VYROZUMĚNÍ

REŽIE A VÝBĚR HUDBY: Vojtěch Štěpánek
DRAMATURGIE: Tomáš Vůjtek
SCÉNA: Milan David
KOSTÝMY: Marta Roszkopfová

OBSAZENÍ:
JOSEF GROSS, ředitel úřadu / Josef Kaluža
JAN BALÁŠ, náměstek ředitele / Šimon Krupa
ZDENĚK MAŠÁT, vedoucí překladatelského střediska / Michal Čapka
JAN KUNC, ptydomet / Vojtěch Lipina
HELENA, předsedkyně / Alena Sasínová-Polarczyk
MARIE, sekretářka na překladatelském středisku / Pavla Dostálová
HANA, sekretářka ředitele / Zuzana Truplová
J. V. PERINA, učitel ptydepe / Vladislav Georgiev
VÁCLAV KUBŠ / Marek Cisovský
JIRKA, pozorovatel / Jan Chudý
IVO KALOUS, úředník / Ondřej Malý j.h.
ŠUBA / Petr Pěnkava j.h.

Premiéra 21. října 2017

A kdybych se nebál, že kojufer bzal gaftre, mohlo dojít i k luhof dyburoch!

VYROZUMĚNÍ Václav Havel (1936–2011) se po svých prvních básnických a prozaických (esejistických) pokusech začal na konci padesátých let věnovat divadlu; jeho dramatická tvorba mu později získala světový věhlas. Jeho Vyrozumění mělo světovou premiéru v Divadle Na zábradlí 26. července 1965. Bez zajímavosti není geneze textu hry. Havlův bratr Ivan napsal na vojně parodickou hru v naprosto nesrozumitelném jazyce, kterému dal název ptydepe. Václav Havel pak nápad svého staršího bratra s jeho souhlasem převzal a dále rozvedl. V rozhovoru pro Divadelní noviny (1993) Havel říká: “Já jsem se vždycky snažil psát o obecných mechanismech, především o člověku ve společnosti, o tlaku společnosti na člověka, o zápasu člověka se společností a snažil jsem se přitom držet určitých archetypů, do jisté míry zjednodušených, loutkovitých vzorů lidského chování a lidských povah, tak trochu na způsob komedie dell'arte. Vycházel jsem sice ze své zcela konkrétní životní, existenciální zkušenosti, ovšem nechtěl jsem zachytit pouze ji, ale vždy i něco, co o jedinci a společnosti platí vždy. Proto působí-li mé hry jako současné i dnes, není to plod nějaké jasnozřivosti či jasnovidnosti, ale pouze výsledek toho, že jsou snad správně napsané: podle mého mínění totiž každá dobrá hra musí platit pořád, neboť – jak už jsem řekl – se musí dotýkat věcí trvalých.” 

Štěpánkova inscenace potvrdila, že jde o dramatický text stále svěží. Konflikt mezi ředitelem úřadu Grossem (Josef Kaluža) a jeho náměstkem Balášem (Šimon Krupa) vystihuje i mnohé mocenské hrátky na současné politické scéně včetně cirkulace funkcí. (...) Inscenace je přehledná a vyznačuje se gradujícím temporytmem. Přestože Havlovým hrám bývá někdy vyčítána přílišná komplikovanost, text Vyrozumění působí v ostravské jevištní interpretaci přirozeně a vůbec ne zaumně. A čiší z něj aktuálnost téměř děsivá.
– Jan Kerbr, Lidové noviny
 
Pro současný výklad hledal režisér Vojtěch Štěpánek spolu s dramaturgem Tomášem Vůjtkem nový přístup – absurditu povýšili groteskou, výpověď ozvláštnili, dali jí mrazivost i třeštění, expresi a humor.(...) Inscenace Vyrozumění v Aréně ukázala, jak lze nově vyložit Havlovu hru, kromě poselství divákům je to i hold autorovi. Premiéra konaná ve dnu parlamentních voleb, v nichž uspěli ti schopnější manipulátoři, ještě zdůraznila aktuálnost hry.
– Milan Líčka, krasnaostrava.cz

VOJTĚCH ŠTĚPÁNEK (1984) Vystudoval herectví na Státní konzervatoři v Praze pod vedením Hany Maciuchové a Jana Novotného. Od roku 2005 do roku 2011 se významně podílel na vzniku Strašnického divadla, kde působil jako herec, později kmenový režisér a člen vedení divadla. V roce 2011 soubor zvítězil ve výběrovém řízení na provozovatele pražského divadla Komedie, kam se v létě následujícího roku ze Strašnic přestěhoval. Do Komedie Štěpánek nastoupil jako kmenový režisér a od roku 2013 zde působil jako ředitel. Pod jeho vedením se scéna dramaturgicky profilovala jako Centrum východní dramatiky, kdy se orientovala na uvádění opomenutých, dosud neobjevených či zcela nových autorů převážně ze zemí střední a východní Evropy. Po ukončení činnosti divadla v roce 2016 byl Štěpánek krátce na volné noze. V roce 2018 nastoupil na pozici uměleckého šéfa Národního divadla moravskoslezského v Ostravě.

KOMORNÍ SCÉNA ARÉNA Pod tímto názvem funguje tato ostravská scéna od roku 1994, kdy navázala na předchozí tvorbu Divadla hudby. Hraje v extrémně malém sále, který předurčil její dramaturgii a inscenační styl. Pro inscenace “Arény” bývá typická jednoduchá scéna, důraz na herecké výkony a výběr náročných titulů. Komorní scéna Aréna získala Cenu české kritiky jako nejlepší divadlo roku 2017. Nejlepším divadlem roku se tak stává již počtvrté.