PTÁKOVINA Druhá divadelní hra Milana Kundery z roku 1966 se zabývá mocí a tím, jak dokáže zničit obyčejného člověka, když se jí nechá příliš omámit. Ředitel školy nakreslí z nudy na tabuli žlutý kosočtverec. Celá událost se následujícího dne začne vyšetřovat, čímž se ředitel sarkasticky baví. Je totiž znechucen světem, ve kterém každý na každého donáší a kde musí nestále něco hrát. A kde je potřeba tvářit se přísně a surově, aby si člověk zachoval svou slušnou tvář. A právě tehdy zahoří láskou k mladé učitelce Evě, která pochopí podstatu jeho chování. Happy end se však ještě zdaleka nekoná.
Kunderova Ptákovina byla po roce 1968 stažena z repertoáru všech divadel jako nevyhovující a po roce 1989 se hrála pouze jednou, a to v pražském Činoherním klubu. Sám autor si totiž nepřál, aby tato hra o osobních nedostatcích a frustracích, které ovlivňují svět kolem nás, byla kdekoliv uváděna. Klicperovo divadlo však dostalo autorovo vzácné svolení hru nastudovat. S inscenací se na hradecké jeviště vrátil bývalý dlouholetý šéf Klicperova divadla a oceňovaný režisér Vladimír Morávek.
Milan Kundera se po delší době vrací na česká jeviště a Vladimír Morávek do Klicperova divadla. Oba návraty jsou divadelně nosné a žádoucí. Z víceméně autorské hříčky karikující tehdejší upjatou společnost, jak bývá Ptákovina hraná, Morávek vytvořil své typické spektakulární teatrum rozkladu světa a pitoreskních tragédií osamělých jedinců v něm. Výsledek podtrhuje strukturovaná scéna Daniela Dvořáka, kostýmy (včetně paruk charakterizujících jednotlivé postavy) Evy Morávkové, hudební podkresy a ruchy s řadou citací různých odkazů Davida Smečky a herecké výkony hlavních představitelů, především hostujícího Petra Jeništy (také jednorázový návrat do Klicperova divadla) v hlavní roli zoufalého Ředitele, Jiřího Zapletala v roli pitomého Předsedy, Natálie Holíkové coby křehké Evy a Kamily Sedlárové jako obludné Růženy.
— Sukces měsíce, Divadelní noviny
Inscenace ukazuje soubor Klicperova divadla ve velmi dobrém světle. […] Více než přesah obecnější, politický, je zdůrazněna psychopatologická rovina, v textu nepochybně obsažená, ale ne stěžejní. Hostující Petr Jeništa, který zde byl právě „za Morávka“ v angažmá, v postavě Ředitele propojuje vychytralost i strach z vyšších šarží, také však živočišnou zběsilost. Jiří Zapletal, jeden z nejlepších českých divadelních herců, ztvárnil Předsedu suverénně coby slabošsky submisivního mamánka, který je však jako nositel moci hrozbou pro okolí.
— JAN KERBR, Divadelní noviny
Morávkova Ptákovina má rozměry antické tragédie. Vizuálně strhující obrazy podepřené klasickými hudebními motivy mají však vždy po ruce i výhybku naznačující kritický odstup a ironii. […] Právě tato mixtura posiluje jedinečnou kvalitu nejednoznačnosti Kunderova textu stejně jako diskutované problematiky pravdy a zdání.
— ŠÁRKA ŠVÁBOVÁ, Literární noviny
VLADIMÍR MORÁVEK (1965) je absolventem brněnské JAMU. V letech 1989–96 byl režisérem Divadla (Husa) na provázku, od roku 1997 působil jako umělecký šéf Klicperova divadla v Hradci Králové. Za jeho uměleckého vedení bylo toto divadlo třikrát vyhlášeno „divadlem roku“, jedenáct jeho inscenací bylo nominováno na „inscenaci roku českého divadla“. V roce 1998 získal Vladimír Morávek za projekt Noci antilop Cenu Nadace Českého literárního fondu. V povědomí divadelní veřejnosti jsou i jím připravené projekty Maryša, popravdě však Mařka v Divadle Na zábradlí, Hamlet (v rámci projektu Bůh ochraňuj Williama Shakespeara) v Klicperově divadle či Tři sestry (v rámci projektu Čechov Čechům) rovněž tam. Mimořádného ocenění se mu dostalo na Slovensku, kde v nitranském Divadle A. Bagára nastudoval Shakespearova Macbetha – s Mariánem Labudou v titulní roli. Inscenace mu přinesla Cenu za režii v prestižní slovenské anketě DOSKY. Morávkovy režie známe i z jiných pražských divadel – např. v Divadle v Dlouhé nastudoval Rusalku aneb Kabaret Undine, v opeře Národního divadla Toscu a Macbetha, ve Vinohradském divadle Višňový sad, Ženitbu a Cyrana!!. S Čestmírem Kopeckým natočil filmy Nuda v Brně a Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště. Do roku 2017 byl uměleckým šéfem Divadla Husa na provázku. Pod jeho vedením toto divadlo uvedlo čtyřdílný projekt podle Dostojevského Sto roků Kobry. Projekt následně posbíral celkem čtrnáct nominací na Cenu Alfréda Radoka.. S představením Prase aneb Václav Havel's hunt for a pig (Píčovina úplná: Hejá hejá hejá hou!) byli v roce 2013 hosty prestižního mezinárodního festivalu v Avignonu. V roce 2019 začal natáčet celovečerní film na motivy inscenace Balada pro banditu s pracovním názvem Nikola Šuhaj.
KLICPEROVO DIVADLO Bylo otevřeno v roce 1885, profesionální soubor zahájil činnost v roce 1949. Největších úspěchů dosáhlo divadlo po roce 1995, kdy na pozici uměleckého šéfa zakotvil na deset let Vladimír Morávek. Díky inscenacím, které provokovaly narušováním zaběhlých stereotypů, nekonvenčním inscenováním textů světové klasiky a českých realistických her, obměněnému souboru herců a pevně strukturované dramaturgii se Klicperovo divadlo pod Morávkovým vedením vymanilo ze šablony oblastního divadla a začalo se prosazovat v celorepublikovém měřítku. Pozdější umělecké vedení Davida Drábka (2008–2017) se opíralo o specifický rukopis, přepjatou stylizaci, nadsázku, experimentální grotesknost. Od sezony 2019/20 je jeho uměleckým šéfem režisér Pavel Khek. Klicperovo divadlo bylo čtyřikrát jmenováno Divadlem roku v prestižní anketě Nadace Alfréda Radoka a je každoročně hlavním pořadatelem festivalů Divadlo evropských regionů a Čekání na Václava.
