VRAŽDA KRÁLE GONZAGA

REŽIE: Jiří Havelka
SPOLUPRÁCE NA SCÉNÁŘI: Petr Erbes
SCÉNA: Dáda Němeček
KOSTÝMY: Adriana Černá
POHYBOVÁ SPOLUPRÁCE: Tomáš Legierski
DRAMATURGIE: Eva Suková
PŘEKLAD ODBORNÝCH MATERIÁLŮ: Ján Dvořák

V inscenaci jsou použity úryvky ze hry W. Shakespeara Hamlet v překladu Martina Hilského.

OBSAZENÍ:
Simona Babčáková, Klára Melíšková, Zdeňka Žádníková Volencová, Tomáš Jeřábek, Martin Myšička, Ivan Trojan

Premiéra 19. prosince 2017

VRAŽDA KRÁLE GONZAGA Inscenace vznikla se zadáním oslavit výročí Dejvického divadla. Divadlo oslovilo režiséra Jiřího Havelku, který zde vytvořil již tři inscenace (Černá díra, Wanted Welzl a Kakadu). Ten vnesl do počátečních úvah zcela novou dimenzi: nespokojit se s večerem samostatných hereckých výstupů na počest Dejvického divadla, ale vytvořit svébytnou inscenaci na počest především divadla jako takového. Vycházel přitom z konkrétní situace Dejvického divadla a jeho herců, které měl pro inscenaci k dispozici, a ze situace světa kolem nich. „Vražda krále Gonzaga (...) je jednou z nejznámějších scén divadla na divadle ve světové dramatické literatuře. Hamlet chce nechat předvést divadelní kus, který zrcadlí ohavný zločin spáchaný Claudiem, a věří, že onen hříšník se pod tíhou sebereflexivního divadelního zážitku prozradí. Hamlet – nebo Shakespeare – věří, že divadlo má intenzitu detektoru lži. Že divadlo má moc odhalit pravdu. Že divadlo má sílu nahlodat svědomí diváka,“ říká o scéně, která inscenaci inspirovala, Jiří Havelka.

Vražda krále Gonzaga spojuje nespojitelné. Introspektivní úvahy herců o jejich práci, soukromí a vztahu ke světu s dusným dokumentárním dramatem o zavraždění bývalého agenta KGB a velkého kritika Vladimira Putina Alexandra Litviněnka. Nová autorsko-režijní práce Jiřího Havelky v Dejvickém divadle posouvá hranice činohry, udivuje formální i myšlenkovou neotřelostí a pohlcuje intenzitou hereckého vyjádření. Dvě a půl hodiny dlouhá podívaná se obejde bez berliček výtvarných či zvukových kouzel, přesto nedá divákovi ani na chvíli vydechnout. […] Dramaturgický, autorský i režijní záměr je tady mnohem hlubší a zásadnější: poukázat na smysl herecké profese, na schopnost umělce probouzet z letargie a působit silou svého mistrovství na společenské vědomí. Vražda krále Gonzaga je mimořádným uměleckým triumfem Dejvického divadla, největším za poslední dva roky.
– Saša Hrbotický, aktuálně.cz

Hercům Dejvického divadla je společná živelná lehkost a kreativita, s níž se zmocňují nabídnutých témat a v takovém útvaru ještě vynikne jejich souhra, je viditelné, jak na sebe při vzájemném pošťuchování slyší, jak dokáží každou narážku rozkošatit. Zpovědi jsou ovšem zarámované do „nejslavnějšího divadla na divadle“, výstupu herců ze Shakespearova Hamleta. Vražda Krále Gonzaga sehraná na Elsinoru herci, které pozval Hamlet, má totiž přispět k odhalení vrahů jeho otce. Tím také vstupuje do Havelkovy inscenace divadlo a herectví se všemi svými paradoxy a na straně druhé téma zločinu, konkrétně travičství a odstranění politického protivníka. Ostatně každá ze zmiňovaných zpovědí je ukončena přiléhavou citací z významného divadelního či literárního díla od Dostojevského až po Gogola.
– Jana Machalická, Lidové noviny

V dlouhodobější perspektivě, a o tu v Dejvicích šlo vždy, má vstup na nejistou půdu přímé výpovědi určitě smysl. Vytrhává herce z úspěšné rutiny a otevírá jim možnost vyjádřit osobní postoj. Tato dovednost se jim může ještě velmi hodit. Ostatně potřeba souboru projevit znepokojení ze situace v české politice, například ze sílícího mocenského vlivu nedemokratických stran, je z Vraždy krále Gonzaga zřejmá.
– Marie Reslová, Hospodářské noviny

