STERNENHOCH

Acherova operní adaptace Klímova groteskního romaneta Utrpení knížete Sternenhocha, fiktivního deníku plného vražd a snů o nich, tlachání i vysokého filozofování pětiúhelníku hlavních postav, využívá v nových souvislostech zvukových možností elektronické kompozice, které přinášejí kombinace samplingu, čisté elektroniky a reálných nástrojů. Inscenace v režii Michala Dočekala se stala doslova operním hitem současnosti, o čemž svědčí neutuchající zájem o ni ze strany diváků i kritiky. V anketě Divadelních novin získala titul Inscenace roku 2018 a byla nominovaná na Cenu divadelní kritiky.

STERNENHOCH Klímovo groteskní romaneto Utrpení knížete Sternenhocha zasahuje svou žhavou slinou jako neusínající magmatický krb už pátou generaci hledačů sil podzemních i kosmických. Zasahuje, inspiruje, spaluje i zažíná. Unikátní kombinace nízkého a vysokého, groteskní i hororové atmosféry, filozofie nejvyšších sfér a přisprostlosti všednodenní je dostatečně živnou půdou pro autora hudby, který žánrově rád morfuje, temnotu střídá s groteskností a cítí velikou spřízněnost s autorem předlohy v nakládání se svěřeným pozemským časem. Expresionistický charakter díla Ladislava Klímy a celé téma fiktivního deníku plného vražd a snů o nich, tlachání i vysokého filozofování pětiúhelníku hlavních postav přímo vybízí k využití školených hlasů v nových souvislostech zvukových možností elektronické kompozice. Kompozice, která přes experimentální přístup svým charakterem neopouští úplně pole historické hudby, ale využívá ho v nových zvukových možnostech, které přinášejí kombinace samplingu, čisté elektroniky a reálných nástrojů. Inscenace Acherova Sternenhocha v režii Michala Dočekala se stala doslova operním hitem současnosti, o čemž svědčí neutuchající zájem o ni ze strany diváků, kritiky či festivalů. V anketě Divadelních novin získala titul Inscenace roku 2018.

Opera je výsostně stylizované umění, jež za svou více než čtyřsetletou existenci už zvládlo leccos. A tak si poradilo i se Sternenhochem, s jeho expresivní obscénností i výlučnou filozofií. Klíma si ovšem musel počkat na skladatele Ivana Achera, který mu skvěle rozumí a je s to přenést jeho ducha do velkooperní tragigrotesky, přitom velmi úsporným způsobem. Jeho hudební jazyk vychází z opery, umí napsat dokonalou kantilénu, nebojí se patosu ani extáze, zároveň jeho hudba svou prostotou připomíná glassovský minimalismus, nad nímž se klene křišťálová melodie. A do toho vnímáme názvuky etna, jazzu, líbivé filmové hudby i kabaretu.
– Radmila Hrdinová, Právo

Určujícími prvky jsou tu rytmus, tempo a zvuk. Asi osmdesátiminutové představení plyne v deseti kontrastních scénách se zřetelně provázaným prologem a velkým finále. Střídání taktů netrčí okázale ven, nýbrž vytváří pocit neustálého vnitřního pulzu. Zběsilá rychlost satanské mazurky ve druhé scéně a víru Sternenhochových halucinací v předposledním obrazu posiluje dojem uzavřeného, symetrického celku. Střední části opery – svatba, dítě a setkání Helgy s milencem – proti tomu plynou v důstojném a lyrickém tempu.
– Boris Klepal, aktualne.cz

MICHAL DOČEKAL (1965) vystudoval režii na DAMU, poté absolvoval stáž na University of London, Queen Mary and Westfield College. V letech 1991–1994 byl režisérem Divadelního spolku Kašpar, v období 1994–2002 vytvářel jako režisér a umělecký šéf novou podobu pražského Divadla Komedie (Divadlo roku 1996, Cena Alfréda Radoka). Mezi roky 2002 a 2015 byl uměleckým šéfem Činohry Národního divadla, další dva roky jejím ředitelem. V roce 2011 byl zvolen členem řídícího výboru Unie evropských divadel (UTE), která aktuálně sdružuje 21 významných divadel napříč celou Evropou; od roku 2015 zastává funkci prezidenta této organizace. Pravidelně režíruje na zahraničních scénách (budapešťský Vígszínház, Maďarské státní divadlo v Kluži, bukurešťské Teatrul Bulandra, bratislavská Aréna, Slovenské národné divadlo). Jeho inscenace obdržely řadu ocenění a byly pozvány na mezinárodní festivaly, například Divadlo Plzeň, POSZT v Pécsi, Interferences v Kluži, Festival národních divadel ve Varšavě, MESS v Sarajevu, Festival Iberoamericano de Teatro v Bogotě ad. Od sezony 2018/19 je uměleckým šéfem Městských divadel pražských.

OPERA NÁRODNÍHO DIVADLA patří k Národnímu divadlu od samých začátků. Od roku 2012 působí pod hlavičkou Národního divadla opět dva operní soubory, Opera Národního divadla, jejíž představení můžete navštívit v historické budově Národního divadla a ve Stavovském divadle, a soubor Státní opery hrající ve stejnojmenné budově. Během divadelní sezony nabízí oba soubory dohromady přes 40 operních představení měsíčně s repertoárovou pestrostí od baroka po skladby současných skladatelů. Po řadu let spolupracuje opera Národního divadla s mnoha významnými hudebními a operními festivaly, nejen v České republice. Za všechny jmenujme spolupráci s Mezinárodním hudebním festivalem Pražské jaro, s Mezinárodním operním festivalem Smetanova Litomyšl, účast na festivalech mj. v Edinburku (1970), Lucernu (1978), Salcburku (2002), Wiesbadenu (2005), zahraniční vystoupení v italské Catanii (2005), ve španělské Valencii (2007), Kanárských ostrovech (2008), Kypru (20011) nebo pravidelná turné po Japonsku.