NÁMĚT, SCÉNÁŘ A REŽIE: Jiří Havelka
PRODUCENT: Petr Prokop a Vosto5
KOPRODUCENT: Čtyři dny
DRAMATURGIE: Martina Sľúková
SCÉNA: Antonín Šilar
KOSTÝMY: Andrea Králová
VÝKONNÁ PRODUKCE: Jeník Tyl
TECHNICKÁ PRODUKCE: Jeník Bubal, Jan Tomšů
OBSAZENÍ:
Zdeněk Mucha/Jano Sedal/Petr Kavan, Andrej Polák, Renata Prokopová, Hana Müllerová, Ondřej Bauer, Lenka Loubalová, Halka Je. Třešňáková/Martina Sľúková, Petr Prokop, Ondřej Cihlář, David Dvořák, Zdeněk Pecha, Anna Kotlíková, Patrik Holubář, Václav Poul, Franta a Eda Prokopovi
Premiéra 7. října 2017 v Praze v rámci festivalu 4+4 dny v pohybu
SPOLEČENSTVO VLASTNÍKŮ „JSME DOSPĚLÝ LIDI!“ Dramatický formát postavený na půdorysu klasické schůze společenství vlastníků bytových jednotek, která odhalí ty nejhorší vlastnosti zúčastněných - živě a zábavně, jak je u VOSTO5 zvykem. Co postava, to příznačný typ, přesně odpozorovaný a dobře zahraný. Jde nejen o skvěle vypointovanou historii jednoho spoluvlastnictví, ale i o zoufale autentickou výpověď o stavu naší země, přesnou a krutou zprávu o českém společenstvu.
Inscenace získala Cenu Marka Ravenhilla za nejlepší českou inscenaci současného dramatického textu za rok 2017.
Schůze postupně nabývá obludných rozměrů, absurdita se překlopí do chaosu.
Nikdo se neshodne s nikým, všichni si jdou po krku, urážejí se, na povrch vyplouvají různé hříchy, postavy dobrovolně provádějí duševní striptýz, a ještě se u toho tváří vítězně. (...) Havelkovo Společenstvo vlastníků ovšem není jen zábavná přehlídka neskonalé hlouposti a ztráty soudnosti, nabízí obecnější výpověď o stavu společnosti.
– Jan H. Vitvar, Respekt
Hra (...) diváka uvádí do živelné kolektivní debaty, jež se časem proměňuje v nesmlouvavou hádku, při které se odkrývají nejhorší vlastnosti všech zúčastněných. Publikum se během toho dost nasmálo, leč nejen z mé tváře bylo při odchodu znát, jak moc je tahle zpráva o našem českém společenstvu přesná a tvrdá, ať už něco vlastníme, či ne.
– Jana Machalická, Lidové noviny:
Ukazuje se, že „rekonstrukce“ takové schůze tvoří dokonalý půdorys pro dramatickou situaci, kabinetní ukázku chování současné české společnosti v kapce vody. Fyzicky nevolno se pozorovateli té devadesátiminutové řežby, toho vyzvracení až k podstatě, dělá hlavně proto, že jeho osobní zkušenost je dokonale stejná.
– Milan Tesař, Reflex
Představení je to nefalšovaně zábavné, s přesně odpozorovanými a dobře zahranými typy, vyfutrované řadou hezkých postřehů a záplavou třaskavých hlášek. … Neméně podstatné je však i to, že všichni schůzující tu mají vcelku zřetelné (nikoli však násilně tlačené) symbolické společenské role, od napůl tupých a napůl mazaných starých struktur, přes frustrované slušňáky až po bezostyšné dravce.
– Vladimír Mikulka, Nadivadlo
Souboru okolo režiséra Jiřího Havelky, známého specifickým humorem, se povedlo trefně popsat jeden fenomén všedního života.
