filmu a v neposlední řadě také práce s regionální tematikou.
