PREZIDENTKY Vedení Burgtheateru, kterému Werner Schwab Prezidentky v roce 1988 zaslal, označilo tuto hru jako nehratelnou. Nicméně na jaře 1994 se zde konala premiéra a od té doby patří text ověnčený mnoha cenami k nejčastěji hraným rakouským dramatům. Toto první uvedení textu v režii Petera Wittenberga hostovalo o rok později na festivalu Divadlo a nyní se sem tato černěhumorná úvaha o lidské nicotnosti a nenaplněnosti života vrací a opět je hereckou příležitostí pro tři herečky (Marie Ludvíková, Monika Maláčová, Kamila Valůšková). Schwabova fekální groteska, která mísí vysoké a nízké, bigotnost s chlípností, krev a exkrementy, líčí tři ženy na konci upracovaných životů. Jedinou činností, kterou lze provozovat bez omezení, zůstává mluvení. „V podstatě vzato, není zde čemu se smát, nepadne jediný vtip, není zde jediný na smíchovou reakci vypočítaný gag; ty ženy nejsou v nejmenším směšné, jsou spíš lecčím i odporné, probouzejí nanejvýš pocity trapnosti či soucitu. A mluví jazykem, který by mohl v inscenaci ne tak dokonale vybalancované vyvolávat i nechuť. A tak lze ten smích chápat jako radostný smích nad překvapivými objevy, nad dosud neslyšeným, nad nečekanými - často absurdními - souvislostmi, nad rozporem mezi smrtelnou vážností, s níž "prezidentky" jednají, a malostí, banalitou, pošetilostí jejich tužeb a iluzí… A tak diváci hru a její šťastnou realizaci vnímají: ne jako "žánrový obrázek ze života", ale vysoce stylizovanou umělou skutečnost, kde mnohé je sice opravdu ze života, ale vůbec nic jako v životě,“ napsal o hře překladatel Josef Balvín.
V inscenaci lze chválit jak kostýmy Anny Chrtkové, tak vyprázdněnou a toliko z podhledu svícenou scénu Antonína Šilara. Light design obstarává až jakousi přízračnou atmosféru. Herecky večeru kraluje Marie Ludvíková jako primitivní sádelnice Erna. Je přesná v jednoduchosti gest, ale také v intonaci. Pozoruhodná je také Kamila Valůšková jako hajzly čistící vykupitelka Marjánka, obscénní Greta, jak ji hraje Monika Maláčová, tady sází ponejvíce na dekolt s vyboulenými prsy. Bezvýchodná kuchyňská story tří prostoduchých lidských zvířátek, která mluví sprostě o vznešených věcech, v tomto podání neprobudí v divákovi odpor, ale zvláštní směsici melancholie, skepse a soucitu.
– LUBOŠ MAREČEK, Lidové noviny
Brněnské HaDivadlo již několikátou sezonu dokazuje, že jeho dramaturgie není sledem nahodilých PR nápadů, a vytváří přísně sevřený program vycházející z permanentního přeryvu mezi divadlem a problémy společnosti. Loňská sezona byla zasvěcena problematice práce a s ní souvisí i ve své době skandální hra enfant terrible rakouské dramatiky Wernera Schwaba Prezidentky. Autor v ní pozoruje velitelky všehomíra, na duchu i na těle zaostalé ženštiny uvízlé v tristní realitě prohlubující se domácí mizérie. Inscenátoři si ve více než třicet let starém textu všímají degenerace člověka, který ztratil kontakt se světem a jenž snadno podléhá kterékoli ideologii. Tážou se zároveň, zdali může být takový člověk spasen.
– MARCELA MAGDOVÁ, A2
KAMILA POLÍVKOVÁ (1975) absolventka scénografie na JAMU. Spolupracovala s Divadlem v 7 a půl a v roce 2004, díky práci na projektu ND Bouda, se prosadila v Divadle Komedie Dušana D. Pařízka. Byla grafičkou i fotografkou souboru a režírovala tu monology Hrdinové jako my, SAM a Horváthovo drama Víra, láska, naděje. Po zániku Komedie založila spolu s Janem Horákem a Michalem Pěchoučkem Studio Hrdinů, kde uvedla mj. Den opričníka, Říši zvířat, Sjónova Skugga Baldura či Zábranského text Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny. Jako režisérka spolupracuje s dalšími divadly (Národní divadlo Brno, HaDivadlo, Městská divadla pražská). Je výtvarnicí kostýmů u Pařízkových německojazyčných inscenací – na scénách Theater Bremen, Schauspielhaus Zürich, Deutsches Theater v Berlíně či ve vídeňském Burgtheateru a Volkstheateru.
HaDIVADLO si za více jak pětačtyřicet let své existence v českém divadelním kontextu vybudovalo jméno alternativní divadelní scény s osobitým pohledem na svět i s vlastní poetikou. Od počátku se profiluje jako scéna vyhraněné autorské poetiky, náročné dramaturgie a silných tvůrčích osobností. HaDivadlo je součástí Centra experimentálního divadla. Od roku 2015 stojí v čele souboru Ivan Buraj.
