VÍTĚZNÉ SVINĚ Inscenace je inspirovaná dílem Ladislava Klímy, zvláště krátkými povídkami Sus Triumfans z Psychopatologických listů a Bouře se přehnala ze sbírky Jsem absolutní vůle. Jde o loutkovou fresku o lidech nízkých a vysokých, grotesku s prvky hororu o čisté lásce a čisté nenávisti a o tom, že bolest stává se rozkoší a rozkoš bolestí. Na pozadí světa braku se trojjediný duch autorův oživlý ve třech loutkách marně pokouší o sdělení hlubokých filosofických pravd. Vším opovrhovat, všemu se smát, se vším si hrát – toť jediná Výše a jediná k Výši cesta. Marnost jako motor inscenace. Přesto je důležitým momentem inscenace v Klímově díle zdánlivě neobvyklý motiv naděje. Naděje zádušní, šklebivé, ale stále naděje. Vše je podpořeno hrou všeovlivňujících živlů…
(…) dívat se na tuhle inscenaci klímovskou optikou by mělo jen o málo větší smysl, než zkoumat perspektivou svalnatého akčního filmu dávný buchtovský hit Rocky IX. Dokonce i navzdory tomu, že se tu v jedné z klíčových scén z Ladislava Klímy přímo cituje a že se tu taky několikrát objeví - tak trochu mimo kontext - loutka opičáka, která „autorsky“ pronese pár profláklých filosofických i jiných sentencí. Podstatnější je, že Buchty a loutky pracují svou oblíbenou a mnohokrát osvědčenou metodou: vzít „velký“ příběh, roztřískat ho na kusy a pak to všechno znovu složit do poněkud kuriózní, leč zábavné a výsostně osobité podoby.
Dotyčná skládačka je tentokrát svým způsobem klasičtější, než by se bylo možné nadít. Podstatné scény jsou odehrány s tradičními marionetami, dokonce včetně vzácného a originálního čerta od Váchala (pravdivost tohoto tvrzení posoudit neumím, ale představa je to hezká), a taky s malovanými kulisami na zcela tradičním loutkovém kukátku. Jiná věc ovšem je, že je takto předvedena mimo jiné třeba i - v mezích marionetových možností - zcela realistická soulož. Ta je přitom poněkud nemarionetově, zato s pobavenou zálibou v laciné symbolice, doplněná řadou bollywoodsky metaforických akcí typu komíhajícího se pístu parního stroje nebo soptícího vulkánu.
(…)
Pro toho, kdo Buchty a loutky sleduje pravidelně, tu vlastně není nic tak úplně nového, ale chuť a schopnost neustále chrlit další a další nápady, absurdní legrácky či technologicky nejspíš docela náročné vtipy je obdivuhodná. Vítězné svině jsou v tomto ohledu jedním z nejpovedenějších buchtovských kusů za posledních pár let (…).
– VLADIMÍR MIKULKA, nadivadlo.blogspot.com
RADEK BERAN (1968) Herec, autor, divadelní a filmový režisér, zakládající člen souboru Buchty a loutky, představitel postmoderního loutkářského „punku“. Radek Beran v roli autora a režiséra obohatil repertoár Buchty a loutky především o tituly, které se nějakým způsobem vztahují k filmovému průmyslu, často tomu béčkovému, např. Urbild remix (1997), Rocky IX (2004), Baryk – Dog on the Road (2008), Lynch (2009), Moucha Reloaded (2011), Čelisti Reloaded (2011), Barbarella Reloaded (2011), Psycho Reloaded (2011). V roce 2006 připravil inscenaci podle knihy Petra Síse Tibet – Tajemství červené krabičky, příběh táty a syna o tom, jak velké může být stýskání mužských srdcí. V inscenacích svých i svých kolegů z Buchet a loutek Radek Beran také hraje. Také pohostinsky režíruje, např. Divadlo DISK, DRAK Hradec Králové, Divadlo Lampion Kladno. Dosud nejvýraznějším Beranovým filmovým počinem je Malý pán, hraný marionetami s odkrytým voděním v reálném prostředí lesa (2015). Tento titul uvedl i v divadelní verzi v Divadle b, které založil.
BUCHTY A LOUTKY je nezávislé alternativní loutkové divadlo, hrající pro děti i dospělé, založené v roce 1991 čerstvými absolventy loutkářské katedry DAMU. Od té doby má za sebou 60 divadelních premiér pro dospělé i děti, loutkové a animované filmy a klipy, mnoho jednorázových projektů v oblasti netradičního divadla, hudby, výtvarného umění, filmu a jejich prolínání. V současné době Buchty a loutky hrají pravidelně jako stálý host ve Studiu Švandova divadla na Smíchově v Praze, kde mají i své malé zázemí, odehrají ale okolo 250 představení ročně po celých Čechách a v zahraničí, jsou zvány na domácí i zahraniční mezinárodní festivaly (např.EITC Mexico, EU.TAC Japonsko, CAOS Kanada, Taipei Film Festival Taiwan, Festival in Silkeborg Dánsko, Keller69Theatre Švýcarsko, Kunst Haus Horn Fest Rakousko, Figurentheatre festival Německo, Hohensteiner Puppenspielfes Německo a mnohé jiné).
