MÝCENÍ

REŽIE: Jan Mikulášek
PŘEKLAD: Marek Nekula
DRAMATIZACE: Dora Viceníková, Jan Mikulášek
DRAMATURGIE: Dora Viceníková, Petr Štědroň
SCÉNA A KOSTÝMY: Marek Cpin

OBSAZENÍ:
AUERSBERGER Jakub Žáček
AUERSBERGEROVÁ Magdaléna Sidonová
THOMAS Honza Hájek 
JOANA Johana Matoušková 
BILLROTHOVÁ Jana Plodková
JOHN Václav Vašák
SCHREKEROVÁ Dita Kaplanová
HEREC Petr Jeništa 

Premiéra 16. března 2018

MÝCENÍ Ve stylisticky vybroušené próze Mýcení. Vzrušení (1984) se Thomas Bernhard vrací ke svému celoživotnímu tématu - sousedství smrti a umění. Soustředí se na problém pravosti a nepravosti umělecké existence a nemilosrdně odhaluje estetizaci vyprázdněných životních forem jako únik před pravdou a zodpovědností. Dramatizaci Bernhardova skandálního Mýcení mohli diváci festivalu DIVADLO vidět před dvěma lety v režii Krystiana Lupy, kdy se z útlé knihy na jevišti stalo velkolepé pětihodinové plátno. Nyní se tento román ocitl na repertoáru Divadla Na zábradlí v režii kmenového režiséra Jana Mikuláška ve zcela jiném pojetí. Malý pokojíček napěchovaný obrazy a hosty se stává dusivě sevřeným dějištěm umělecké večeře, s jejímž začátkem se čeká na herce Národního divadla. Je to slavný veleherec, prý jeden z největších žijících, náležitě nafoukaný, který se bez vyzvání dělí o svá životní moudra, zkušenosti z herecké branže a přidá i špetku pseudofilozofických úvah o našem životním poslání. To vše v Bernhardově rozčileném stylu, s autorovým bystrozrakým humorem, s pozorovacím talentem a se schopností zformulovat naši faleš. Román Mýcení ostatně ve své době vyvolal jeden z největších skandálů v dějinách moderní rakouské literatury - ihned po vydání následovala žaloba pro nactiutrhání. Inscenátoři na Zábradlí však rakouské milieu a adresné útoky potlačují ve prospěch obecné výpovědi zasazené do českého kontextu. Ze slavnostního setkání se tak stává hluboká, ironická i jízlivě zábavná sonda do života lepší společnosti dnešních dnů.

V inscenaci Mýcení se potkává všechno, co v Divadle Na zábradlí umějí výtečně. Apartní scénografie Marka Cpina, která zároveň slova jako vkus a elegance ironizuje, osm prvotřídních herců (Jan Hájek, Petr Jeništa, Jakub Žáček, Magdalena Sidonová, Jana Plodková, Dita Kaplanová, Johana Matoušková a Václav Vašák), kteří přesně naplňují expresivní režii Jana Mikuláška, a text (podle Bernharda), jenž v nové variaci divadelníků ze Zábradlí rozjímá nad tím, jak žít a umírat.
– Lenka Dombrovská, Divadelní noviny

České uvedení Mýcení předkládá sugestivní obraz životů výlučně orientovaných na sebe. Celkovým zkomorněním, sevřenou formou a redukcí postav se podařilo i pocitově vyjádřit často tak hořkosměšnou atmosféru domácích poměrů, která se zdaleka netýká jen divadla.
– Jana Machalická, Lidové noviny

Z mrtvolného ticha vybuchují herci v exaltovaných projevech, aby vzápětí ztichli jako vyhořelá petarda… Zvláštní protipól utvořil Honza Hájek s Johanou Matouškovou, představující Joanu, zoufalou tanečnici, která se oběsila. Oba mají na čele napsanou smrt coby exit z nesnesitelnosti.
– Richard Erml, Reflex

Uznání zasluhuje i úsilí vynaložené tvůrci na uchování autorova specifického jazyka, který pracuje s opakováním, variováním či gradací a skrze změnu perspektivy usiluje o postižení dalších souvislostí a nových tónů v již mnohokrát vylíčeném a řečeném.
– Petr Nagy, Literární noviny

JAN MIKULÁŠEK (1978) Po nedokončeném studiu činoherní režie na Janáčkově akademii múzických umění působil jako umělecký šéf brněnského divadla Polárka. Spolu s dalšími mladými divadelníky vytvořil časem z Polárky sledovanou alternativní scénu, zaměřenou především na autorskou tvorbu pro nejširší spektrum diváků. Dále působil jako umělecký šéf ostravského Divadla Petra Bezruče a pravidelně spolupracoval s brněnským divadlem Reduta. V roce 2013, kdy umělecký šéf Reduty převzal vedení pražského Divadla Na zábradlí, se stal Mikulášek kmenovým režisérem této scény. Osou repertoáru Divadla Na zábradlí jsou Mikuláškovy režie, které pravidelně hostují na domácích i zahraničních festivalech: Korespondence V+W, Europeana, Buržoazie, Šedá sedmdesátá, Cizinec, Zlatá šedesátá, Požitkáři, Hamleti, Posedlost, AnderSen... Režijní přístup Jana Mikuláška se často opírá o dramatizace románů a jiných nedramatických textů, původní scénáře, autorské divadlo. Pracuje se střihem, s detailem, s hudebním kontrapunktem i s paralelním odvíjením dějů. Druhou výraznou inspirací je výtvarné umění, ze kterého „přebírá“ důraz na mizanscénu a svícení. Výrazným rysem Mikuláškova rukopisu je hra s významem replik, s kontextem a s asociacemi na zvolené téma; na jevišti dokáže zhmotnit naprosto abstraktní, filozofická témata. Pedagogicky působí na DAMU a spolupracuje i s dalšími pražskými scénami, v poslední době především s Národním divadlem (Spalovač mrtvol, Maryša).

DIVADLO NA ZÁBRADLÍ Tradice Divadla Na zábradlí je podepřena působením řady významných osobností - divadlem mimo jiné prošel Václav Havel, Ivan Vyskočil, Jan Grossman, Evald Schorm či Petr Lébl. Od svého vzniku hrálo Divadlo Na zábradlí významnou roli ve společensko-kulturním kontextu země, vznikla zde řada inscenací, která reprezentovala Českou republiku i v zahraničí a působila tu a nadále působí plejáda významných hereckých osobností. „Za svou existenci prošlo Divadlo Na zábradlí řadou období, kdy určovalo a předjímalo podobu českého divadelnictví. Vedle nich prošlo i řadou krizových a konfliktních okamžiků. V jeho dynamické historii ale takřka chybí období dlouhodobého uměleckého útlumu. Troufám si tvrdit, že je to spjato s geniem loci tohoto pražského divadla.“, napsala Martina Musilová. Od sezony 2013/2014 stojí v čele divadla Petr Štědroň, Dora Viceníková a Jan Mikulášek, jejichž směřování inklinuje k nepravidelné dramaturgii a k autorskému divadlu. Divadlo Na zábradlí často hostuje na domácích a především zahraničních scénách a festivalech – pravidelně navštěvuje Polsko, Maďarsko, Slovensko, Německo, hostovalo ale i v Bosně a Hercegovině, v Srbsku, v Kolumbii, USA a dalších zemích.