– Tomáš Šťástka, iDnes.cz:
JIŘÍ HAVELKA (1980) Výrazná osobnost českého divadla, režisér, autor a herec. V roce 2002 absolvoval DAMU, obor režie alternativního a loutkového divadla. Svou divadelní práci od začátku zaměřuje na kolektivní improvizaci jako metodu tvorby autorských inscenací. Jeho hry často leží na pomezí činoherního, alternativního, pohybového či výtvarného divadla. Nejvíce je spojen s pražským Studiem Ypsilon, kde s generačně spřízněnou částí souboru vytvořil řadu tematicky navazujících autorských inscenací, z nichž největší pozornost vzbudilo originální divadlo o divadle Drama v kostce (2005, nominace na Cenu divadelních novin) a novinka Kam vítr tam pláž (2008, nominace na Cenu Divadelních novin v kategorii alternativní divadlo), která přenáší windsurfing na jeviště. Na DAMU vytvořil se studenty jejich absolventská představení - trenažér reality v inscenaci Člověče, zkus to! (2006, Cena festivalu Zlomvaz, Cena časopisu Reflex) nebo Velmi společenské tance (2008, nominace na Cenu divadelních novin v kategorii alternativní divadlo) a naposledy divadelní dokumentární rekonstrukci činů bratří Mašínů Já, hrdina (2011). Permutačním opakováním jedné banální situace vznikla v Dejvickém divadle Černá díra (2007, 1. – 3. místo v anketě DN Inscenace roku) a v HaDivadle zdivadelněním Einsteinovy Teorie relativity Indián v ohrožení (2008), na což volně a tamtéž navázal Světem v ohrožení (2012). Získal cenu Alfreda Radoka v kategorii Talent roku. Spolupracoval též s divadlem Na zábradlí (autorský Ubu se baví - 2010) či s Divadlem na Vinohradech (Tylova Fidlovačka – 2010). Režíroval také několik mezinárodních projektů, např. českoněmecký EXIT 89 (2008) či koncertní show s britskými The Tiger Lilies Zde jsem člověkem! Here I am Human! pro Divadlo Archa nebo několik česko-kanadských projektů zahrnujících účast indiánských herců. Výjimečně inscenuje i dramatické texty, převážně původní, současné, např. v Dejvickém divadle text K. F. Tománka převedl do jevištního komiksového westernu Wanted Welzl (2011). Se studenty DAMU nastudoval mj. inscenace Já hrdina (Disk 2011) a Regulace intimity (Disk 2013); k jeho oceňovaným režiím posledních let dále patří Poslední trik Georgese Meliese (Drak 2013), Dechovka (VOSTO5 2013 – Cena Divadelních novin), Korekce (VerTeDance 2014 – Cena Divadelních novin) a Elity (2017), nastudované ve Slovenském národním divadle a těžící z archivů Stb.
Ve svých autorských hrách Havelka vždy zkoumá možnosti divadelního časoprostoru, tvorby divadelní iluze a zdůrazňuje jedinečnost divadla jako nástroje přímé komunikace. Hledá novou roli pro divadlo ve věku virtuálních médií a nalézá ji především v síle imaginace, respektive v nárocích na divákovu tvůrčí schopnost obrazotvornosti. Jeho inscenace byly prezentovány na festivalech např. v Polsku, Slovensku, Německu, Finsku, Rakousku či Irsku, při nichž často vede workshopy zaměřené na osvojení elementárních prvků divadelního jazyka.
V současné době je vedoucím katedry alternativního a loutkového divadla na DAMU.
VOSTO5 bylo založeno v roce 1996. Jedná se o nezávislý generační soubor vytvářející autorské inscenace značného tematického a žánrového rozpětí spojené typickým humorem, kterému nechybí prostořeká odvaha a nadhled. Tvorba Divadla Vosto5 je kořeny spojena s odkazy moderního kabaretu a text-appealových klauniád. Náměty všech inscenací spojuje zájem o česká témata, události a příběhy tvořící přísady, které v tavném kotli naší společnosti a dějin vytvářejí a koření naši komplikovanou národní identitu. Vosto5 neidealizuje rysy české národní povahy a ukazuje je v jejich komplikovanosti a nejednoznačnosti. Jádrem divadla je pětice tvůrců a herců Petr Prokop, Ondřej Cihlář, Jiří Havelka, Tomáš Jeřábek a Ondřej Bauer, kteří kromě aktivit v rámci Vosto5 sklízí úspěchy i ve vlastní tvorbě mimo toto sdružení. Vosto5 je divadlem s nebývale širokou škálou velikostí i typů produkcí: od provozování Divadelního Stand´artu – divadla, kavárny a tančírny ve vysloužilém vojenském stanu (2003-2009) až k pevně fixovaným a technicky komplikovaným scénickým dílům, jakými jsou třeba akční historická fikce Pérák – Na jméně nezáleží. Rozhodují činy! (2011) a sci-fi simulace Kolonizace – nový počátek (2016) v Divadle Archa anebo působivý hospodský site-specific Dechovka (2013).