JIŘÍ HAVELKA (1980) Výrazná osobnost českého divadla, režisér, autor a herec. V roce 2002 absolvoval DAMU, obor režie alternativního a loutkového divadla. Svou divadelní práci od začátku zaměřuje na kolektivní improvizaci jako metodu tvorby autorských inscenací. Jeho hry často leží na pomezí činoherního, alternativního, pohybového či výtvarného divadla. Nejvíce je spojen s pražským Studiem Ypsilon, kde s generačně spřízněnou částí souboru vytvořil řadu tematicky navazujících autorských inscenací, z nichž největší pozornost vzbudilo originální divadlo o divadle Drama v kostce (2005, nominace na Cenu divadelních novin) a novinka Kam vítr tam pláž (2008, nominace na Cenu Divadelních novin v kategorii alternativní divadlo), která přenáší windsurfing na jeviště. Na DAMU vytvořil se studenty jejich absolventská představení - trenažér reality v inscenaci Člověče, zkus to! (2006, Cena festivalu Zlomvaz, Cena časopisu Reflex) nebo Velmi společenské tance (2008, nominace na Cenu divadelních novin v kategorii alternativní divadlo) a naposledy divadelní dokumentární rekonstrukci činů bratří Mašínů Já, hrdina (2011). Permutačním opakováním jedné banální situace vznikla v Dejvickém divadle Černá díra (2007, 1. – 3. místo v anketě DN Inscenace roku) a v HaDivadle zdivadelněním Einsteinovy Teorie relativity Indián v ohrožení (2008), na což volně a tamtéž navázal Světem v ohrožení (2012). Získal cenu Alfreda Radoka v kategorii Talent roku. Spolupracoval též s divadlem Na zábradlí (autorský Ubu se baví - 2010) či s Divadlem na Vinohradech (Tylova Fidlovačka – 2010). Režíroval také několik mezinárodních projektů, např. českoněmecký EXIT 89 (2008) či koncertní show s britskými The Tiger Lilies Zde jsem člověkem! Here I am Human! pro Divadlo Archa nebo několik česko-kanadských projektů zahrnujících účast indiánských herců. Výjimečně inscenuje i dramatické texty, převážně původní, současné, např. v Dejvickém divadle text K. F. Tománka převedl do jevištního komiksového westernu Wanted Welzl (2011). Se studenty DAMU nastudoval mj. inscenace Já hrdina (Disk 2011) a Regulace intimity (Disk 2013); k jeho oceňovaným režiím posledních let dále patří Poslední trik Georgese Meliese (Drak 2013), Dechovka (VOSTO5 2013 – Cena Divadelních novin), Korekce (VerTeDance 2014 – Cena Divadelních novin) a Elity (2017), nastudované ve Slovenském národním divadle a těžící z archivů Stb.

Ve svých autorských hrách Havelka vždy zkoumá možnosti divadelního časoprostoru, tvorby divadelní iluze a zdůrazňuje jedinečnost divadla jako nástroje přímé komunikace. Hledá novou roli pro divadlo ve věku virtuálních médií a nalézá ji především v síle imaginace, respektive v nárocích na divákovu tvůrčí schopnost obrazotvornosti. Jeho inscenace byly prezentovány na festivalech např. v Polsku, Slovensku, Německu, Finsku, Rakousku či Irsku, při nichž často vede workshopy zaměřené na osvojení elementárních prvků divadelního jazyka. V současné době je vedoucím katedry alternativního a loutkového divadla na DAMU.

DEJVICKÉ DIVADLO Bylo založeno v roce 1992. Po odchodu původního souboru s uměleckým šéfem Janem Bornou byl od roku 1996 do konce sezony 2013 / 2014 uměleckým šéfem režisér Miroslav Krobot. V letech 2014–2016 byl uměleckým šéfem divadla Michal Vajdička, který s Dejvickým divadlem spolupracoval od roku 2011 jako režisér inscenace Ucpanej systém. Od ledna 2017 je novým uměleckým šéfem Martin Myšička, který v DD působil jako člen hereckého souboru už od roku 1997. Dramaturgie divadla se ubírá několika směry. Kromě uvádění původních her současných evropských i světových autorů se orientuje na díla výrazných českých nebo slovenských tvůrců, kteří svá díla tvoří přímo pro soubor DD a ve většině případů se na nich podílejí i jako režiséři (J. A. Pitínský, Miroslav Krobot, Petr Zelenka, Jiří Havelka, Karel František Tománek, Viliam Klimáček, Petra Tejnorová, Daniel Majling a další). Výraznou součástí dramaturgie Dejvického divadla jsou i svébytné interpretace děl světové klasiky. Během své existence se Dejvické divadlo stalo pětkrát divadlem roku, řadu významných ocenění získaly nejen inscenace, ale i jednotliví umělci.