L´ARIANNA Z Monteverdiho Ariadny se do dnešních dnů dochovalo pouze libreto a část partitury 4. dějství, obsahující slavné Lamento opuštěné titulní postavy. Volná rekonstrukce dala vzniknout novému divadelnímu tvaru, který obklopuje a novými vizuálně hudebními vztahy osvětluje vzácně zachovaný hudební fragment. Původní libreto Ottavia Rinucciniho je vodítkem k vyprávění příběhu o ženě, která pro lásku přestoupí všechny zákazy, pokoří se a je následně svým milencem opuštěna na nehostinném ostrově. Ve chvíli nejtěžší osobní krize, kdy se již loučí se životem, potkává boha vína, který z ní učiní svou manželku. Opera je rekonstruována na základě dobových pramenů roztroušených po archivech celé Evropy. Na bienále Opera 2020 získal olomoucký Ensemble Damian za tuto volnou rekonstrukci barokní opery Claudia Monteverdiho L ´Arianna, kterou autorsky vytvořili skladatelé Vít Zouhar a Tomáš Hanzlík, Cenu diváků.
Bylo obdivuhodné, jak se Kristýna Vylíčilová v nejnáročnější titulní roli na změny stylů dokázala adaptovat. Poradila si skvěle nejen s minimalistickými sekvencemi, ale především její interpretace Lamenta byla za jemného doprovodu theorby a violy da gamba skutečně jímavým nářkem nad ztracenou láskou, bolestnými výčitkami a odhodláním ukončit život. Skvělým kontrastem k sopránu Vylíčilové byl dramatičtější soprán Dory Rubart-Pavlíkové nejen jako Ariadniny společnice Dorilly, ale uplatnila i svůj komediální talent v roli žertovné parodie bohyně Venuše. Pevný hluboký basový základ dodal Jiří Poláček, který zastal Rádce, rybáře i Jupitera, když v závěru po všech nářcích vítá manžele Ariadnu a Bakcha na nebesích. Zouharova a Hanzlíkova adaptace ovšem hojně využívá i ansámbly – a v těch se uplatnili i další sólisté včetně tenoristy Filipa Dámce coby zrádného milence Thésea. Vzniklo dílo a inscenace, které překlenuly čtyři staletí vývoje operního žánru a propojily nad antickým mýtem jeho počátky a současný přístup do stmeleného celku, který zajímavě osciluje mezi tragickým a komickým.
– HELENA HAVLÍKOVÁ, Lidové noviny
TOMÁŠ HANZLÍK (1972) Je uměleckým vedoucím souboru Ensemble Damian a zároveň impresáriem kočovného divadla Theatrum Schrattenbach. Absolvoval Katedru hudební výchovy na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, na tomtéž vysokoškolském učilišti i Katedru muzikologie Filozofické fakulty. Vedle pedagogické činnosti se věnuje kritickým edicím staré české hudby. V letech 1996-1998 byl redaktorem Českého rozhlasu Olomouc pro vážnou hudbu a folklor, od roku 1993 vystupuje jako dirigent, vokalista a hráč na smyčcové nástroje. V roce 2006 uvedl českou premiéru Steve Reicha Three Tales, sám je autorem oper Yta innocensis a Lacrimae Alexandri Magni. Svoje komponování označuje jako neobarokní minimalismus.
ENSEMBLE DAMIAN Od prvního veřejného vystoupení v roce 1993 se Ensemble Damian zaměřuje téměř výhradně na autentickou interpretaci barokní a soudobé hudby. Čerpá z bohatého fondu českých a moravských archivů a spolupracuje se skladateli Vítem Zouharem a Tomášem Hanzlíkem, který je uměleckým vedoucím souboru. Ensemble Damian má pohyblivý počet členů, který je vždy závislý na provozovaném díle. Pro intepretaci barokní hudby používá kopie dobových nástrojů. Působí při Katedře hudební výchovy Palackého univerzity Olomouc. Největší akcí, které se soubor zatím zúčastnil, byly v roce 2011 Pražské barokní slavnosti, během tohoto maratonu odehrál Ensemble Damian 72 představení. Akce byla pak inspirací pro založení Olomouckých barokních slavností, které soubor inicioval, poprvé se realizovaly v roce 2013.
