AUSTERLITZ je scénickou adaptací posledního románu W. G. Sebalda, jednoho z nejoriginálnějších prozaiků moderní literatury. Jeho hrdina, pražský rodák Austerlitz, prochází Evropou a nachází „stopy bolesti“, zřetelné v celé její historii. Optikou osobní zkušenosti také nahlíží na nesmírné škody, které na naší civilizaci napáchala válka a holokaust. Děj zabírá dobu šesti desetiletí, od roku 1939 po konec století. Odehrává se mezi Antverpami, Walesem, Oxfordem, Londýnem, Paříží, Prahou, Terezínem a Mariánskými Lázněmi.
Když představení skončí, jde se šest herců děkovat – a je těžké uvěřit, že jich bylo tak málo.
– AUŠRA KAMINSKAITÉ, menufaktura.lt
Sotvakdy jsme v divadle viděli tolik jevištní krásy, estetiky a stylu. Paměť se odvíjí, snímá nám závoje z očí, přidává další pláštíky, a my pokračujeme v cestě vyprávěním této nové Šeherezády.
– VAIDAS JAUNIŠKIS
Zvukový slovník Austerlitze je pevně spjatý s jevištním děním. I ticho obklopující dialogy je tak intenzivní, až z něj zvoní v uších, a pociťujeme jakési existenciální prázdno, kterému bychom rádi unikli.
– RASA MURAUSKAITÉ, menufaktura.lt
KRYSTIAN LUPA (1943) Světoznámý divadelní režisér, scénograf, grafik, spisovatel, adaptátor, překladatel, pedagog, autor muzikologických studií pro vlastní inscenace. Po absolutoriu spojil své aktivity se dvěma divadly: s Divadlem Cypriana Kamila Norwida v Jelení Hoře, kde spolu se skupinou mladých herců zkoumal nové formy divadelního výrazu, a krakovským Starým divadlem, jež se stalo místem, kde Lupa pracoval nejčastěji. Tady se Lupa vypořádával s tématem etických problémů a studoval duchovní situaci člověka v době velké kulturní změny v inscenacích, jako byly Snílci Roberta Musila, Bratři Karamazovi F. M. Dostojevského a Vápenka Thomase Bernharda. Vápenka znamenala počátek Lupova dobrodružství s dílem rakouského mistra – to dalo dosud vzniknout deseti inscenacím po celé Evropě. Dvě z nich hostil i plzeňský festival – v roce 1996 Immanuela Kanta a v roce 2016 Mýcení. Po velkém úspěchu inscenace Factory 2, vycházející z biografie Andy Warhola, začala post-dramatická perioda režisérova díla, charakterizovaná pracemi, jako byl diptych Persona (věnovaný Marilyn Monroeové a Simone Weilové) a Poczekalnia.0 (Čekárna.0), kterou režisér napsal na základě hereckých improvizací. Pozoruhodná byla take jeho jevištní adaptace Kafkova Procesu nebo scénická koláž Capri. Lupa také často režíruje mimo Polsko, nejčastěji ve Francii. V Litvě inscenoval ještě před Austerlitzem v Národním divadle ve Vilniusu Bernhardovo Náměstí hrdinů. Pro mnohé reprezentanty mladé režisérské generace je Krystian Lupa uměleckým mistrem a duchovním vůdcem. Je nositelem mnoha prestižních cen jak v Polsku, tak v zahraničí – včetně divadelního Oscara: Evropské divadelní ceny za rok 2009.
VALSTYBINIS JAUNIMO TEATRAS (STÁTNÍ DIVADLO MLADÝCH) bylo založeno roku 1965. Od počátku 70. let tu režírovala Dalia Tamulevičiūtė (1940–2006), jejíž jméno je od té doby s divadlem neodmyslitelně spjato: od roku 1975 působila jako umělecká šéfka divadla a dnešní soubor tvoří především její studenti či studenti jejích studentů. Významnou éru divadlo zažilo mezi lety 1980 a 1986, kdy tu režíroval mladý Eimuntas Nekrošius – jeho zdejší inscenace měly ohlas nejen v Litvě, ale i v Moskvě, Petrohradu, ve Finsku, v Itálii, na slavném bělehradském festivalu BITEF a na turné v USA.
