STÁT JSEM JÁ Na jedno místo v jednu chvíli přivádí autor báji, mýtus i současnou politiku. V příběhu jedné rodiny - matky a dvou dětí - se zrcadlí jedině velké dějiny, žádné osobní maličkosti. Když je člověk předurčen zachraňovat svět, nedá se nic jiného dělat… V neznámé zemi byl svržen král, ten nezemřel, ale stal se hračkou v rukou současných politiků, kteří chtějí národ jenom bavit, například svými přihlouplými reality-show. Nikdo ničemu nerozumí, ale všichni jdou pořád vpřed, protože - jak říká jedna z postav hry - „svět se nemusí zachraňovat, svět se musí bavit“.
Můžeme mluvit o mýtu o zrození národa a zrození státu, můžeme mluvit o hroutících se a znovu ustavených diktaturách, ale zrovna tak se můžeme nechat unášet strhující energií proudu textu, jemuž nic není svaté, který čerpá z dějin křesťanství stejně jako ze zasedání OSN, který je svým způsobem dokonalým obrazem našeho složitého, nepřehledného, pažravého světa, v němž ti nejhlasitější mají nejvíc místa, ale v němž se pořád ještě najdou hrdinové, jimž není osud nás všech tak docela lhostejný. Ve hře se objevuje spousta popových písní, okouzlujících novinářek, šarmantních moderátorů a vtipných a chytrých politiků. Protože: i když se mluví o politice a nenapravitelnosti lidského ducha, musí to být hlavně zábava. A ve výsledku je to vlastně hlavně pohádka o jednom království, kde - aby se všichni měli dobře - musí se nejdřív povraždit.
VINCENT MACAIGNE (1978) je francouzský divadelní a filmový režisér a herec. Nejprve se věnoval klasickému divadlu, později začal sám na jeviště uvádět vlastní hry. Jeho cílem je diváky probudit z letargie, aktivizovat – a jak sám říká: pobavit. Hra Stát jsem já měla premiéru v roce 2017 a jako první z jeho textů vyšla tiskem. Na české jeviště se Macaigne dostává poprvé, filmoví fanoušci ho mohou znát například ze snímku Bílá jako padlý sníh (2019), kde hrál po boku Isabelle Huppertové. Festival Divadlo uvádí inscenaci Stát jsem já bezprostředně po její pražské premiéře.
JAN MIKULÁŠEK (1978) Po nedokončeném studiu činoherní režie na Janáčkově akademii múzických umění působil jako umělecký šéf brněnského divadla Polárka. Spolu s dalšími mladými divadelníky vytvořil časem z Polárky sledovanou alternativní scénu, zaměřenou především na autorskou tvorbu pro nejširší spektrum diváků. Dále působil jako umělecký šéf ostravského Divadla Petra Bezruče a pravidelně spolupracoval s brněnským divadlem Reduta. V roce 2013, kdy umělecký šéf Reduty převzal vedení pražského Divadla Na zábradlí, se stal Mikulášek kmenovým režisérem této scény. Osou repertoáru Divadla Na zábradlí jsou Mikuláškovy režie, které pravidelně hostují na domácích i zahraničních festivalech (Korespondence V+W, Europeana, Buržoazie, Šedá sedmdesátá, Cizinec, Zlatá šedesátá, Požitkáři, Hamleti, Posedlost, AnderSen, Mýcení, Persony). Režijní přístup Jana Mikuláška se často opírá o dramatizace románů a jiných nedramatických textů, původní scénáře, autorské divadlo. Pracuje se střihem, s detailem, s hudebním kontrapunktem i s paralelním odvíjením dějů. Druhou výraznou inspirací je výtvarné umění, ze kterého „přebírá“ důraz na mizanscénu a svícení. Výrazným rysem Mikuláškova rukopisu je hra s významem replik, s kontextem a s asociacemi na zvolené téma; na jevišti dokáže zhmotnit naprosto abstraktní, filozofická témata. Kromě Zábradlí spolupracuje s dalšími scénami, v poslední době především s Národním divadlem (Spalovač mrtvol, Maryša, Kouzelná země, Stát jsem já).
ČINOHRA NÁRODNÍHO DIVADLA Působí na třech architektonicky odlišných scénách – ta největší patří mezi národní emblémy, symboly české kultury a samostatnosti našeho národa a dramaturgie jde cestou klasického českého a světového repertoáru. V klasicistní budově Stavovského divadla jsou uváděna díla klasická i současná a nejprogresivnější Nová scéna slouží jako místo pro autorské projekty nebo české premiéry. Ke spolupráci jsou zváni především představitelé střední a mladé generace a vznikají tak odvážné inscenace, radikální interpretace klasiky či neotřelá ztvárnění současných textů. Činohra ND uvádí sedm až osm činoherních premiér do roka, nicméně velká část činnosti spočívá v doprovodných aktivitách a vzdělávacích programech. Současné vedení Činohry v čele s Danielem Špinarem usiluje učinit z Národního divadla instituci živou a otevřenou. Součástí aktivit je i mezinárodní festival Pražské křižovatky.
