NACHLASS - HRY BEZ OSOB

KONCEPT: Stefan Kaegi / Dominic Huber
VIDEO: Bruno Deville
DRAMATURGIE: Katja Hagedorn
ZVUK: Frédéric Morier
UMĚLECKÁ ASISTENCE: Magali Tosato, Déborah Helle
SCÉNOGRAFICKÁ ASISTENCE: Clio Van Aerde, Marine Brosse
TECHNICKÁ KONCEPCE A VÝROBA DEKORACE: dílny Théâtre de Vidy

PRODUKCE: Théâtre de Vidy, Lausanne
KOPRODUKCE: Rimini Apparat, Schauspielhaus Zürich, Bonlieu Scene nationale Annecy et la Bâtie-Festival de Geneve v rámci programu INTERREG France-Suisse 2014-2020, Maillon, Théâtre de Strasbourg-scene européenne, Stadsschouwburg Amsterdam, Staatsschauspiel Dresden, Carolina Performing Arts
ZA PODPORY: Fondation Casino Barriere, Montreux, radnice Berlína - Chancellerie du Sénat - Affaires culturelles
TURNÉ PODPORUJE Pro Helvetia - švýcarská rada umění

Premiéra 14. září 2016 v Théâtre de Vidy, Lausanne

NACHLASS je německé slovo složené ze slov „nach“ (po) a „lassen“ (zanechat). Nachlass označuje celek všech hmotných i nehmotných statků, které po sobě zanechá zesnulý. V užším slova smyslu, zejména ve výzkumném kontextu, jde o soubor záznamů (dopisů, děl, dokumentů atp.), které určitá osoba vlastnila, nebo sbírku, kterou za svého života nashromáždila. Režisér Stefan Kaegi a scénograf Dominic Huber se spojili s filmařem Bruno Devillem a dramaturgyní Katjou Hagedornovou a společně se setkávali s lidmi, kteří se z různých důvodů rozhodli připravovat na svůj odchod. S každým z nich vytvořili pamětní místnost, v níž zinscenovali svědectví, které by po sobě dotyčný chtěl zanechat.

Stefan Kaegi se svými spolupracovníky zašel mnohem dál než jen k obyčejnému dokumentu, s takovýmito syrovými svědectvími se občas setkáváme ve světě výtvarného umění. Každý z těch, kdo se Kaegimu svěřili, dostává své vlastní malé divadlo. Scénu si vybrali sami, mají omezený čas, ale také možnost mluvit přímo k publiku. (…) Je to dojemné, zneklidňující, ale nikoliv smutné. Spíš vzpružující – a chvílemi téměř radostné.
– Mireille Descombes, L’Hebdo

Jemně a něžně se postupně seznamujeme s těmito důvěrnými výpověďmi. Není tu žádný strach ani patos, jen lidskost, která proudí skrze zdi.
– Marie Sorbier, I/O Gazette

STEFAN KAEGI (1972) Tvůrce dokumentárního divadla, který pracuje na základě výzkumu, práce s veřejností, často zapojuje ty, kteří nejsou školení herci, ale mají co říci. Vystudoval výtvarné umění v Curychu a aplikovaná divadelní studia v Giessenu (kde studoval mj. i René Pollesch). Roku 2000 společně s Helgard Haugovou a Danielem Wetzelem založil divadelní kolektiv Rimini Protokoll (se sídlem v Berlíně), pokládaný za jeden z nejzajímavějších divadelních fenoménů současné Evropy a oceněný řadou cen, mimo jiné německou divadelní cenou Der Faust (2007), Cenou nové divadelní reality (v rámci Evropských divadelních cen, 2008) a Stříbrným lvem na 41. Benátském bienále (2011). Kaegi osobně získal roku 2015 velkou švýcarskou cenu v oblasti divadla neboli Hans Reinhart Ring.

DOMINIC HUBER (1972) Scénograf a režisér, který s oblibou pracuje s prostory, do nichž mohou diváci (jako jednotlivci i jako skupiny) sami aktivně vstupovat. Pracuje s principy upravené reality, umělecky přetváří skutečná místa a situace. Výsledkem je to, že se pubikum aktivně zapojuje a zkoumá překvapivé vlastnosti svého okolí. Vystudoval architekturu v Curychu a od roku 1999 pracuje jako scénograf pro nezávislé produkce v Curychu, Basileji a Berlíně. Se Stefanem Kaegim pracuje kontinuálně už od roku 2008, s Rimini Protokollem se podílel například na slavném projektu Situation Rooms. Pravidelně přenáší na curyšské umělecké škole ZHdK.

THÉÂTRE DE VIDY Jedna z nejvýznamnějších švýcarských uměleckých institucí se nachází ve městě Lausanne ve čtvrti Vidy, po níž nese jméno. Sídlí v budově, kterou architekt Max Bill postavil pro Národní výstavu roku 1964, s výhledem na Ženevské jezero a alpské hřebeny. Dnes jsou tu čtyři špičkově vybavené sály, které divadlu umožňují koprodukčně se podílet na mimořádných inscenacích. Pod vedením Vincenta Baudrillera divadlo spolupracuje s předními evropskými tvůrci (vedle Stefana Kaegiho také např. s Thomasem Ostermeierem či Thomem Luzem), zároveň ale podporuje i mladé talenty švýcarského divadla.