ZABIJÁK JOE

Černá komedie o zpackaném „rodinném atentátu“ přibližuje prostředí mentálně a morálně deklasované sociální vrstvy, aniž by moralizovala. Mikroklima příbuzenských vztahů se vyznačuje až přízračnou atmosférou, inscenace interpretuje téma v groteskní nadsázce a může se opřít o velice suverénní, autentické herecké výkony. Ostravský soubor se tu představuje v tom nejlepším světle.

ZABIJÁK JOE Tracy Letts (1965) to od číšníka dotáhl až na úspěšného herce v slavném chicagském divadle Steppenwolf Theatre. V roce 1990 byl jedním ze zakladatelů improvizační divadelní skupiny Bang Bang Spontaneuous Theatre, která se brzy proslavila na celém území USA. V roce 1991 napsal svou první divadelní hru Zabiják Joe (Killer Joe), která šokovala svým černým humorem, amorálností postav i vulgárním jazykem. Mistrovsky napsaná hra, sebevědomě rozkročená mezi groteskou a antickou tragédií, byla natolik novátorská, že se ji oslovení inscenátoři báli uvést. V roce 1993 ji proto Letts prezentoval ve vlastní produkci. O rok později už slavila úspěch na festivalu experimentálního divadla Fringe Theatre v Edinburku a suverénně se zařadila do právě vznikajícího proudu tzv. coolness dramatiky. Dnes patří Letts k nejhranějším americkým dramatikům a jeho hry si získávají přízeň publika i divadelní kritiky. Za hru Srpen v zemi indiánů (August: Osage County) získal v roce 2008 Pulitzerovu cenu i Cenu Tony.

Skvěle napsaný text stojí na důsledně budovaných zápletkách s nečekanými zvraty a na vypointovaných dialozích plných humorných hlášek i vulgarismů. Velká míra nadsázky povyšuje realistické situace až k jakési metafoře o nefunkční společnosti, z níž se vytratily jakékoli hodnoty a jejíž běžnou součástí je násilí a touha po zisku. To vše se režisérovi Jiřímu Pokornému do ostravské inscenace podařilo dostat. „Aréna“ jej přizvala ke spolupráci vůbec poprvé a byl to velmi dobrý tah, neboť právě on k poetice coolness nejednou inklinoval ve svých režiích i coby dramatik. S úctou k textu a bez nadbytečných režijních manýr vybudoval jednotlivé situace v detailně propracované scéně značně omšelé typické americké kuchyně propojené s obývákem. Nadávky a osočování postav, ale i parodické westernově pojaté vstupy elegantního zabijáka Joea střídají naturalisticky ztvárněné rvačky.
– Pavla Bergmannová, Divadelní noviny

Ve hře odvíjející se během několika dnů vystupuje pět postav. Čtyři tvoří rodina Smithů: otec Ansel žijící se svou druhou ženou Sharlou, jeho dospělý syn Chris a náctiletá dcera Vicki, pátou je policejní detektiv Joe Cooper. Iniciátorem dramatické akce je překupník drog Chris, jemuž jde o život, protože přišel o zboží. Spásu hledá v získání peněz za životní pojistku své matky a napomoci tomu má detektiv, který si přivydělává odpravováním nepohodlných osob. Od počátku je zřejmé, že se záležitost zauzlí a povede k neočekávanému výsledku... Diivadelní a filmový herec, dramatik a scenárista Tracy Letts se svou první hrou narazil kvůli vulgárnímu jazyku a amorálnosti postav, poprvé ji uvedl až s vlastním souborem. Hra považovaná za odvážný experiment už dnes přestala tak dráždit, s drolícím se mravním řádem odpadla různá tabu, v tomto případě i jedno z nejzásadnějších. Dramatické pojednání vraždy matky, od antiky výhradně přisuzované tragédii, je zde provokativně převedeno do podoby hodně černé komedie. Tato hra ovšem může mít i formu mrazivého psychothrilleru jako třeba její filmová podoba vytvořená Williamem Friedkinem (2011). Krkolomná - jak se ukáže, tak doslova - konspirace osnovaná rodinou plodí tragikomické situace a zvraty, jejichž účinek zesiluje šťavnatě drsný jazyk dialogů.
– Milan Lička, i-dnes

JIŘÍ POKORNÝ (1967) patří už třetí desetiletí k výrazným osobnostem českého divadla. Absolvent DAMU se svým neklidným tvůrčím naturelem už podepsal pod řadu umělecky úspěšných titulů, působil jako umělecký šéf ústeckého Činoherního studia v letech 1993 až 1997, stál také v čele brněnského HaDivadla (1999-2004), patřil i k uměleckému vedení pražského Divadla Na zábradlí (2002-2006). V devadesátých letech na sebe upozornil i jako jeden z nejvýraznějších představitelů domácí coolness dramatiky, a to hrami Taťka střílí góly (1997) a Odpočívej v pokoji (1998). Z řady jeho režií, které patřily k tomu nejlepšímu na českých jevištích (mnohé z nich se účastnily také plzeňského festivalu DIVADLO), stojí za připomenutí tituly z doby jeho ústeckého působení jako Wedekindovo Procitnutí jara (1994) a Páralova Profesionální žena (1996), v HaDivadle inscenoval Ravenhillovo drama Faust (Faust je mrtvý) v roce 2000, na Zábradlí pak Carriérovu Terasu (2001), Gazdinu robu Gabriely Preissové (2004) a Bergmanovu Sarabandu (2008). V Národním divadle pohostinsky nastudoval text Ivy Volánkové Stísněná 22 (2003) i Harrowerovu hru Blackbird (2010), v Dejvickém divadle Dealer´s Choise Patricka Marbera (2010) a nejnověji Ibsenovy Přízraky (2019).

KOMORNÍ SCÉNA ARÉNA se za čtvrtstoletí své existence postupně vypracovala na špičku české divadelní scény, o čemž svědčí zcela výjimečné úspěchy v celorepublikovém měřítku, završené čtyřnásobným nejvyšším oceněním Divadlo roku (2013, 2015, 2016, 2017). Soustřeďuje se na tzv. herecké divadlo charismatických osobností, prostřednictvím kterého přináší zajímavá společenská témata, prezentovaná v moderním komorním sále pro zhruba sto diváků. Již řadu let je souborem, jehož inscenace pravidelně zaznamenává Česká televize a je zvána na prestižní české, ale i zahraniční divadelní festivaly. Do sezóny 2018/19 vstoupila KSA jako držitelka čtvrtého titulu Divadlo roku, a také se změnou na postu ředitele. Po téměř 25 letech odešla na zasloužený odpočinek první a do té doby jediná ředitelka divadla Renáta Huserová a novým ředitelem se stal Jakub Tichý.