Inscenace mladého režiséra, který si získal v posledních letech uznání české kritiky. Hru současné německé autorky, která se záměrnou „nekorektností“ ukazuje rub charitativních akcí, inscenoval Pácl jako kabaret s hudebními čísly, který se pohybuje na hranici černého humoru. Jeho Benefice se dotýká věcí, které bývají tabu, a zároveň působí jako ostré připomenutí, že by falešné, umělé a směšné rysy, které dobročinné akce někdy získávají, neměly překrýt fakt, že je jich skutečně třeba.
Délka představení: 90 minut bez přestávky
Více informací:
Režie - Štěpán Pácl
Překlad - Michal Kotrouš
Dramaturgie - Tereza Marečková
Hudba - Jakub Kudláč
Scéna a kostýmy - Tereza Beranová
Hrají - Iva Pazderková, Eliška Nezvalová / Andrea Černá, Ondřej Brousek, David Hák, Jiří Racek
Česká premiéra 9. října 2009
Představení je součástí projektu "Budoucnost evropského činoherního divadla – tradice nebo experiment ve visegrádském prostoru".
Benefice aneb Zachraňte svého Afričana – Divadelní hra herečky, režisérky a dramatičky Ingrid Lausundové pojednává o fiktivním charitativním projektu; tragikomedie o globální zodpovědnosti má podobu zkoušky na benefiční večer. Přes tuto rámcovou situaci autorka proniká k otázkám po smyslu pomoci, vztahu člověka k ostatním až po sondu do svědomí. Lausundová se zároveň nebojí dotýkat hranic nekorektnosti, relativizuje skrze ironii a humor filozofii západní civilizace.
Benefice je vlastně moralita. I když nenapomíná a jen se strašně zadírá pod kůži. Sebeironicky, s černým humorem, natvrdo a s odvahou se dotýká věcí, které bývají tabu. Mnohoznačné a znepokojující směsice emocí, které tento charitativní kabaret s výbornými hudebními čísly vyvolává, je těžké se zbavit. Ještě dlouho po jeho konci člověk vidí "profesionálně" se proměňující tvář Ivy Pazderkové a uvědomuje si, jak tenká hranice vede mezi autentickou reakcí a společenskou maskou. Jak snadno se apel na soucit mění ve vlastní karikaturu.
Marie Reslová, Hospodářské noviny
Pět mladých herců pod Páclovým vedením vtipně postihuje zákulisní, autentickou atmosféru zkoušky na benefiční večer, na němž se mají získávat peníze na postavení školy v Etiopii. Pácl se nebojí vyostřit falešné, povrchní, umělé prvky podobných akcí. Nikdy však nesklouzne ke karikatuře nebo k pouhé parodii. Je to dáno také tím, že se přesně pohybuje na hranici černého humoru a skutečnosti, která připomíná, že hlad a bída nejsou v části světa žádnou frází. Navíc Pácl i přes důraz na komediálnost rozhodně nepředkládá žádný prvoplánový apel.
Jana Paterová, Lidové noviny
Lausundová patří k autorům, kteří velmi ostrým viděním mapují naši současnost v celé její rozporuplnosti. Po Případu zhroucené páteře a Hysterikonu je Benefice aneb Zachraňte svého Afričana třetí její hrou, která je u nás k vidění. Princip divadla na divadle není neobvyklý, nicméně propojení divadelního principu s konkrétní charitativní akcí rozhodně nóvum je. Svéráznou formou apeluje na diváky, kteří by po představení měli dobrovolně přispět na charitativní účely.
Jana Soprová, Český rozhlas
Režisér Pácl spolu s herci se s okouzlující sebereflexí pustili do vtipného striptýzu jedinečného fenoménu, jakým je herecké ego. (…) Při vší té legraci temperamentně rozehrávané na účet hereckého narcismu se ale neztrácí ze zřetele hlubší smysl i zjevný smysl celé klaunérie. Totiž v zásadě neřešitelný rozpor mezi reálnými problémy třetího světa a nemožností jejich účinného řešení. Je lepší tento rozpor cynicky vytěsnit, anebo si kupovat odpustky a alespoň drobně pomáhat?
Richard Erml, Divadelní noviny
Štěpán Pácl ( ⃰ 1982) – Představitel nejmladší české režisérské generace vystudoval DAMU, obor činoherní režie, získal Cenu Alfréda Radoka za rok 2008 v kategorii Talent roku. Ke stálým spolupracovníkům režiséra patří dramaturgyně Tereza Marečková a hudební skladatel Jakub Kudláč. Pácl působí na komorních i velkých scénách po celé republice a jeho rukopis je charakteristický důkladným čtení textu a přesným vedení herců. Absolvoval inscenací Království Lenky Lagronové, dále v Disku uvedl Topolův Konec masopustu, v Národním divadle moravskoslezském Tylovu Drahomíru aneb Krvavé křtity, Ibsenův Brand / Oheň v Preslovce v Praze aj. Marie Reslová o Páclovi napsala: „Štěpán Pácl patří k nastupující generaci režisérů, kteří naprosto samozřejmě vnímají divadlo jako způsob poznávání světa.“
Divadlo Na Fidlovačce - Stavba budovy byla zahájena v roce 1921, divadlo bylo slavnostně otevřeno pod názvem Tylovo divadlo 5. listopadu 1921. V průběhu své existence několikrát změnilo název, naposledy v letech 1963 až 1978 bylo v provozu jako Hudební divadlo v Nuslích. Divadelní budova poté chátrala až do roku 1995, kdy byla pro její obnovu založena Nadace Fidlovačka. S jejím přispěním bylo divadlo znovuobnoveno – provoz byl slavnostně zahájen 28. října 1998 Fidlovačkou Josefa Kajetána Tyla. Dnes je Fidlovačka divadlo bez státních dotací, sestává z hlavní a komorní scény a nemá stálý soubor herců – ti jsou angažováni vždy jen na konkrétní inscenaci. Přesto se v průběhu uplynulých sezon vytvořil stálý herecký okruh, se kterým se v repertoáru už permanentně počítá. Nejúspěšnější inscenací divadla zůstává americký muzikál Šumař na střeše, který je na repertoáru více než deset let. Divadlo Na Fidlovačce má stálého ředitele Tomáše Töpfera, který působí i jako herec a režisér a od ledna 2003 uměleckého šéfa, režiséra Juraje Deáka.
