LIDÉ, MÍSTA A VĚCI

Pozor: v představení je použit stroboskop

REŽIE A PŘEKLAD: Marián Amsler
DRAMATURGIE: Marie Špalová
SCÉNA: Juraj Kuchárek
KOSTÝMY: Martin Kotúček
HUDBA: Ivan Acher
POHYBOVÁ SPOLUPRÁCE: Stanislava Vilčeková

OBSAZENÍ:
Barbora Andrešičová, Eva Pavlíková, Branislav Matuščin, Roman Poláčik, Martin Nahálka, Peter Oszlík, Anna Rakovská, Martin Šalacha, Lenka Barilíková, Andrea Sabová

Premiéra 19. ledna 2018

Upozornění: v představení se kouří

LIDÉ, MÍSTA A VĚCI Brilantně napsaná tragikomedie současného významného britského autora Duncana Macmillana nabízí příběh herečky Emmy, která se opakovaně ocitá v léčebně pro drogově závislé a je přinucena si přiznat, kým ve skutečnosti je. Pro Emmu byly drogy jediným způsobem, jak v téhle šílené době přežít. Po ukončení léčby se Emma vrací domů. Zvládne poslední tvrdou zkoušku?
Drama o závislostech, které balancuje na hraně reality a noční můry, přináší jedinečnou hereckou příležitost představitelce hlavní postavy.

V popředí inscenace… je rezonující problematika drogové závislosti, alkoholu či jiných opiátů. Vedle ní se však rýsuje i téma několikanásobného rozpadu osobnosti pod tlakem dnešní chaotické doby, a to hlavně prostřednictvím hlavní postavy herečky Emmy v pozoruhodné mnohovrstevné interpretaci Barbory Andrešičové. Proces léčby závislosti se tak současně stává procesem sebepoznávání. Režisér Marián Amsler v inscenaci zbytečně neexhibuje, spíše zvýrazňuje to, co text nabízí a zároveň nechává vyznít souhru hereckých výkonů nitranského souboru. V tom mu pomáhá i univerzální, ale atmosférotvorná scénografie Juraje Kuchárka jako prostor reprezentující dva rozdílné světy – realitu v léčebně a halucinace v hlavě hlavní hrdinky.
– Katarína Cvečková

Macmillan postupně odkrývá proces osobní proměny hlavní hrdinky (...) až po její návrat do běžného života… (...)
Scéna je monumentální, dobře se v ní vyjímají hlavně akce v druhém plánu… Jde o prostor očisty, v němž se objevují zmnoženě postavy Emmy, a ta tančí, padá, vstává… Je to její vnitřní svět, ve kterém abstinuje, léčí se - drsný prostor její samoty a bolesti.
Režisér Amsler, který se programově věnuje inscenování současných her na slovenských a českých jevištích, dokáže přinést aktuální témata a tlumočit je srozumitelným jazykem, ozvláštněným skrytou esencí, jímž hru interpretuje.
– Marek Godovič

DIVADLO ANDREJA BAGARA První nitranské divadlo bylo postaveno v roce 1883 s kapacitou 360 míst. Devět metrů široké jeviště osvětlovaly petrolejové lampy. Budova stála na ploše dnešního divadla a sloužila až do svého zničení leteckou bombou za druhé světové války. Nitranské krajské divadlo bylo obnoveno na přelomu let 1949/1950. Za sídlo mu sloužil pro divadelní účely upravený prostor v budově Národního domu – plných 43 let. Od roku 1979 nese jméno významného slovenského herce, režiséra, pedagoga a organizátora divadelního života Andreje Bagara. V roce 1992 se Divadlo Andreje Bagara přestěhovalo do jedné z největších a nejmodernějších divadelních budov na Slovensku se dvěma hracími prostory. Velký sál s kapacitou 577 míst a Studio se 120 až 150 místy variabilního uspořádání jsou předpokladem nerušeného chodu polyfunkčního divadelního stánku a vytvářejí ideální podmínky pro vznik, prezentaci a percepci moderního jevištního díla.
Dramaturgie DAB vychází vstříc domácímu i zahraničnímu publiku a zohledňuje jeho různorodost. V repertoáru nechybějí základní pilíře světové klasiky a moderního dramatu 20. století. V poslední době si velkou oblibu získaly velkolepé hudebnědramatické projekty Divadla. Po slavných érách interních režisérů (Pavol Haspra, Karol Spišák a Jozef Bednárik) se divadlo snaží najít nový a osobitý umělecký výraz. Od roku 1973 do počátku devadesátých let se v Nitře vždy v posledním květnovém týdnu konalo setkání slovenských profesionálních divadel Májová divadelní Nitra, od roku 1992 je nitranské divadlo každoročně v posledním zářijovém týdnu místem konání Mezinárodního divadelního festivalu Divadelní Nitra.

MARIÁN AMSLER (1979) Je absolventem oboru divadelní dramaturgie a postgraduálního studia divadelní režie na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Jeho inscenace Čechovových her Platonov a Ivanov, které vznikly na školní půdě, byly oceněny na mezinárodních divadelních festivalech ve Varšavě, Praze a Brně. Za obě inscenace získal cenu Dosky v kategorii Objev sezóny. Po skončení studia režijně spolupracoval s mnoha slovenskými i českými divadly (Činohra SND, Divadlo Andreja Bagara v Nitře, Slovenské komorní divadlo v Martině, Divadlo Aréna v Bratislavě, Dejvické divadlo v Praze, Divadlo Petra Bezruče v Ostravě, Činoherní studio v Ústí nad Labem). V roce 2005 se stal spoluzakladatelem nezávislého Divadla Letí v Praze, které se dodnes soustřeďuje výhradně na současné dramatické texty. Od roku 2008 působil jako interní režisér v brněnském HaDivadle a v letech 2010 – 2014 byl i jeho uměleckým šéfem. Momentálně působí jako režisér a umělecký šéf v bratislavském Divadle ASTORKA Korzo ´90 a jako odborný asistent na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V Amslerových režiích současných textů je většinou latentně přítomné úsilí o méně tradiční podoby divadla i o formální experiment. Hodnota výpovědi Amslerových děl se vztahuje k realitě, ve které tvoří – jasně zformulované myšlenky prezentuje širokou škálou výrazových prostředků, semknutých do osobitého, až frapantního celku. Z ocenění, jež jeho režie získaly v poslední době, je třeba zmínit Cenu Divadelních novin za inscenaci Vyhnání Gerty Schnirch na scéně HaDivadla (2015) a cenu DOSKY za nejlepší inscenaci slovenské divadelní sezóny pro jeho verzi Bergmanovy hry Fanny a Alexandr v Činohře Slovenského národního divadla.