ŽLUTÉ – MODRÁ – ZELENÝ

REŽIE: Filip Homola
VÝPRAVA: Kamil Bělohlávek
HUDBA: Filip Homola

OBSAZENÍ:
Miroslava Bělohlávková, Michaela Palaščáková, Antonín Týmal

Premiéra 6. ledna 2018

ŽLUTÉ – MODRÁ – ZELENÝ Na počátku byl svět bezbarvý a prázdný. Ale pak se začaly dít čarodějné věci... Výchozí inspirací pro inscenaci Filipa Homoly se stala kniha jedné z nejuznávanějších českých autorek pro děti Daniely Fischerové Duhové pohádky. Několik vybraných příběhů spojuje postava Slunce. Když se Slunko nudí, začnou se dít čarodějné věci. Vznikají barvy a hvězdy a kuřata a taky soucit a důvěra a láska. Působivá scénická koláž obrazivého textu, výtvarného řešení a minimalistické hudby je určena dětem od tří let i dospělým každého věku. 

Prostřednictvím šesti kubusů umístěných na černých podstavcích, jakýchsi akvárií či vivárií s podivnými předměty (kousky kůry, písku, modelů zvířat, listů a dalších) se vypráví příběh o stvoření barevného světa. Slunce není spokojeno se světem, na který se dívá, a inspirováno barvami duhy proměňuje nebarevnou zahradu světa ve svět plný poezie a překvapivých souvislostí. Průvodci tímto stvořením světa jsou tři vypravěči. Postavy s kapucemi připomínají fantasy hrdiny z počítačových her či filmů a propojují jednotlivé obrazy střídmými texty. Jsou vypravěči a někdy i pomocníky při jednotlivých akcích. Tito průvodci a zároveň animátoři zavěšují a umisťují do kubusů nejrůznější předměty a vytvářejí tak tajuplná hnízda a zátiší, ve kterých se mohou rodit kuřata, ale třeba i trucovat javorové listy.
– Nina Malíková, Divadelní noviny

FILIP HOMOLA (1969) je loutkoherec, muzikant a také režisér. Po angažmá v Divadle Lampion na Kladně, pražském divadle Minor a prešovském Babadle zakotvil v roce 1999 v libereckém Naivním divadle. Nastudoval zde bezmála padesát rolí. Zároveň je členem respektovaného ambientního dua Kora et le Mechanix, věnuje se též skládání scénické hudby, kupříkladu k úspěšným inscenacím Naivního divadla, jakými jsou Budulínek, Čechy leží u moře či k vlastním inscenacím Jsou místa oblíbená tmou, kde nikdy a nic na ostrovech se skrývá odlehlých (tam ovšem byl hudební podkres Dua Kora et le Mechanix v pořadí první při vzniku jevištního díla) a také k jevištnímu dílku Žluté-modrá-zelený. Je nositelem mnoha loutkářských ocenění, z poslední doby kupříkladu Čestné uznání poroty festivalu Mateřinka 2017 za zvukový design inscenace Čechy leží u moře (spolu s Milanem Blažkem) a také k opusu Žluté-modrý-zelená. Patří mu také Cena Divadelních novin 2016/2017 za koncepci a režii inscenace Jsou místa oblíbená tmou, kde nikdy a nic na ostrovech se skrývá odlehlých.

NAIVNÍ DIVADLO LIBEREC bylo založeno v roce 1949 jako jedno z prvních profesionálních loutkových divadel v bývalém Československu. Jeho historie je spjata například se jmény režiséra a herce Jana Schmida (který tu roku 1963 zakládá Studio Ypsilon, působící od sedmdesátých let v Praze), režisérky Markéty Schartové či dramatičky Ivy Peřinové. Od počátku devadesátých let je ředitelem Naivního divadla Liberec Stanislav Doubrava. Divadlo nemá svého stálého režiséra, ale spolupracuje s hostujícími profesionály z jiných loutkových a činoherních divadel. K nejoceňovanějším inscenacím v historii NDL patří Krásný nadhasič aneb Požár Národního divadla (2005) v režii Tomáše Dvořáka. Autorka textu, Iva Peřinová, byla za svou hru mj. nominována na výroční Cenu Alfréda Radoka, inscenaci natočila Česká televize a NDL ji dokonce opakovaně uvedlo i na jevišti historické budovy Národního divadla. O pět let později se stejný tvůrčí tým úspěšně utkal s loutkovou interpretací slavného baletu P. I. Čajkovského – Labutí jezírko (2009). Dlouhodobě úspěšná je rovněž spolupráce režisérky Michaely Homolové a autora a dramaturga Víta Peřiny při tvorbě pro nejmenší diváky. Jejich inscenace Budulínek (2012) byla – vedle řady dalších ocenění – vyhlášena nejlepší českou loutkovou inscenací roku. Podobně velký ohlas si vysloužil i další počin tohoto týmu O beránkovi, který spadl z nebe (2014). K dalším úspěchům souboru patří nepochybně „magické“ inscenace Čechy leží u moře (2016) a Jsou místa, kde nikdy a nic na ostrovech se skrývá odlehlých (2017). Zmiňovaná jevištní díla měla úspěch nejen na festivalu DIVADLO, ale byla – v čele s jazykově univerzálně srozumitelným Beránkem – pozvána na řadu prestižních zahraničních divadelních festivalů. Na nich je Naivní divadlo pravidelným hostem, neboť podniká četné cesty nejen do většiny evropských zemí, ale představilo se také v Číně, Hong-Kongu, na Tchaj-wanu, v USA, v Kanadě, Mexiku, Indii, Izraeli, Koreji či v Pákistánu.