Nejvýstřednější a nejsebestřednější z pražských alternativců vystavěl pomník rock’n’rollovýmu neumětelství, přehnaný glamový pompéznosti a absolutnímu kýči současnýho punku, kterej má tu drzost se ještě brát vážně. Lajdácký love-songy o pizze, hororech, cigaretách, wrestlingu a šlofících, s nečekaně zvrácenou chytlavostí.
