Státní akademické divadlo Jevgenije Vachtangova, Moskva
Režie: Rimas Tuminas
Scéna a kostýmy: Adomas Jacovskis
Hudba: Faustas Latenas
V představení zazní úryvek z Kol Nidrei Maxe Brucha v interpretaci Timofeie Dokshitzera
Osoby a obsazení:
Serebrjakov Alexandr Vladimirovič: Vladimir Simonov
Jelena Andrejevna: Anna Dubrovskaja
Sofie Alexandrovna (Soňa): Jevgenija Kregžde, Marija Berdinskich
Vojnická Marija Vasiljevna: Ljudmila Maksakova
Vojnickij Ivan Petrovič: Sergej Makověckij
Astrov Michail Lvovič: Vladimir Vdovičenkov, Artur Ivanov
Tělegin Ilja Iljič: Jurij Kraskov
Marina: Galina Konovalova
Jefim: Sergej Epišev
Strýček Váňa – V inscenaci Strýčka Váni v podání Divadla Jevgenije Vachtangova neuvidí diváci „očekávaného Čechova“ se statkem obklopeným sadem, ani pohodlné lenošky či k hostině prostřený stůl s krajkovým ubrusem a kouřícím samovarem. Atmosféra domu, ve kterém žilo několik generací, tu chybí. Režisér Rimas Tuminas zde ponechal prostor pouze pro souboj vášní, rozbitých iluzí a nenaplněných nadějí. Jeho inscenace jako by zpětně rekapitulovala podstatná místa děje, jako by je Vojnickij (strýček Váňa) vyvolával z mlhy vzpomínek a zvažoval, co udělal špatně a čemu se nemohl vyhnout. Výtvarně působivé obrazy, přesná souhra celého souboru, působící místy baletně artistním dojmem, impozantní herecký výkon Sergeje Makoveckého v hlavní roli, ale i nebývalý smysl pro sarkastické či absurdní pointování některých výstupů učinily z této inscenace událost moskevské sezony i význačných evropských festivalů.
Rimas Tuminas organicky spojil pobaltskou režijní školu s tajemnou ruskou duší, tedy ruským divadlem. To, co vytvořil, je bezesporu průlomovou divadelní událostí.
Leonid Novikov, Kino-teatr.RU
Ve Strýčkovi Váňovi šlape celý herecký ansámbl jako švýcarské hodinky – všechny ty kouzelné šroubky, kolečka a rafičky, celý ten neustále se pohybující a otáčející mechanismus ohromuje svou dokonalou sladěností. Každý má svoji trajektorii pohybu a osudu, každý má svou pronikavou hodinu pravdy.
Xenija Larina, Těatral
Vyjdete z divadla a nepřestáváte přemýšlet. O představení, o jeho hrdinech - jako byste se snažili znovu odehrát dávno prohranou šachovou partii, od půlky, od konce, od začátku. Od šťastného dětství strýčka Váni… Zvítězit se vám však nedaří. Zmařený život.
Grigorij Zaslavskij, Nězavisimaja gazeta
Rimas Tuminas (⃰1952) - Studoval na Litevské konzervatoři a následně absolvoval fakultu režie na ruské Státní akademii divadelního umění (GITIS). Debutoval v litevském Národním divadle nastudováním hry Jordana Radičkova Sníh se smál, až padal. Jeho první moskevskou inscenací byla Sonatina pro páva Osvalda Zahradníka (1979) v Divadle Stanislavského. V letech 1979-1990 byl režisérem a v letech 1994-1999 uměleckým vedoucím litevského Státního akademického dramatického divadla. V roce 1990 založil a vedl Malé dramatické divadlo ve Vilniusu. Na svém kontě má čtyři desítky inscenací na ruských i evropských scénách. V Tuminasových inscenacích vítězí nad obrazem reálného života poezie, všednodennost se neznatelně proměňuje v báseň. Režisér se zdánlivě stahuje do pozadí, aby dal prostor hercům a jejich hravému, improvizovanému přístupu k roli. Od roku 2007 je uměleckým vedoucím Vachtangovova divadla.
