ELEGANCE MOLEKULY

Příběh o silné vizi, předvídavosti, štěstí a odměně, která přišla příliš pozdě. Hra jednoho z nejuznávanějších současných českých dramatiků si všímá rozporuplné osobnosti geniálního českého chemika profesor Antonín Holého, jednoho z otců léku proti AIDS, který dnes užívá více než osmdesát procent pacientů na celém světě. Inscenace důmyslně propojuje dokumentární prvky s fikcí a vědecká fakta odlehčuje ironickým humorem.

ELEGANCE MOLEKULY
Tři molekuly, tři muži s vizí a odvahou riskovat

Příběh o silné vizi, předvídavosti, štěstí a odměně, která přišla příliš pozdě. Hra jednoho z nejuznávanějších současných českých dramatiků si všímá rozporuplné osobnosti geniálního českého chemika profesora Antonín Holého, jednoho z otců léku proti AIDS, který dnes užívá více než osmdesát procent pacientů na celém světě. Z chemické laboratoře do lékárny na nejbližším rohu je to často jen pár stovek metrů. Ale molekula léku na téhle cestě projde procesem za stovky milionů dolarů, na kterém se podílejí často tisíce lidí. Tedy ta molekula, která má štěstí a dojde do cíle. Tři takové látky a jejich tři „otce“, jedním z nichž byl i profesor Holý, Zelenkova hra sleduje. Zkoumá vznik a velice dramatický průmyslový vývoj látek z českých chemických laboratoří, propojuje dokumentární prvky s fikcí a vědecká fakta odlehčuje humorem. Petr Zelenka o své práci na textu říká: „Ačkoliv o chemii téměř nic nevím, začal jsem být na pana profesora Holého hrdý. Jistěže on a lidé kolem něho měli obrovské štěstí, ale to, co vymysleli a co v praxi tak dobře funguje, je geniální. On a jeho tým vymysleli funkční terminaci řetězení DNA. Byli ve správné době na správném místě a byli připravení. Jejich životní příběh obsáhl zánik bipolárního světa, nástup HIV ale i vznik gigantické farmaceutické firmy, která se do první světové desítky dostala právě díky těm třem českým molekulám. Začal jsem o tom všem mluvit s kamarády a známými a zjistil, že většina z nich Antonína Holého nezná. Tak jsem se pustil do psaní.“

Návod na událost sezony: Napsat dobrou hru, dobře ji zrežírovat a dobře odehrát. Zní to jednoduše, ale autor musí být Petr Zelenka a mít k Eleganci molekuly soubor Dejvického divadla.
Svůj příběh režíruje Zelenka svižně – dialogy střídají dialogy, jednotlivé linky se až klipovitě přelévají pódiem. Inscenaci zdobí i vydařené projekce, které jen podtrhují chytré a poutavé divadlo.
– Tomáš Šťástka, idnes.cz

V Eleganci molekuly autor důmyslně propojuje dokumentární prvky s fikcí, přehledně si hraje s časovými rovinami, vážnost tématu odlehčuje nenuceným humorem a cynickým úšklebkem. Záměrně se nezříká ani jemného patosu a sentimentu.
– Saša Hrbotický, Aktuálně.cz

Prostor pro katarzi otevírá již paradox Holého nemoci a smrti, on, jehož práce tolika lidem pomohla, může jen nečinně pozorovat úbytek svých sil. Myšička vědcovu potápějící se mysl předvádí až s jakousi dojemnou udiveností, která odmítá realitu. Holého „protihráčem“ je Američan John C. Martin, zapálený biochemik schopný pro výzkum hodně riskovat. Ivan Trojan jej vybavil suchým humorem a nadhledem, ani v mezních situacích neztrácí glanc. Své nadšení, neústupnost i citově zabarvený obdiv k profesoru Holému střídá se samozřejmou lehkostí.
– Jana Machalická, Lidové noviny

Zelenka coby autor neztrácí vtip a ironii a události zhustí tak, že i mnohaleté čekání na výsledky testů nebo shánění investorů pro biofarmaceutickou firmu Gilead Sciences dostanou dramatický spád…. O kráse molekuly mluví (Ivan Trojan v postavě Johna Martina), jako by šlo o antickou sochu, a jeho zaujetí je tak nakažlivé, že mu uvěří dokonce i ti diváci, pro něž byla chemie kdysi utrpením.
– Z. A. Tichý, Česká televize, Art Zóna

