Režie: Jan Borna
Úprava: Miroslav Macháček, Jan Borna
Dramaturgická spolupráce a asistent režie: Barbora Futerová
Scéna: Jaroslav Milfajt
Kostýmy: Petra Goldflamová Štětinová
Hudba a hudební nastudování: Milan Potoček
Režijní spolupráce: Miroslav Hanuš, Jan Vondráček
Osoby a obsazení:
Filip Dubský (starosta): Miroslav Táborský
Marie Dubská (jeho žena): Ilona Svobodová
Václav Dubský (jejich syn): Jan Meduna
Petr Dubský (dědeček): Jiří Wohanka
Jakub Bušek (1. radní): Miroslav Hanuš
Františka Bušková (jeho žena): Lenka Veliká
Verunka Bušková (jejich dcera): Helena Dvořáková
Martin Bušek (jejich syn): Pavel Lipták
Valentin Bláha (vysloužilý voják): Jan Vondráček
Josef Habršperk (švec): Pavel Tesař
František Fiala (krejčí): Martin Matejka
Terezka Fialová (jeho žena): Michaela Doležalová
Kristýna Fialová (jejich dcera): Klára Sedláčková Oltová
Markýtka (obchodní cestující): Marie Turková
Marek (hospodský): Vlastimil Zavřel
Matěj Šumbal (radní): Tomáš Turek
Marie Šumbalová (jeho žena): Ivana Lokajová
Šmejkal (radní): Čeněk Koliáš
Kožený (radní): Martin Veliký
Četník: Peter Varga
Kapelník a Učitel: Milan Potoček
Vesničtí muzikanti: Pavel Lipták, Kateřina Jirčíková
Premiéra: 15. ledna 2011
Délka představení: 2 hodiny 20 minut s přestávkou
Naši furianti – Realistická hra z roku 1887 označila tehdejší kritika za příliš jinou, nezvyklou a s nepochopením ji odmítla. Dnes zaujímají Naši furianti významné místo v nepříliš obsáhlém „zlatém fondu“ české dramatiky. Navíc není v české literatuře mnoho her, které by s takovým nadhledem nahlížely naše národní kořeny a které by s humorem evokovaly ošemetné otázky po národním charakteru. Stroupežnický líčí všední život idylicky vyhlížející jihočeské vesničky, pod povrchem sousedské družnosti však prosakují dramata a nevraživosti - soupeří se o prestiž prvního sedláka, řeší se, kdo se stane ponocným, kdosi neznámý hrozí žhářstvím…
Redakce Divadelních novin označila Naše furianty za Sukces měsíce:
V ostře groteskní interpretaci této české klasiky není místo pro folklorní líbeznost ani ryzost charakterů. I zdánlivě kladní hrdinové mají k dokonalosti daleko. Nelítostný pohled na profánní pinožení, vyvěrající z ješitnosti a materiálních zájmů, prosvětluje muzikantská aktivita některých postav.
Když na úvod Našich furiantů v Divadle v Dlouhé napochoduje na jeviště celá vesnice Honice, kde se příběh o starém vysloužilci Bláhovi, který chtěl být ponocným, odehrává, je to pohled pro bohy. Defiluje tu panoptikum přiboudlých typů, náfuků a jelimanů, až by se jeden lekl. Režisér Jan Borna Stroupežnického nelítostný obraz české vesnice rozšklebil, co nejvíc to šlo – až do drastické grotesky, v níž je směšná přízemnost figur doslova hnacím motorem všeho dění.
Jana Machalická, Lidové noviny
Sebemenší epizoda tu má své místo, přitažlivost inscenace tvoří právě její propracované zalidnění. Celkový obrázek se jeví jako poněkud krutý, nelichotivý, o to myslím očistnější. U tohoto typu inscenace je výraznou devízou též za léta vybudovaná souhra v souboru i evidentní radost, kterou aktéři ze společné práce pociťují a „přes rampu“ předávají.
Jan Kerbr, Divadelní noviny
„Dlouzí“ Naši furianti jsou výjimečným divadelním zážitkem. Je to představení propracované do nejjemnějších nuancí a po celou dobu klape tak, jak má. Dokonce do té míry, že ho možná hned po závěrečném potlesku zatoužíte vidět ještě jednou.
Zuzana Drtilová, MF DNES
Jan Borna (⃰1960) - Kmenový režisér a člen uměleckého vedení Divadla v Dlouhé. Jan Borna patří k nejvýznamnějším osobnostem současného českého divadla. Jeho inscenace jsou do značné míry autorské, často si sám píše scénáře nebo výrazně adaptuje předlohu. Specializuje se na tvorbu pro děti a na rodinné divadlo pro všechny generace. Za umělecký rozvoj divadla pro děti a mládež získal Cenu Českého střediska ASSITEJ a na rok se stal Králem dětského divadla (2002). Zároveň byl jedním z pětice nominovaných na světovou Cenu čestných prezidentů ASSITEJ (Mezinárodní asociace divadel pro děti a mládež). K jeho nejúspěšnějším inscenacím patří divadelní setkání s Petrem Skoumalem a jeho dětskými písničkami Kdyby prase mělo křídla, které se v Divadle v Dlouhé hraje od jeho založení v roce 1996, a divadelní revue podle Malé vánoční povídky Ludvíka Aškenazyho Jak jsem se ztratil. Stejně úspěšné jsou i Bornovy inscenace pro dospělé, zejména kabarety (Kabaret Vian-Cami a Kabaret Prévert-Bulis) uváděné ve foyer Divadla v Dlouhé. Za Kabaret Prévert-Bulis získal Cenu Sazky a Divadelních novin. Kromě divadelních textů píše Jan Borna také básně (sbírky Malé prosby a Veselá čekárna, Krajina nad parapetem). V roce 2008 obdržel Jan Borna Cenu MK ČR za přínos v oblasti divadla.
