DENÍK ZLODĚJE

REŽIE A SCÉNOGRAFIE: Jan Nebeský
VÝCHOZÍ IDEA: Tereza Marečková
SCÉNÁŘ: Miloslav König
HUDBA: Martin Dohnal
KOSTÝMY A REKVIZITY: Petra Vlachynská

OBSAZENÍ:
Miloslav König a Martin Dohnal (klavír)

Premiéra 12. května 2017

Mysteriózní opera na texty Jeana Geneta a Bedřicha Bridela pro jednoho činoherce–zpěváka (Miloslav König) s hudbou Martina Dohnala v režii Jana Nebeského.

DENÍK ZLODĚJE (honba za nemožnou Nicotou) Jean Genet se kočkuje s Bedřichem Bridelem, současná imaginace z okraje společnosti s imaginací barokní. Zvláštní a odvážné propojení deníků „prokletého“ dramatika, spisovatele a recidivisty Jeana Geneta, v nichž popisuje svou jedinečně sebedestruktivní filozofii zločinu a krásy, s významnou českou básnickou skladbou z doby baroka autora Bedřich Bridela Co Bůh? Člověk?, nabízí provokující směs a nečekané vazby. Narcistní a bezohledně infantilní deník plný rozkoše, strachu a vzdoru proti jakékoli autoritě se překvapivě ladně vine k prudkému a horkokrevnému vyznání a zanícení Bridela, který leží u nohou svého Boha, jako Genet leží pod nohami toho kterého milence. V obou textech kypí příbuzná touha a volání. Barokní zpěv střídají důvěrná, leč věcná sdělení prostituta a zloděje.  Projekt získal cenu Divadelních novin jako inscenace roku i ocenění pro Miloslava Königa (herecký výkon sezony). Rovněž v Cenách divadelní kritiky získali nejvyšší ocenění jak inscenace a König jako herec, tak Martin Dohnal v kategorii Hudba roku.

Klobouk dolů před muzikálností Miloslava Königa, který zpěv zvládá tak dokonale, že text i hudbu spojuje v jeden organický celek, bez klišé a úskočných berliček. Jeho projev je zanícený, postupně až vášnivý, bez vnější teatrálnosti a pitvoření. König neusiluje o získání diváka lacinými postupy. Je umírněný, upřímný a autentický.
– Marie Třešňáková, ČT 24

Königův strhující výkon disponuje patřičným patosem, v přirozené a perfektní dikci, dnes na našich jevištích tak zřídka slýchané, nabízí polohy zoufalé, silácké, vroucí i koketní.
– Jan Kerbr, Lidové noviny

Představení, které samozřejmě a drze sahá po nedosažitelných duchovních hodnotách a spouští se až na samo dno tělesnosti – jako by lidství ani nemělo hranice.
– Marie Reslová, anketa Divadelních novin

Spojení stylově i sémanticky odlišných textů Geneta a Bridela nepůsobí vůbec jako schválnost nebo provokace. Naopak, je strujícím obrazem rozmanitých podob lidské osobnosti a jejího vnitřního života.
– Marina Feltlová, anketa Divadelních novin

JAN NEBESKÝ (1953) Vystudoval činoherní režii na DAMU. 1983-85 byl v angažmá v divadle v Hradci Králové, 1985-89 v pražském Divadle S. K. Neumanna. Po listopadu 1989 byl angažován v Činoherním klubu, kde působil čtyři roky. V roce 1994 nastoupil spolu s Michalem Dočekalem do Divadla Komedie, aby se tu spolu s ním podílel na vytváření nové podoby tohoto divadla (Shakespeare: Hamlet, Strindberg: Sonáta duchů, Calderón: Dcera vichřice, Lagronová: Terezka, Beckett: Konec hry, Ibsen: Stavitel Solness). Pravidelně spolupracoval s činohrou Národního divadla, Divadlem Na zábradlí i experimentálním prostorem NoD Roxy. V poslední době vytvořil s herci Lucií Trmíkovou a Davidem Prachařem divadelní skupinu Jedl. Pedagogicky působí na DAMU.

MARTIN DOHNAL (1959) V osmdesátých letech studoval PF UJEP, potom pracoval na poště, posléze byl topičem. Později (1994) absolvoval obor hudební skladby na JAMU v Brně (prof. A. Piňos). Hudbou a divadlem však žil plně od začátku 80. let – od 1983 byl šéfem, skladatelem a klavíristou undergroundové kapely Pro pocit jistoty, v r. 1985 spoluzakládal s P. Osolsobě a J. A. Pitínským Ochotnický kroužek v Brně. Od roku 1986 hrál v řadě inscenací HaDivadla (např. v Lidské tragikomedii a Hvězdách na vrbě) a psal hudbu do jeho inscenací (vrcholem bylo scénické oratorium Jób – Cena A. Radoka 1996). Je autorem orchestrálních (pět symfonií), varhanních a komorních skladeb, filmové hudby, oper aj. Složil hudbu pro více než stovku divadelních inscenací.

MILOSLAV KÖNIG (1984) Vystudoval DAMU. Poté hrál několik sezon v Divadle v Dlouhé (např. Maškaráda, Faidra, Vějíř s broskvovými květy). Herecky a pěvecky vynikal v hlavních rolích muzikálů Divadla Ta Fantastika. V roce 2007 ztvárnil postavu Mladíka ve filmu Alice Nellis Tajnosti. Do roku 2008 byl zpěvákem kapely Velmi krátké vlny. Od sezony 2013/2014 přijal angažmá v Divadle Na zábradlí, kde je k vidění ve většině inscenací současného repertoáru. Nositel ocenění Mužský herecký výkon roku 2014 v Cenách divadelní kritiky za roli Václava Havla v inscenaci Velvet Havel. Patří k zakládajícím členům Divadla Masopust. Za roli Fernanda v inscenaci Vytrvalý princ tohoto souboru byl nominován na Cenu Thálie.

DIVADELNÍ SPOLEČNOST MASOPUST Nezávislé divadlo, založené roku 2008 (název je odvozen od první inscenace sekupení, kterou byl Konec masopustu Josefa Topola v režii Štěpána Pácla). Zaměřuje se na náročné texty, za svou krátkou existenci se několikrát zúčastnil festivalu DIVADLO. Jeho domovským prostorem je Eliadova knihovna v Divadle Na zábradlí.