Režie: Jan Frič
Úprava textu: Lucie Ferenzová a Jan Frič
Dramaturgie: Lucie Ferenzová a Ivana Slámová
Scéna: Matěj Sýkora
Kostýmy: Barbora Zelníčková
Hudba: Michal Cáb, TICHO DE BEIGE
Osoby a obsazení:
Orestes: Ivan Lupták
Elektra: Natálie Řehořová
Pylades: Gabriela Pyšná
Agamemnon, Menelaos: Miloslav Mejzlík
Klytaimestra: Kristina Maděričová
Helena, Aigistos: Ladislav Hampl
Hermiona: Natália Drabiščáková
Světová premiéra: 11. března 2011
Délka představení 1 hodina 35 minut bez pauzy
Orestek – Autorská inscenace Jana Friče svobodně a uvolněně variuje antické téma s populární kulturou i estetikou 90. let, hravě převádí starý mýtus do současných reálií. Orestes se v ní vrací do dětství, kdy byl Orestkem. A zároveň jako správný desperát a zoufalý odvážlivec má jedinou touhu – když zemřít, tak s pořádným ohlasem a slávou. Hra o nutnosti přijmout osud přes veškerou revoltu. V antické dramatice nakonec Oresta vysvobodí z muk svědomí jeden z bohů. V úpravě L. Ferenzové a J. Friče Orestés dospěje do světa, ve kterém zůstává sám pod prázdným nebem bez bohů, a musí sledovat, co udělal.
Jan Frič je režisérem, který si již delší dobu vytváří výrazný rukopis, a to zcela bez souvislosti s povahou inscenovaného textu – jeho osobitý humor a originální gagy (zde za všechny aspoň „posílání" poštovních holubů nebo věštění z novin) se projevuje stejně při zpracovávání současného finského dramatu, klasicistické komedie charakterů či antické tragédie. Orestkem Frič opět dokazuje, že je jedním z nejnadějnějších tvůrců své generace.
Kateřina Veselovská, Nekultura.cz
Fričova inscenace, na níž autorsky i dramaturgicky spolupracovala Lucie Ferenzová, používá antickou tragédii jako univerzálně platnou matrici, do níž s nadsázkou a humorem otiskuje osobně garantovanou zkušenost. Výsledný obraz je silný a působí velmi autenticky, i když opravdu není snadné zážitek z tohoto představení vyjádřit slovy. (...)
Frič mluví o současnosti jako o světě bez bohů (a bez otců), kde nám pod prázdným nebem nezbývá než spoléhat sami na sebe a kde katarze lze dosáhnou leda tak, že uvidíme, co jsme skutečně udělali. Vyjadřuje tak nejspíš i postoj své generace, jejíž věcnost a snad i odvahu vidět věci, jak jsou, můžeme (zatím) vnímat jako naději.
Marie Reslová, Hospodářské noviny
Fričova inscenace je divokým rejem vtipů, odkazů i žertů včetně "televizního" receptu na orestovanou chobotnici, písně Voyage voyage nebo (opět dětských!) her na skákání panáka a gumy s pokřikem "jedna dvě, hybris jde...", v němž se divák může občas ztratit. Ale to není na škodu, nechá-li se unášet a stylem jízda na horské dráze bez brzd se pak probere až na konci.
Vojtěch Varyš, Týden
Jan Frič (⃰1983) - Je absolventem oboru režie činoherního divadla na pražské DAMU. Mezi jeho absolventské režie patří inscenace Ledový hrot / Kaltes Land švýcarského autora Reto Fingera a projekt Mužské záležitosti (inscenace Soumrak bodů autora Petra Kolečka). Spolupracuje s A Studiem Rubín - zde kromě seriálu House Of Love uvedl také hudební Kabaret Hašek Miloše Orsona Štědroně a Proud Ondřeje Novotného. Dále působil např. v Divadle Petra Bezruče (Tvrdě / Měkce), v Šaldově divadle Liberec (Kokkola), v Klicperově divadle v Hradci Královém (Mrzák inishmaanský) nebo v Divadle K3 Olomouc (Někdo přijde). Na zábradlí dosud uvedl Polonézu Ogińského (2009), Tartuffe Games (2009) a variaci na antické téma, inscenaci Orestek. Marie Reslová o Fričovi napsala: „Režisér Jan Frič je žákem jednoho z nejvýraznějších režisérů generace "otců", Jana Nebeského. Je velmi povzbuzující vidět, jak kontinuálně navazuje na jeho práci a po svém rozvíjí jeho témata i jeho divadelní řeč."
