Dobře zabezpečený sedmdesátník se zamiluje do dvacetileté ženy. Analýza rodinného rozkladu z pera nositele Nobelovy ceny se i po téměř devadesáti letech od svého vzniku stále vrací na divadelní prkna. Michal Vajdička si ji vybral jako svou nástupní režii ve funkci uměleckého šéfa činohry SND a mohl přitom vsadit na proslulé kvality jejího souboru, především na jedinečný a výjimečný výkon Martina Huby v hlavní roli Matthiase Clausena. Výkon, jímž herec „dokáže doslova manipulovat atmosférou inscenace“, vynesl Martinu Hubovi Cenu Dosky 2018.
PŘED ZÁPADEM SLUNCE Silné rodinné drama nositele Nobelovy ceny za literaturu. Dobře zabezpečený sedmdesátník se zamiluje do dvacetileté ženy. V době, kdy už od života nic nečekal, metaforicky před západem slunce, získá najednou novou chuť do života. Život, který se už před ním pomalu uzavíral, se pro něho najednou stane kouzelným a krásným. Jenže jeho rodina se tímto vztahem cítí ohrožená. Děti, které si zvykly na to, že po matčině smrti jsou středobodem života svého otce, se nedokáží smířit s tím, že jim jejich otec nepatří, že nezůstal věrný památce jejich matky. Otcovu známost pokládají za zlatokopku, která je chce jen připravit o dědictví. Rozhodnou se svého otce před ní a před ním samým “chránit”, čímž rozpoutají bouři událostí s tragickým koncem.
Martin Huba získal za roli Mathiase Clausena cenu Dosky 2018 v kategórii Nejlepší mužský herecký výkon roku.
Vajdička hru pochopil jako výsostně aktuální pitevní analýzu penězi a předsudky rozvrácené rodiny, a proto ji situoval do současnosti. Nejde však o žádnou neadekvátně radikální úpravu, pouze kostýmy a rekvizity napovídají, že přihlížíme příběhu z dneška. Režie zároveň neuchvacuje výraznou interpretací, její základ stojí na citlivém čtení textu hry, kde pozorně dekóduje její morální i lidské stanovisko. To se Vajdičkovi daří především díky zaměření pozornosti na herecké představitele. I menší postavy autor obdařil bohatým lidským zázemím, takže i v méně exponovaných rolích dokáží herci zaujmout důkladným vykreslením charakterů…
Táňa Pauhofová v Bettině i na malé ploše vytváří pestrý portét odstrkovaného děvčete bez perspektivy životního naplnění. Na otce přepjatě fixovanou dceru formuje skrze decentně plachý až ustrašený pohyb a stydlivé zajíkávání se…
Herecké centrum inscenace logicky stojí na představitelích páru Clausena a Inken – Martinovi Hubovi a Márii Schumerové… Postupem času Hubův Clausen nabírá prvky konkrétnosti a a střízlivosti, kterými Huba dokáže doslova manipulovat atmosférou inscenace, ať už v klidné herecké hladině nebo v prudkých emocionálních výbuších.
– Karol Mišovic, Pravda
MICHAL VAJDIČKA (1976) současný ředitel Činohry Slovenského národního divadla, pracoval od roku 1993 jako osvětlovač a profesionální světelný designér v Činohře SND a v Bratislavském divadle tance. V roce 2004 absolvoval obor divadelní režie v ročníku Petra Mikulíka na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Už v době studií zaznamenala jeho inscenace Osiřelý západ úspěch na mezinárodním festivalu divadelních škol Setkání / Encounter v Brně a na domácím festivalu Istropolitana. Jako režisér pak spolupracoval s mnoha slovenskými a českými divadly (Činohra SND, Státní divadlo Košice, Divadlo Andreja Bagara v Nitře, Dejvické divadlo v Praze, Divadlo na Vinohradech v Praze, Národní divadlo Brno). Od roku 2014 zastával post uměleckého šéfa v Dejvickém divadle v Praze, kde m.j. připravil úspešnou inscenaci Ucpanej systém, která získala cenu Alfréda Radoka v kategorii nejlepší inscenace roku 2012. Působí také jako interní pedagog na Katedře herectví VŠMU. Okrajově se věnuje rovněž televizní režii. V jeho režijní tvorbě lze vysledovat dvě základní linie. První se zaměřuje na inscenování klasických dramatických textů (především her A. P. Čechova, W. Shakespeara, L. Pirandella, adaptace próz B. Slánčikové-Timravy). Druhá se soustřeďuje na současné drama zahraniční provenience s důrazem na černé komedie Martina McDonagha či Irvina Welshe. Ve Vajdičkových inscenacích je možné pozorovat přesně fungující principy konzervativního modelu divadla ozvláštněného o moderně (místy až filmově) vystavěné, řemeslně propracované jevištní situace, jaké používá ve svých filmech např. Quentin Tarantino.
ČINOHRA SLOVENSKÉHO NÁRODNÍHO DIVADLA zahájila svou činnost v roce 1920. Na slavnou tradici mimořádných hereckých osobností, které v ní působily celé století, navazuje dnešní soubor pod vedením posledních dvou uměleckých šéfů. Tím byl v letech 2012 – 2017 byl Roman Polák, který realizoval svou dramaturgickou vizi otevřené a společensky a politicky angažované činohry. V posledních pěti sezónách se zaměřovala především na inscenace původních textů, adaptace próz, mapování bílých míst slovenské historie. V lednu 2018 na místo uměleckého šéfa nastoupil režisér Michal Vajdička. V posledních letech se Činohra SND pravidelně účastní divadelních festivalů v Toruni, Hradci Králové, Zlíně, Brně, Olomouci, Plzni a v Nitře, hostuje také v divadlech v Praze (Národní divadlo), Brně, Budapešti, Bukurešti, Ľublani i ve Vídni.