PROMĚNA

„Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal ve své posteli, že je proměněn v jakýsi obludný hmyz.“ Legendární věta světové literatury se stala východiskem baletní inscenace nejmladší generace české choreografie. Úryvky slavného Kafkova textu v lehce ironickém podání Jiřího Lábuse, zcela současná hudba a především výmluvná choreografie trojice DekkaDancers a výkony mladého souboru, složeného zejména s tanečníků pražského Národního divadla, vytvářejí sugestivní jevištní metaforu, jež si hloubkou nezadá s Kafkovou předlohou.

PROMĚNA Baletní proměna Kafkovy Proměny. Děsivá metamorfóza Řehoře rozvrátí vztahy v rodině i v jejím okolí, které může obnovit jen smrt postiženého jedince. Kafkova povídka Proměna z roku 1915 pochopitelně vyvolala a dosud vyvolává různé výklady, od symbolismu přes sci-fi vizi, kritiku pokrytecké morálky, hyperbolickou nadsázku až po anekdotickou hříčku. S osobitou interpretací Proměny přichází na Malé scéně DJKT DekkaDancers, nejmladší choreografická generace, která se prosadila svým osobitým humorem až parodií a plzeňskému publiku je známa např. z představení Kill de Bill. S moderní formou filmového video-artu dosáhla skupina, tvořená převážně z členů baletu Národního divadla, v roce 2010 na první cenu v tomto žánru za Janáčkovu Sinfonietu.

Nejhlubším tajemstvím této povídky není její autobiografický podtext, ale hladce vyleštěný povrch, pod nímž se skrývá cosi děsivého. Tento evidentní kontrast vystihuje v určitých sekvencích četba Kafkova textu Jiřím Lábusem, jehož zabarvení hlasu a deklamace dokreslují absurdnost situací.
Na jevišti se odehrává to, co herec říká: „Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal ve své posteli, že je proměněn v jakýsi obludný hmyz.“ R. Ševčík se nervózně převaluje na velké černé posteli; náhle má spoustu nožiček, které se ustavičně roztodivně pohybují a které nedokáže ovládat. Přesně jako v knize, kdy Řehoř porušil absolutně závaznou odpovědnost řádu, jejž právě tato odpovědnost vytváří…

Odcizené „já“ bere na sebe složitě metaforickou podobu odpudivého tvora. Samsa se ztrácí sám sobě – v tento okamžik poklepávají na desku postele prstíky v černých rukavicích a po chvíli vylézá zpoza ní pět černých postav s černými kuklami přes obličej, které naléhají na Řehoře a přirůstají k němu. Své nové neuvěřitelné podobě nemůže hrdina uvěřit – těla tanečníků jsou propojena v jeden organismus, kdy pětice neidentifikovatelných vetřelců „požírá“ nejen samotného Řehoře, ale vkrádá se do jeho mysli jako marné úsilí o zpětné zlidštění. Prapodivné stvoření se hemží po scéně, choreografie je nápaditá a působivá, výjevy dojímají a děsí zároveň, stejně jako povídka.
(…)
Pro Richarda Ševčíka je Řehoř Samsa životní rolí, do níž dozrál svým naturelem. Naplňuje trýznění Samsy přesvědčivostí v zachycení jeho niterného boje. Sedí mu také taneční struktura v duchu contemporary dance, jenž choreografové dotvářejí ve vlastním stylu…
Proměna v Plzni stojí více než jen za vidění!
– Lucie Dercsényiová, Taneční aktuality

DEKKADANCERS je otevřený projektový taneční soubor založený v Praze v roce 2009. Uskupení založili dva choreografové a tanečníci baletu Národního divadla v Praze - Viktor Konvalinka a Tomáš Rychetský spolu s fotografem Pavlem Hejným a od roku 2015 ožila tzv. druhá generace DEKKADANCERS pod vedením Štěpána Pechara, Ondřeje Vinkláta a Marka Svobodníka (též tanečníci a choreografové z Baletu ND v Praze). Skupina vznikla jako logické vyústění touhy realizovat vlastní projekty. Do těchto projektů jsou angažováni především tanečníci z Baletu ND, ale také osobnosti z oblasti tance a jiných sfér. Spolupracují s divadly po celé české republice, letos byli přizváni i do juniorského souboru Bavorského státního baletu.

DIVADLO J. K. TYLA tvoří čtyři umělecké soubory, které odehrají zhruba 500 činoherních, operních, operetních, muzikálových a baletních představení ročně. Divadlo se snaží o rozmanitý a žánrově vyvážený repertoár, který zahrnuje i české a zahraniční dramatické novinky; v loňském roce divadlo uvedlo 24 premiér. Svou více než staletou historií, uměleckou činností i řadou dalších aktivit se řadí k významným scénám nejen západočeského regionu. Začátky historie plzeňského baletu sahají do poloviny 60. let 19. století, a Plzeň tak patří k divadlům s dlouhou baletní tradicí. Činnost ansámblu byla až do roku 1945 skromná a repertoár nepočetný, balet často plnil služební povinnost k operám a operetám. Plzeň však byla vždy divadlem, kde vyrůstaly osobnosti českého profesionálního tance, které se převážně uplatnily později v Národním divadle v Praze. Od sezóny 2003/2004 je šéfem baletu Jiří Pokorný, který se snaží o široké žánrové rozpětí. V praxi to znamená pravidelné zařazování děl světové klasiky a vyhledávání titulu°, které přinášejí nové choreografické a režijní postupy.