Trojanova charismatem obdařená herecká studie přibližuje chemika lidsky solidního a empatického, zároveň ovšem bojovníka, který je schopen riskovat. Při postupu vzhůru se u něj propojuje jistá dávka etického patosu s ekonomickou dravostí. Martin Myšička vykresluje Holého jako chlapíka podivínského i popudlivého, v některých situacích ne stoprocentně spravedlivého (propouští ze svého týmu muže, který byl jako on v KSČ, jen proto, aby v nové politické situaci kolektiv nevykazoval příliš vysoké procento bývalých straníků). Myšičkův výkon je silný zvláště ve finále, kdy si druhdy geniální mozek v tragikomickém telefonátu plete jména svých zahraničních kolegů se jménem svým.
– Jan Kerbr, Divadelní noviny

PETR ZELENKA (1967) Dramatik, scénárista, filmový a divadelní režisér. Vystudoval scenáristiku a dramaturgii na FAMU v Praze. Jako režisér debutoval v roce 1993 filmem – fiktivním dokumentem o punkové skupině Visací zámek. Jeho filmová tvorba patří mezi nejvýznamnější počiny současné české kinematografie, většina snímků získala prestižní česká i zahraniční umělecká ocenění. Za filmy Rok ďábla (2003) a Příběhy obyčejného šílenství (2005) získal hlavní ceny na festivalech v Moskvě a v Karlových Varech. Film Karamazovi (2008) Česká filmová akademie vyslala do klání o Oscara za nejlepší neanglický film. Na podzim 2015 se publiku s velkým ohlasem představila jeho filmová komedie Ztraceni v Mnichově. V divadle debutoval Petr Zelenka jako autor i jako divadelní režisér v roce 2001 v Dejvickém divadle inscenací Příběhy obyčejného šílenství.  Hra získala v roce 2001 prestižní cenu Nadace Alfréda Radoka, v roce 2005 měla premiéru její úspěšná filmová verze. Text hry byl úspěšně inscenován v řadě divadel v Čechách, ale i po celé Evropě a dokonce i v Argentině či Uruguaji. V roce 2006 měla v Dejvickém divadle premiéru hra Teremin. Ivan Trojan za titulní roli skutečné postavy ruského vědce, vynálezce, hudebníka a špióna. L. S. Theremina získal cenu Divadelních novin. Dalšími významnými divadelními tituly Petra Zelenky jsou hry Očištění (na objednávku slavného Starého divadla v Krakově 2007), Ohrožené druhy (Národní divadlo 2011), Job Interviews (Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích 2014). V roce 2012 se Zelenka jako dramatik i režisér vrátil do Dejvického divadla se hrou Dabing Street, podle níž v roce 2018 napsal a režíroval stejnojmenný seriál pro Českou televizi. Zatím poslední divadelní inscenací Petra Zelenky je Elegance molekuly. Zelenkovy hry byly přeloženy do mnoha světových jazyků a řada z nich se v zahraničí dočkala i svého knižního vydání – mj. v prestižní francouzské edici Les Solitaires Intempestifs. Česky vyšlo jeho souborné dramatické dílo k roku 2012 v nakladatelství Akropolis pod názvem Obyčejná šílenství.

DEJVICKÉ DIVADLO bylo založeno v roce 1992. Po odchodu původního souboru s uměleckým šéfem Janem Bornou byl od roku 1996 do konce sezony 2013/ 2014 uměleckým šéfem režisér Miroslav Krobot. V letech 2014 – 2016 byl uměleckým šéfem divadla Michal Vajdička, který s Dejvickým divadlem spolupracoval od roku  2011 jako režisér inscenace Ucpanej systém. Od ledna 2017 je novým uměleckým šéfem Martin Myšička, který v DD působil jako člen hereckého souboru už od roku 1997. Dramaturgie divadla se ubírá několika směry. Kromě uvádění původních her současných evropských i světových autorů se orientuje na díla výrazných českých nebo slovenských tvůrců, kteří svá díla tvoří přímo pro soubor DD a ve většině případů se na nich podílejí i jako režiséři (J. A. Pitínský, Miroslav Krobot, Petr Zelenka, Jiří Havelka, Karel František Tománek, Viliam Klimáček, Petra Tejnorová, Daniel Majling a další). Výraznou součástí dramaturgie Dejvického divadla jsou i svébytné interpretace děl světové klasiky. Nejnovější inscenací Dejvického divadla v sezoně 2018/2019 byly Přízraky Henrika Ibsena v režii Jiřího Pokorného. Během své existence se Dejvické divadlo stalo pětkrát divadlem roku, řadu významných ocenění získaly nejen inscenace, ale i jednotliví umělci. Každoročně se jméno Dejvického divadla objevuje v nominacích na nejprestižnější divadelní ceny. Divadlo disponuje jedním z nejstabilnějších a nejsehranějších hereckých souborů, jehož členové patří mezi nejobsazovanější filmové, televizní i rozhlasové umělce.