Režie: Štěpán Pácl
Pracovní překlad: Karolína Stehlíková
Inscenační úprava: Tereza Marečková, Karolína Stehlíková, Štěpán Pácl
Překlad básní: Ondřej Buddeus
Dramaturgie: Tereza Marečková
Scéna: Lucia Škandíková
Kostýmy: Iva Němcová
Hudba: Jakub Kudláč
Harfa: Dominik Ťuková
Hrají: Miloslav König, Lucie Štěpánková, Pavla Beretová, Jan Meduna, Jiří Panzner, Radovan Klučka, Richard Fiala, Václav Jelínek
Premiéra: 6. června 2010
Délka představení: 2 hodiny 20 minut s přestávkou
Brand – Oheň – Kdo je Brand? Není to obyčejný člověk, ve jménu má oheň a ten v něm hoří. Není to však oheň lásky, ale spalující oheň, který Branda požírá zevnitř.
Brand vyšel v roce 1866 v nákladu 625 kusů. Kniha vzbudila velkou pozornost, o Brandovi byla kázání a kniha se hojně prodávala. Žádné divadlo se však hru neodvážilo nastudovat, až po devatenácti letech byl Brand uveden ve Stockoholmu. Dnes téměř zapomenuté veršované drama Henrika Ibsena líčí nesmiřitelnou touhu po dokonalém světě, posedlost mladého idealisty Branda spasit svět, či alespoň lidskou duši. „Hrdina Brand je pokládán za pandán k Peeru Gyntovi a je předobrazem dalších nesmlouvavých, a tedy obtížných Ibsenových hrdinů. Lidé tíhnou spíše k hrdinům rozporuplným jako Peer Gynt nežli tak celistvým jako Brand. Koncepce fanatické touhy po dokonalosti, po absolutní pravdě, po naplnění hesla všechno nebo nic, vypadá jako neživý konstrukt. Zvláště dnes, kdy víra ztratila svou vážnost a sílu. Bradova zatvrzelost a absolutní oběť ve jménu nehmotného ideálu se pak může jevit jako absolutní egoismus a lidská necitlivost. Není tedy divu, že postava bývá často interpretována jako fundamentalistická a konzervativní.", napsala Jana Soprová.
Tvůrčí tým se nelehkého úkolu inscenovat tento vášnivý, diskutabilní příběh ujal s velkou odpovědností, zaujal přesnou stylizací i vyvážeností jednotlivých prvků - od pečlivě propracovaných, symbolicky laděných scénických detailů, přes neobvyklý harfový doprovod po přesnou hru protagonistů. (...)
Inscenace je tvůrčím týmem pojata s náležitou vážností, ale cítíme v ní i příjemnou hravost (například ve zpívaných pasážích), smysl pro bizarnost a absurditu. Zkratkovitě přesná je charakteristika jednotlivých charakterů. Je zvláštní partiturou, ve které se propojuje hudební, hlasová i pohybová složka v působivé postmoderní divadelní vizi. Exkluzivní lahůdka pro divadelní labužníky.
Jana Soprová, ČRo 3 Vltava – Mozaika
Režisér Pácl pracuje se slovy s obrovským respektem k jejich obsahu (části současně znějícího překladu Karolíny Stehlíkové přebásnil Ondřej Buddeus), ale inspiruje se i zvukomalebnými možnostmi textu – vidí „verš jako prastarý vnitřní rytmus příběhu promítnutý do obrazové i zvukové rezonance inscenace".
Na scéně se tak vedle bezprostředně a citlivě reagující hudební doprovazečky na harfu objevuje například forma burianovského voicebandu. Herecká deklamace plynule přechází z prózy do expresivně zpívaných pasáží. Z částí textu vznikly originální, zcizující songy.
Marie Reslová, Hospodářské noviny
Štěpán Pácl (*1982) - V roce 2007 absolvoval DAMU v oboru režie činoherního divadla inscenací současné české hry Lenky Lagronové Království. Jako režisér pracoval v Národním divadle moravskoslezském, v Západočeském divadle Cheb, ve Středočeském divadle Kladno a v pražském Divadle na Vinohradech. Se souborem Švandova divadla na Smíchově nastudoval na jaře 2008 současnou českou hru Dorotka Magdaleny Frydrychové. V listopadu 2008 v divadle DISK v Praze inscenoval společně s dramaturgyní Terezou Marečkovou hru Josefa Topola Konec masopustu. Za výše dvě zmíněné inscenace získal Cenu Alfréda Radoka Talent roku 2008. K jeho posledním pracím patří inscenace hry Josefa Kajetána Tyla Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové v Národním divadle moravskoslezském a inscenace Brand - Oheň Henrika Ibsena. Letos obdržel opět Cenu Alfréda Radoka jako Talent roku.
Masopust, o.p.s. - Divadelní společnost Masopust, o. p. s., tvoří okruh lidí, který spolupracoval na inscenacích - Lenka Lagronová: Království, Josef Topol: Konec masopustu a Henrik Ibsen: Brand-Oheň. Společnost navazuje také na letní plenérové inscenace režiséra Štěpána Pácla v osadě Pekařov v Jeseníkách, kde od roku 2004 byly uvedeny: lidová barokní hra Pašije aneb Zrcadlo umučení a vzkříšení, Svolání Kohokoli, Zrcadlo masopustu a dramatizace povídky Julia Zeyera Sestra Paskalína. Ibsenův Brand je tak již několikátou společnou prací inscenačního týmu a stálého okruhu herců.
