Šašek a syn

Režie: Bolek Polívka
Scéna: Jaroslav Milfajt
Kostýmy: Eva Jiřikovská
Hudba: David Rotter

Obsazení:
Vladimír Polívka
Bolek Polívka
Michal Chovanec
Jaromír Barin Tichý
Ondřej Klíč
Jiří Fretti Pfeifer
David Rotter

Premiéra: 25. února 2017

Šašek a syn Inscenátoři připojují i podtitul Převýchova mladého šlechtice v šaška, to vše za trest, a v sedmi obrazech. Inscenace svými rodinnými motivy navazuje na slavnou inscenaci Šašek a královna (filmová verze je dílem Věry Chytilové), jevištní partnerkou byla Bolkovi Polívkovi jeho tehdejší manželka Chantal Poullain, matka Vladimíra, který teď s otcem stojí na jevišti. Tak jak byl tehdejší oceňovaný titul osobitou jevištní analýzou vztahu partnerského, nyní dochází mezi otcem a synem k oživení komunikace mezigenerační i pedagogické. Dosavadní umělecká cesta Polívky juniora míří v divadelní (i filmové) oblasti ke standardnímu herectví, o to zajímavější je jeho klaunský „zácvik“. Vedle obou protagonistů se na výsledku jevištního díla nezanedbatelnou měrou podílejí i další klauni, v řadě akcí nikoliv jen do počtu.

Polívka senior tady hraje stárnoucího krále klaunů. Polívka junior zase odloženého aristokrata, který je k žertéřskému řemeslu krutě převychováván celou bandou kašparů a řadou mučících technik. Půvabný sirotek s modrou krví nakonec podstoupí i fyzickou metamorfózu, přiblíží se odpornému výzoru stárnoucího otce, kterým se ukáže být - jak jinak - právě starý král šašků.
Luboš Mareček, Lidové noviny

Nejsilnější je situace, kdy Vladimír nachází masku Královny (skutečná škraboška, jíž používala Poullain), zakrývá si s ní obličej a parafrázuje některé výstupy z dávné inscenace. Veřejné se zde spojuje s privátním, osobní příběh s nadčasovým. Jako by skutečně Bolek a – skrze škrabošku přítomná – Poullain předávali své žezlo synovi.
Vladimír Hulec, Divadelní noviny

Bolek (Boleslav) Polívka (1949) patří k nejpopulárnějším českým hercům. Po absolutoriu brněnské JAMU spoluzakládal v roce 1972 avantgardní Husu na provázku, kde vytvořil několik autorských pantomimických inscenací, inspirovaných cirkusovými klauniádami, komedií dell´arte i filmovými groteskami. Se svými projekty (například Am a Ea, Pezza versus Čorba, Pépe, Poslední leč, Šašek a královna) úspěšně hostoval v mnoha zemích světa. Jeho výrazný talent se později uplatnil i ve filmu, za role ve snímcích Vladimíra Michálka Zapomenuté světlo (1996) a Jana Hřebejka Musíme si pomáhat (2000) získal ocenění Český lev (uděluje Česká filmová akademie). V roce 1993 zakládá herec Divadlo Bolka Polívky, v němž vystupují také hosté, ale Polívka zde realizuje rovněž vlastní projekty, do nichž ovšem vstupují i prvky činoherní. „Klasickému“ herectví se plně věnuje jako host Městského divadla Brno, kupříkladu v Beckettově Čekání na Godota (Vladimír) i Shakespearových hrách Kupec benátský (Shylock) či Král Lear (titulní role).

Divadlo Bolka Polívky Soukromé divadlo, které zahájilo svoji první sezónu roku 1993 na Jakubském náměstí v Brně autorským představením Bolka Polívky Trosečník. V repertoáru divadla jsou autorské hry Bolka Polívky (Pro dámu na balkoně, DNA, Šašek a syn) i inscenace vytvořené ve spolupráci s jinými divadly (Mínus dva, ad.). Divadlo také koprodukuje oblíbený televizní pořad Manéž Bolka Polívky.